NA OBRANU BBC:

Cenzura, nebo redakční práce?

5. 1. 2008 / Jan Čulík

Realita je neuvěřitelně mnohotvárná a proměnlivá. Skutečnost v její komplexnosti nikdy nenacpete na televizní obrazovku, do rozhlasového pořadu, do knížky.

Každé ohledávání skutečnosti je nutně jen dílčí. Pracovníci médií mají dokonce povinnost vybírat z kontinuálního chaosu, jímž je svět, podle svého profesionálního úsudku to nejdůležitější, nacházet trendy, objevovat souvislosti. Zpravodajství a analýzy rozhlasových a televizních stanic nikdy není úplné.

Před časem jsem se podílel na pořadu rozhlasové stanice BBC Radio 3 (ekvivalent české Vltavy) o Haškově Švejkovi. Literární kaleidoskop na této stanici se chtěl několik minut Haškovi věnovat při příležitosti jakési londýnské divadelní inscenace Švejka. Probíhalo to takto:

Zatelefonoval mi asistent vedoucího produkce, vysvětlil mi, že rádio ode mne chce rozhovor o Haškově Švejkovi a pak se mnou telefonicky o Švejkovi půl hodiny mluvil, aby se ujistil, že mám co říct.

Uplynulo několik dní. Pak zatelefonoval vedoucí produkce literárního pořadu a znovu měl asi půl hodiny o Švejkovi telefonicky interviewoval. Pak uvedl, že si teď jde tu pětisetstránkovou knihu přečíst a že se ozvou.

Za dalších několik dní se ozvali vedoucí produkce s moderátorkou pořadu, pozvali mě do studia a natočili se mnou o Švejkovi asi půlhodinový rozhovor.

Ten pak pro vysílání sestřihali na čtyři a půl minuty.

Opakovaně se ozývají od čtenářů z České republiky stížnosti, že mají lidé pocit, že jsou zahlceni nepřehledným a nezvládnutelným chaotickým množstvím útržků informací o světě, v nichž se neorientují.

Je to proto, že čeští novináři, určitě ti v televizích, neumějí chaotický materiál zpracovat a prezentovat ho tak, aby se jeho konzumací dalo porozumět světu.

BBC je či byla svou podstatou vždycky elitářská instituce. Má své kořeny ve dvacátých letech dvacátého století, kdy byla situace v evropských zemích naprosto jiná než dnes a vzdělané střední vrstvy vnucovaly společnosti svůj názor podle (dnes možná už kontroverzní) zásady, že ten, kdo je vzdělaný, má povinnost pomáhat ostatním orientovat se ve zmatku světa, podle reithovského hesla BBC "Inform, educate and entertain" (Informovat, vzdělávat a bavit). (John Reith byl zakladatel BBC.)

BBC vždycky redigovala a rediguje a je to záslužná činnost. Například volají-li posluchači do diskusního pořadu v rádiu, nejprve jsou spojeni s"gatekeeperem", produkčním pracovníkem, který jejich argment vyslechne a rozhodne, zda je zajímavý a zda má být vpuštěn do vysílání. Stejným způsobem redigují i internetové diskuse na svých stránkách, Je to logické - jinak vznikne nepřehledný chaos.

Médium ovšem musí mít dobrou pověst: divácká obec musí vědět, že vysílatel veřejnost nemanipuluje a že redigování materiálu provádí profesionálně, vyváženě a v dobré víře. To většinou platí a platilo o BBC, i když v roce 2007 došlo k podstatnému pošramocení její pověsti. Rezignovali proto někteří vedoucí pracovníci televize BBC: Dokumentární pořad o královně Alžbětě totiž sestříhal určitou sekvenci tak, že z ní v konečném filmu vyplývalo, že se královna naštvala a odešla z místa natáčení. Ve skutečnosti tomu tak nebylo: záběry královnina naštvaného odchodu byly ve skutečnosti záběry jejího spěšného příchodu. Motivací zjevně nebyla zlá vůle, ale nezkušenost několika mladých televizních pracovníků Stejně to byl pro společnost BBC velký průšvih. Zřejmě proto reaguje není na problém s Frostovým rozhovorem s Bénazír Bhuttovou BBC tak rychle a omluvně.

Lidé jsou omylní a samozřejmě dělají chyby. V inkriminovaném rozhovoru Davida Frosta s Bénazír Bhuttovou, který BBC získala od Al Džazíry (Sir David Frost pracuje pro anglické vysílání Al Džazíry pravidelně) bylo z hlediska produkčního pracovníka BBC několik sporných skutečností.

Hlavní, a to neoddiskutovatelnou Frostovou chybou, bylo že Frost vůbec nereagoval na výrok Bhuttové, pronesený jen tak mimochodem, že Omar Sheikh zavraždil Usámu bin Ladina. Frost si toho výroku zcela zjevně nepovšiml - myslím, že je už starý a že mu to nemyslí tak rychle, jako kdysi. To je v natočeném materiálu zásadní problém.

Jak má při přípravě pro zveřejnění rozhovoru, získaného od sesterského média, pak reagovat produkční pracovník BBC? Docela logicky, ale chybně, usoudil, že šlo v případě Bhuttové o přeřeknutí, a dokážu pochopit, že inkriminovanou větu vystřihl. Bylo to samozřejmě, jak píše editor BBC, rozhodnutí nesprávné, za něž se BBC právem omluvila. Prostě chyby se dělají, lidé jsou omylní. Neviděl bych za tím žádné spiknutí. Potíž je, že Bhuttová je mrtvá, takže se už nedovíme, zda to skutečně bylo přeřeknutí a jak to myslela. Původní Frostova chyba je nenapravitelná.

Píše nám Ivan Odillo Štampach:

Milý pane Štampachu, české shrnutí z inkriminovaného článku z listu China Daily jsem připravoval pozdě v noci já. Podobně jako BBC, i Britské listy vybírají z chaosu světa to, co jim připadá zajímavé a nové. Jako v případě BBC i v Britských listech jde o subjektivní příspěvek k ohledávání skutečnosti, jak se kdysi vyjádřil v jednom interview dlouholetý moderátor padesátiminutových televizních Channel Four News Jon Snow: "To, co vám v našem zpravodajství přinášíme, je přece náš subjektivní pohled na svět, podle našeho úsudku, co je zajímavé. Jinak se to nedá dělat. To lidé nevědí? Máme snad před každými televizními zprávami uvádět titulek, upozorňující na tuto banální věc?"

Samozřejmě, že se vždycky snažíme o to, přinést i pohled z druhé strany, ale principem je z chaosu světa vybrat, podle profesionálního úsudku editorů, to, co považují za zajímavé.

Je mi líto, ale podobně jako editor BBC v případě Frostova rozhovoru s Bhuttovou jsem vyhodil formulace, kterým jsem nerozuměl, a předpokládal jsem - možná chybně - že jim neporozumí ani čtenáři. Šlo především o tuto pasáž: