Henry Kissinger o Vladimíru Putinovi:
"Myslí si, že je reformátor"
3. 1. 2008
Kanadské vydání amerického časopisu Time přináší v posledním
čísle roku 2007 na titulní stránce fotografii ruského prezidenta Vladimíra
Putina jakožto "osobnosti roku 2007" s podtitulkem, že se jedná o "cara
nového Ruska". Jemu je věnována většina článků počínaje tím, který vysvětluje,
proč byl zvolen právě on, přes jeho životopis člověka vzešlého z obyčejného
prostředí, přes dějiny "ruské duše", srovnání Ruska a Číny, názory na Putinovo
místo v dějinách, až po ukázky, jak dnes žije ruská hédonistická smetánka.
Jedním ze zajímavých článků je rozhovor pana Romeshe Ratnesara, reportéra
týdeníku Time, s bývalým americkým ministrem zahraničních věcí Henrym
Kissingerem. Shrnujeme.
Také ho hodnotí podle toho, jak obnovil Rusko a dal mu místo na mezinárodním
fóru. Pravděpodobně se hodně Rusů domnívá, že je jejich systém otevřenější
pro jejich požadavky, než byl kterýkoliv dřívější systém, ačkoliv my bychom
jej podle západních norem nenazývali demokratickým.
Vzhledem k tomu, že jste se mnohokrát setkal
s prezidentem Putinem, jak se Vám jeví jako člověk?
Je výjimečně inteligentní, velice zaměřený na
předmět diskuse a je výborně obeznámený s problémy mezinárodní politiky.
Nesnaží se upoutat vás svým osobním kouzlem. Je směsí nezúčastněnosti,
významného stupně inteligence, strategického chápání a ruského nacionalismu.
Jaký druh vztahů si přeje pro Rusko se Západem?
Nemyslím si, že hledí na Západ jako na jednolitý
celek. Provádí zahraniční politiku podle požadavků národních zájmů Ruska
a není mu cizí využívat rozporů na Západě, aby posílil ruské pozice. Jeho
základní motivací není v žádném případě, aby Rusko vstoupilo do nějaké
demokratické společnosti ani do nějaké západní skupiny.
Jak byste charakterizoval vztahy mezi Moskvou
a Washingtonem?
Putinův osobní vztah k Bushovi je velice dobrý.
Po svém prvním setkání s Putinem řekl Bush, že se podíval Putinovi do očí
a našel v nich spřízněnou duši. Tehdy si z něho dělal americký tisk legraci.
Pro Putina to ale znamenalo uznání rovnocennosti a možnosti partnerství
se Spojenými státy na stejné úrovni. Na prezidentovi Bushovi ocenil to,
že ho všeobecně nepoučoval. Nevadí mu, že Bush tvrdě obhajuje americké
národní zájmy, protože to je to, co od státníků očekává.
Je příliš silná tendence jednat s Ruskem, jakoby bylo celkovým nebezpečím
pro Spojené státy. Rusko má ohromné problémy. Má velice dlouhé a nestabilní
hranice. Má vysokou úmrtnost a počet jeho obyvatel klesá. Na Rusko by se
tedy nemělo pohlížet jako na globální nebezpečí. Ono samo si přeje, aby
se na ně pohlíželo jako na významnou mocnost.
Nemají Spojené státy zájem, aby se ozývaly proti
omezování politické svobody a lidských práv v Rusku?
Je důležité porozumět tomu, co Putin představuje.
Putin není Stalin, který by měl pocit, že musí zničit každého, o kom by
se domníval, že by s ním v budoucnu nesouhlasil. Putin je člověk, který
chce soustředit moc, aby dosáhl svého bezprostředního cíle. Proto nevidíme
žádný všeobecný útok na lidská práva. Vidíme omezování občanských práv
u skupin, které podle jeho názorů ohrožují režim. Tento process ale není
všude stejný. Televize je pod kontrolou, ale noviny jsou v podstatě svobodné.
Názory, že by mohla Amerika změnit domácí strukturu Ruska, by ale byly
základem pro stálou krizi. Amerika má stát za demokratickými hodnotami.
A měla by podporovat lidská práva. Jenže musí dát tyto cíle do vztahu k
jiným zájmům.
Jak Putin tak i Bush vstupují do posledního
roku svých prezidentských funkcí. Vy jste mluvil s oběma. Čeho mohou spolu
dosáhnout před odchodem ze svého postavení?
Putin si nepřeje, aby se Spojené státy chovaly
jako hegemon. Kde tedy může, tam se bude snažit vyrovnávat se Americe -
ne tím, že by jí bral to postavení, které dnes zastává, ale aby jí zabraňoval
v dalším postupu. Současně ale vidí Putin Spojené státy ve své geostrategické
koncepci jakožto logického partnera pro Rusko. Spojené státy nejsou u ruských
hranic, nepožadují ruské území a ani v dějinách není známek o tom, že by
Spojené státy požadovaly ruské území a při tom jsou velice mocné. Rusko
a Spojené státy by mohly spolupracovat ve prospěch světové bezpečnosti.
I na Rusko dopadá kus prestiže za to, že spolupracuje se Spojenými státy.
Všechna tato skutečnost poskytuje Spojeným státům příležitost, aby dokázaly
dát svoji misionářskou politiku do vztahu ke strategickým cílům. Takovými
příležitostmi je třeba jednání z Íránem, zajišťování míru na Středním východě
a globální přístup k nerozšiřování zbraní hromadného ničení.
Jak zhodnotí historici Putinovu činnost a jeho
význam během doby, kdy byl prezidentem?
Velcí ruští reformátoři jako Petr Veliký a Kateřina
Veliká byli doma velice autokratičtí a při tom pokrokoví podle tehdejších
západních norem. Hledíte-li na Putina z tohoto hlediska, on je přesvědčen,
že je reformátorem. Pravděpodobně bude považován za plodnou osobnost v
dějinách Ruska, ale není demokratem.
Jak bude hodnocen? Na odpověď je příliš brzy. Rozhodně je významnou
osobností. Velkou? Hm, to teprve uvidíme. Vedoucí politik se stává velkým,
když zavede systém, který nezávisí absolutně na jediné osobě. Uvidíme,
zdali je Putin schopen toho dosáhnout.
Připravil Miloš Kaláb
Vytisknout