Česká vláda: Je to jen tvoje vina, občane, že nejsi bohatý

4. 1. 2008 / Jan Mertl

Tak především - pokud člověk onemocní i krátce, pohorší si o stokoruny měsíčně. Nejen, že nedostane první tři dny vůbec žádné nemocenské, ale ještě za svoji nemoc zaplatí u lékaře cca 150-200 Kč (průměrně). Pokud je mu předepsán levný lék hrazený z veřejného zdravotního pojištění, raději si ho koupí za své, protože regulační poplatek 30 Kč ho odradí od toho, aby si ho vzal na předpis. Vedle ekonomického propadu je mu tak vyslán jasný signál - nemocní nás nezajímají, ať si je lidé platí, když jsou tak hloupí a jsou nemocní. Že se tím radikálně omezuje význam a smysl zejména nemocenského, ale i zdravotního pojištění, je nasnadě. Chováme se tedy tak, jako kdyby např. pojišťovna po odcizení auta řekla - nebudeme vám hradit škodu, vy jste dost bohatý, abyste si koupil nové auto, příp. jste v loňském roce hodně boural, takže to máte za to.

Významný signál vysílají reformy také k potenciálním rodičům.

Pokud se vám narodí dítě, nepočítejte s podporou rodiny, rušíme pro třetinu lidí přídavky na děti a další dávky omezujeme také. Naopak počítejte s tím, že za vaše dítě uhradíte spoustu poplatků ve zdravotnictví a pokud nebude v kondici, počítejte i s výdaji za inkubátor apod. Pokud někdo chce dítě, musí na to přece mít a měl by si rozmyslet, zda ho uživí, ať to stojí, co to stojí. Nejsem sice příznivcem radikálních propopulačních opatření (lidé si nepořizují děti kvůli dávkám), ale na druhé straně, tohle jsou opatření vyloženě protipopulační ve stylu - chceš dítě, příprav se že budeš platit, a především vybuzují v lidech nejistotu. Rodiče si musí připadat, že se svými dětmi ve společnosti vyloženě obtěžují a otravují život zbytku společnosti, který je ještě nemá nebo už nemá. A tak je potřeba jejich rejdy omezit spoustou regulačních a jiných poplatků.

V případě daní se jedná o radikální omezení daňové progrese. Jeden příklad za všechny. Bohatí lidé, jako je třeba premiér, si polepší měsíčně skoro o tolik, co si učitel vydělá za celý měsíc. To je asi bez komentáře. Opět - určitě nejsem proti zvýhodnění aktivnějších a kvalifikovanějších, ale proč by měly být disproporce takto obrovské, skutečně nechápu.

Systém je tedy jednoduchý. Važ si práce, přijmi za ni jakoukoli mzdu, kterou ti určíme, případně nám konkuruj jako drobný podnikatel. Své soukromé věci, jako jsou děti, nemoc, si řeš pokud možno sám, to nás nezajímá, zajímáš nás jako pracovní síla-výrobní faktor, který odvede práci za tržní cenu. Příprav se na to, že v rámci zpružnění pracovního trhu tě téměř kdykoli můžeme propustit nebo tě jako drobného podnikatele vytlačit z trhu. A pokud chceš něco navíc, zvyšuj si kvalifikaci a snaž se, stejně se flákáš a podívej na ostatní, co už všechno dokázali.

Komu tohle prospěje? Je to jednoduché. 20 procentům bohatých občanů, kteří sociální systémy vlastně nepotřebují, protože mají dost velké příjmy a především majetek, aby mohli své konkrétní sociální situace pokrýt ze svých soukromých zdrojů. Nejsou tak na pojistných systémech a veřejném sektoru závislí (a následně mohou tvrdit, jak je zbytečné platit daně, když stejně těch služeb nevyužívají). Mohou se tak tiše usmívat lidem, kteří takové štěstí neměli a jsou v jiné kategorii.

Jenže v těch 20 procentech není a nemůže být každý a když už v této skupině je, tak ne po celý život. No a ten zbytek tak plní roli užitečných mravenečků, kteří se více či méně snaží svou prací nebo drobným podnikáním uživit.

Je ale otázka, jestli toto je ještě demokracie a jestli to je vyspělá společnost podporující aktivitu a životní úroveň, nebo systém, v němž jde hlavně o to, být v té vyšší kategorii, kde jsou životní rizika jištěna vašimi penězi a majetkem.

A pokud v té kategorii, jako 80 procent lidí, nejste, jste kdykoli (např. v případě nemoci nebo narození dítěte) vystaveni riziku pádu do sociálních problémů, o nichž jste pak poučeni, že si za ně můžete tím, že jste se už dávno neposunuli do kategorie vyšší ...

Vytisknout