Česká republika se již deset let potýká s problémem nestabilních vlád, závislých na dohodě s opozicí nebo na křehké většině ve sněmovně. Takovýto stav samozřejmě nenapomáhá k prosazování politických programů a tedy k efektivnímu vládnutí. Typickým návrhem na řešení této situace je změnit volební systém tak, aby bylo jednodušší vytvářet dostatečné vládní většiny. ODS dlouhodobě prosazuje změnu systému na jednokolový většinový systém, používaný např. v USA nebo v UK, a slibuje si od něho právě ony stabilní, většinové a jednobarevné vlády. Je však nepravděpodobné, že by tento systém největší vládní strana prosadila přes odpor svých menších koaličních partnerů.

Hlavní problém české politiky však není špatný volební systém, jenž je za tuto situaci viněn, nýbrž neschopnost politických elit spolu komunikovat a spolupracovat. Samozřejmě je mnohem jednodušší změnit volební systém, než se naučit lépe jednat. Tím se dostáváme k politické kultuře našich vrcholných zastupitelů. Ke stabilním, většinovým a jednobarevným vládám je také třeba vyspělá politická kultura. Bohužel na ni si bude muset česká politika, jak je patrné z chování politických elit, ještě počkat. Smutný případ z poslední doby je výrok premiéra týkající se interpelací ve sněmovně, kdy poslancům tvrdil, že nemají právo na jeho odpověď. Přitom jednací řád sněmovny (konkrétně §11) ukládá členům vlády povinnost na položenou otázku odpovědět. To, že premiér upírá poslanců odpověď, na kterou mají právo, svědčí nejen o jeho aroganci, ale zároveň také o úrovni celé české politiky. Sice nelze hodnotit politickou kulturu v zemi jenom podle premiéra, ale vybraný příklad je pouze jeden z mnoha (Jiří Čunek a Romové, Jiří Paroubek a 200km/h, Topolánkův výlet do Alp a další).

Problém nestabilních vlád je možné řešit změnou volebního systému. Ten však musí zachovat sněmovnu složenou z více než dvou silných politických stran a umožnit vytváření koaličních vlád. Samotný kompromis, který je nutný ve vytváření koaliční politiky, totiž kultivuje politickou scénu, protože nutí aktéry ke kompromisu, a dále funguje jako pojistka proti přílišné aroganci moci. Pokud by se ODS podařilo, např. ve spolupráce se sociální demokracií, prosadit jednokolový většinový systém, a tím vyšachovat ze hry malé strany, arogance moci zastupitelů by se zvýšila přímo úměrně se zvýšením zisku mandátů ve sněmovně pro tyto velké strany.