Závěrem tvrdí, že naše zdravotnictví je v podstatě "dotováno" z platů zdravotníků. Zde je nutno poznamenat, že pan Polák ve svém textu tento závěr explicitně nevyvozuje z uvedených údajů, nicméně kontext navozuje takový dojem.

Skutečností však je (zjednodušeně, se zanedbáním rozdílů v úrovni péče, produktivity, atp.), že čím chudší země, tím menší procento z celkového balíku může jít na platy.

Důvodem je především fakt, že drtivá většina přístrojů se prodává za světové ceny, které u chudších zemí spolykají větší část rozpočtu na zdravotnictví než u bohatších. Totéž, ale v menší míře, platí o lécích, materiálu, energiích a dalších vstupech do zdravotnictví.

Podobné rozdíly v poměrech personálních nákladů mezi ČR a EU, resp. USA bychom jistě zaznamenali i v dalších oblastech, kde se v investicích či nákladech objevují položky pořizované za přibližně světové ceny - např. stavebnictví (stavební materiál, stroje), doprava (dopravní prostředky, pohoné hmoty) atd. Ano, i stavaři a řidiči tedy "dotují" stavby a dopravu.

Náš nominální HDP na jednoho obyvatele (2006) je 13,848 USD za rok, v EU 29,476 USD a v USA 44,190 USD. Je tedy zřejmé, že se nemůžeme "mít jako oni".

Zda jsou ovšem mzdy u nás "vyvážené" co do poměru mezi různými profesemi a zda je vůbec možné tyto poměry významě upravit v rámci daných ekonomických podmínek, to už je jiná otázka.