|
10. 12. 2007
POZNÁMKA NA OKRAJ:Čas práce, čas důchodu, aneb Na co by se nemělo v mládí zapomínatNebezpečí chudoby starých lidí je mezinárodním tématem. Diskutuje se často o financování očekáváných nákladů a v poslední době v Německu také o prodloužení počtu pracovních let. S posunem odchodu do důchodu z 65 na 67 let se někdy argumentuje zkrácením důchodu. O důchodu a jeho financování bych chtěl v téhle poznámce něco napsat... Ví se, že systémy financování důchodů existují různé. Je možno například našetřit peníze , z nichž se potom platí důchody, stát může důchody financovat z daní, nebo jako v Německu mohou mladí platit z výdělku důchod starých lidí. O dvou věcech se tady ale nechci dlouho zmiňovat. Jednou z nich je, že podle mých znalostí se asi v době přestavby hospodářského systému v východoevropských zemích málo myslelo na to, že by šlo státní majetek převést do nějakého důchodového fondu (na to jsme upozorňovali dávno, ještě před existencí Britských listů, ZDE, ve vysílání Svobodné Evropy, v lednu 1991, a v Britských listech ZDE, pozn. JČ) a ta druhá, že německý systém, ve kterém mladá generace má platit důchody starých ze svých výdělků, je asi ten nejhloupější, jaký lze zavést, alespoň pokud si člověk uvědomí, že není automaticky dáno, že bude počet obyvatel neustále růst, a zapomene, že lidé stárnou. |
|
V Německu se odehrávala léta letoucí -- při vědomí, že se mění složení obyvatelstva a roste počet starších občanů -- debata, v níž šlo o to, zda jsou důchody zajištěné nebo ne. Politikové různých stran, hlavně ale minister Norbert Sebastian Blüm, přes všechna očekávání a asi navzdory svým chabým znalostem v této věci tvrdili, že je všechno v pořádku, až do roku 1998, a to pořád v tom systému, v kterém stát oficiáně z daní nefinancuje, co už mladí nemohou vydělat, v důsledku té dramaticky se měnící starobní pyramidy. Že se ale muselo něco udělat, aby se zachovala aspoň možnost omezeného starobního důchodu, to je jasné, protože se neprodloužil jen čas vzdělávání mladých, takže došlo k odkladu jejich nástupu do práce, ale také se prodloužila délka života, a tedy i délka vyplácení důchodů. Podle Max-Planck-Institutu pro demografický výzkum v Rostocku vzrostla ve střední Evropě od roku 1840 průměrná délka života o 40 let, což znamená, že každým rokem rostla přibližně o přibližně 3 měsíce. Střední délka života mužů je dnes v Nemcku 76,6 let a na ženy čeká dokonce 5,5 let navíc. Průměrně se dožívají ženy věku 79,3 let, z nichž pracují průměrně méně než 40 let. Za těch 40 let se má ale nějak napracovat nárok na důchod na 12 let, což by znamenalo, že ten, který by chtěl dostat důchod tak vysoký jako průměr svých životních výdělků, by musel dostat vlastně 30% svých příjmů. Faktem je, že lidé alespoň v Německu budou muset déle pracovat, a to nejen kvůli tomu, že se nerodí dost mladých. Vyšší plodnost, v níž by hodně politiků chtělo vidět záchranu německého důchodového systému je nepravděpodobná. A kromě toho, počet nově narozených dětí by se musel výrazně zvýšit, protože se prodlužuje střední délka života. A faktem taky je, že delší životní doba zaměstnání neznamená, že by se doba pro vyplácení důchodů zkrátila, protože se prodlužuje život. Problémy s důchodem nejsou jen velkým hospodářským, ale i individuálním problémem všech lidí ve společnosti, a to nejen v Německu. Proto to téma taky není jen něco pro politiky, ale pro každého občana, a to nejen ve stáří, ale právě už v mládí. Kdo nechce být ve stáří překvapen, ten by se měl o důchod starat už v mládí. Vím, že málo kdo na to myslí, ale co Vy, už jste se přesvědčili o tom, jaký důchod na Vás čeká? Už jste si rozmysleli, jak s tím důchodem budete žít? |
