Překážkou uveřejnění má být nesouhlas některých z 34 osob, jež jsou v usnesení zmiňovány. To je ovšem nesmysl. Takový nesouhlas se může vztahovat pouze na údaje, chráněné zákonem na ochranu osobních údajů. Pro Čunkovy právníky, kteří byli tak šikovní, že dokázali přimět Renátu Veseckou, aby se zabývala jejich požadavkem na předání věci z Přerova do Prahy, by uvedení textu usnesení do souladu se zákonem nemělo být problémem. Je to jasné: Jiří Čunek usnesení zveřejnit nechce, aby nemohlo být podrobeno analýze zvědavci, nezávislými na politických stranách. Mimochodem tím prozrazuje nejistotu: patrně si je vědom, že usnesení má slabiny, jež by bylo možno kriticky napadnout.

Povzbuzen stanoviskem nejvyšší státní zástupkyně Jiří Čunek vítězoslavně vyhlásil záměr vrátit se do vlády a získal pro něj podporu své strany. Veřejnost si je ale vědoma, že celé chování Renáty Vesecké v této kauze je při nejmenším hodně nezvyklé, zavánějící zvýhodněním prominenta, jehož by se běžný občan nedomohl, a také oceňuje jeho nedůvěryhodné mlžení a kličkování po celou dobu trvání řízení. Staví se proto k jeho návratu do vlády odmítavě. Tím je případ nadále zajímavý pro média, která pokračují v útocích na Jiřího Čunka.

Předseda vlády v této situaci právem požaduje, aby předseda lidovců za těchto okolností s návratem do vlády nespěchal. Má v tom výraznou podporu Ivana Langra a zelených ministrů. Z nich je pro Jiřího Čunka nejnebezpečnější postoj Karla Schwarzenberga, jenž je závislý pouze na své cti a vyjednávat s ním kompromis bude velmi obtížné, ne-li nemožné. Chce-li přesto Jiří Čunek zpět do vlády, měl by usilovat o důvěru veřejnosti. Může jí ovšem dosáhnout pouze tehdy, vyloží-li karty na stůl. Pokud to neudělá a nadále bude sahat po ministerském křesle, projeví tím pohrdání veřejností, tedy svou nezpůsobilost být politikem demokratického státu.

Jakkoli pohnutky původců štvanice na Jiřího Čunka nevzbuzují sympatie a obvinění proti němu zní nepravděpodobně, trvám na tom, že ústavní činitel se má v takových situacích bránit pokud možno před očima veřejnosti a bezpodmínečně za úzkostlivého dodržování zákonných postupů. Rozvinutí Čunkovy kauzy do současné obludné podoby umožnila vládní koalice tolerováním vstupu Renáty Vesecké do "živého" řízení těsně před ukončením policejního vyšetřování.

Nechtěným, ale nesmazatelným výsledkem je zásadní podrytí důvěryhodnosti Jiří Čunka v očích veřejnosti, doplněné zpochybněním stability našeho právního řádu, zejména respektu k zásadě rovnosti občanů před zákonem, a zneuctěním státního zastupitelství, usvědčeného krokem Renáty Vesecké z pohrdání zákonem a veřejným míněním. Krátkodobá potřeba -- stabilita vládní koalice v kritické chvíli prosazování tzv. reformy veřejných financí -- byla nadřazena požadavku sub speciae aeternitatis na respektování základní nadčasové funkce státu -- zabezpečení vysoké kvality právního prostředí. Opozice dostala skvělou příležitost využít chyb Jiřího Čunka i vedení vládní koalice k posílení svého postavení jejich znevažováním v očích veřejnosti.

Jak ukazuje smířlivý tón Jiřího Paroubka při jeho vystoupení v Otázkách Václava Moravce dne 9.12.2007, tato možnost asi zůstane nevyužita. Sociální demokraté patrně budou opatrně lavírovat mezi využitím pákového efektu hrozícího rozkolu ve vládní koalici, způsobeného odlišným přístupem obou malých stran k tomuto případu, a možností získat ohroženého Jiřího Čunka jako spojence při nějakém dalším útoku na stabilitu vlády. Pokud budou politické strany považovat stát za svůj pašalík, sloužící hlavně jejich prospěchu, budou politická kultura a stabilita právního řádu stále dostávat na frak.

Je zřejmé, že parlamentní politické strany zajímá kauza Jiřího Čunka a s ní související nepravosti v počínání orgánů činných v trestním řízení jen potud, že buď ohrožuje jejich hodnocení veřejností nebo jim naopak umožňuje vytloukat výhody v zápase o moc. Nad způsobem, jak chránit ústavní činitele před neopodstatněnou skandalizací, nad ustálením etických norem, jimiž by se politici v takových situacích řídili, nad prevencí nestandardního chování orgánů činných v trestním řízení ve prospěch nebo i v neprospěch politických prominentů se nezamýšlejí. Tím je oslaben i zájem novinářů, kteří necítí společenskou objednávku na rozviřování aféry a útočí na Jiřího Čunka jen "v mezích zákona a mírného pokroku". Proto se dosud nikomu nepodařilo obstarat si usnesení státních zástupců o zastavení trestního stíhání Jiřího Čunka, a pokud je snad již někdo získal, neodváží se je zveřejnit, protože by riskoval, že za to nebude nikým chválen, zato bude bit z více stran. Sen o právním státu a novinářích jako jeho hlídačích se rozplynul.