Vážení čtenáři,

každý z nás může být někdy pacientem. Někteří naši spoluobčané však mají neskonale trnitější osud než ti ostatní. Jsou to lidé, kteří jsou buď přímo v ohrožení života, nebo se potýkají s velmi komplikovanými zdravotními potížemi po řadu dlouhých a těžkých dní, často měsíců, nezřídka let. Vážně nemocných spoluobčanů žije v naší zemi odhadem 200 tisíc, tedy tvoří zhruba jedno krajské město. Nikdo z nás asi nechce v takovém městě žít, ale může se to stát. Zdravotnický systém musí být připraven kdykoliv nám pomoci, a to díky vzdělaným a schopným zdravotníkům, špičkové zdravotnické technice a nejmodernějším lékům. To všechno stojí ohromné peníze, doslova dvě stovky miliard korun ročně.

Jsou to vzácné peníze. Skládáme se na ně všichni prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění. A s těmito vzácnými financemi se neuvěřitelně plýtvá. Tato rozmařilost jde na vrub nám všem, my všichni jsme odpovědní za to, že se peníze na léčbu infarktu či rakoviny vyhazují oknem. Když říkám, že jsme odpovědní všichni, myslím tím nejen například lékaře a zdravotní pojišťovny, nebo ministra zdravotnictví, ale také pacienty.

Zavádíme regulační poplatky a to není populární. A přitom by mohlo. Poplatky by měli přivítat všichni potenciální pacienti, protože směřují k tomu, aby bylo vždy dost peněz na zajištění včasné a vysoce moderní, kvalitní pomoci. Nové změny by měli vítat právě teď chronicky a vážně nemocní lidé, protože spolu s poplatky zavádíme -- vůbec poprvé v českém zdravotnictví - ochranný roční finanční limit na doplatky na léky a některé nové poplatky. To, že nikdo nějak zvlášť nejásá, ale není překvapující. Cítíme, že změny potřebujeme, ale nechceme, aby se týkaly přímo nás. Je to lidsky přirozené.

Jako ministr jsem si mohl vybrat pohodlnou cestu a vézt se na vlně hospodářského růstu. Jenže já chci, aby se české zdravotnictví finančně udrželo i v příštích letech, aby přinášelo ještě pestřejší a kvalitnější služby a chci také, aby se v něm cítili pacienti dobře -- jako důstojní a svéprávní lidé, kteří se svobodně rozhodují o svém zdraví a přijímají za svá rozhodnutí příslušnou porci odpovědnosti.

Proto na vás všechny apeluji: nebuďte lhostejní! Stejnou pozornost, jakou věnujete radovánkám současné ekonomické prosperity, prosím věnujte svému zdraví. A když už jste nemocní, nebojte se vést otevřený dialog se svými lékaři, neváhejte se jich na cokoliv zeptat, stejně jako využijte k otázkám návštěvu lékárny. Zkrátka chovejte se jako partneři a zákazníci zdravotníků. K tomu by vám měla napomoci i tato brožurka. Přeji vám méně návštěv u lékaře a více zdraví!

Tomáš Julínek

ministr zdravotnictví ČR