Na podzim nově jmenovaní členové Rady vlády pro lidská práva budou ve čtvrtek 13. prosince hlasovat o podnětu Výboru pro lidská práva a biomedicínu, podle nějž se má vláda veřejně omluvit romským ženám nuceně sterilizovaným v době komunistického Československa i po vzniku demokratické České republiky. Je to již třetí pokus podnět schválit. V červenci 2006 podnět nebyl o jeden hlas schválen předchozím osazenstvem poté, co se dva občanští členové tohoto poradního orgánu vlády vzdali před hlasováním právě o tomto podnětu členství na protest proti diskriminačnímu postupu ministerstva školství vůči obhájci případu, který Velký senát Evropského soudu pro lidská práva později jednoznačně prohlásil za diskriminaci romských dětí. Po tomto extempore byl podruhé podnět podobného znění schválen z iniciativy samotných romských žen Radou vlády pro záležitosti romské komunity (jiného poradního orgánu vlády) v únoru 2007, po němž mělo následovat jeho předložení vládě. Vzhledem k tomu, že byl tento podnět z nikdy uspokojivě nevysvětlených důvodů ze strany Ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamily Stehlíkové "pozdržen" a nikdy se nedostal do vlády, představuje současné jednání Rady vlády pro lidská práva zatím poslední možnost, jak se podnět požadující omluvu a odškodnění všech obětí zásahů do reprodukčních práv může ocitnout ve vládě.

Tento podnět je o to důležitější, že nově čelí i ty nemnohé oběti protiprávní sterilizace, kterým se podařilo opatřit právní zastupování dalším překážkám. Navzdory ustálené judikatuře senátu Nejvyššího soudu, který poprvé v roce 2003 a opakovaně v roce 2007 rozhodl, že nárok na finanční odškodnění za zásah do ochrany osobnosti se nepromlčuje, se kolegium Nejvyššího soudu v rozporu s principem právní jistoty rozhodlo, že na počátku roku 2008 zveřejní ve svojí "zelené sbírce" nejdůležitějších rozhodnutí nikoli jeden z vlastních rozsudků(!), nýbrž rozsudek nižší soudní instance - Vrchního soudu v Olomouci. Podle rozsudku tohoto soudu se tento nárok promlčuje. To znamená, že senát "tří P. (soudci Pavlík, Puškinová a Podolka)" Nejvyššího soudu je tímto novým rozhodnutím kolegia nucen rozhodovat do budoucna v rozporu se svojí vlastní judikaturou, která vzbudila u řady žalobců - v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva - legitimní očekávání. Vzhledem k rozhodnutí kolegia Nejvyššího soudu budou zřejmě muset být tyto případy, včetně případů protiprávních sterilizací, v nichž nebudou naplněna "legitimní očekávání na finanční odškodnění za zásahy do ochrany osobnosti" vyplývající z judikatury jeho vlastního specializovaného senátu, předloženy k posouzení Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Jak skončit se segregací romských dětí ve vzdělávání?

FIDH a Liga věří, že jmenování nového ministra školství Ondřeje Lišky bude spojeno s více veřejně viditelnou změnou ve vládní politice vůči vzdělávání romských dětí a že nový ministr prosadí do praxe závěry vyplývající ze závazného rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D.H. a další proti České republice, který byl již v Česku podroben v minulých týdnech veřejné diskusi.

Jedním z hlavních problémů, na který upozornila FIDH i ve svém písemném vyjádření podaném štrasburskému soudu v roce 2006( ), je problematika informovaného souhlasu rodičů v takovýchto případech, kdy někdy i sami nakonec zvolí pro své dítě segregovanou výuku. Tímto přístupem, který ovšem není zdaleka jedinou příčinnou přetrvávající segregace, se neúspěšně po léta snažila argumentovat česká vláda, která veškerou vinu za současný neblahý stav v základním školství svalovala na zahraniční úrovni právě na takovéto rodiče. Tento problém stále zůstává jednou z hlavních překážek pro úspěšnou desegregaci. Změna si vyžaduje průběžnou komunikaci, která založí vzájemnou důvěru mezi romskými rodičemi, společenstvími a školskými institucemi. V tomto ohledu je důležité nastartovat dlouhodobou důkladnou informační kampaň zaměřenou na všechny subjekty ve školském systému tak, aby romští rodiče měly v budoucnu skutečnou možnost umístit svoje děti do takového prostředí, které jim umožní získat vyšší vzdělání bez ostrakizování a diskriminace, která je jedním z problémů při navštěvování majoritních tříd.

Mezinárodní federace lidských práv (FIDH), založená v roce 1922 v Paříži, je nejstarší mezinárodní organizací bránící lidská práva. Během své historie uskutečnila více než 1 500 vyšetřovacích misí ve státech všech kontinentů. Má poradní či pozorovatelský status při Ekonomické a sociální radě OSN, Radě Evropy, Africké unii a svoje stálé delegáty při Evropské unii v Bruselu, Mezinárodním trestním soudu v Haagu, OSN v Ženevě a New Yorku, Lize arabských států v Káhiře a zástupce pro Afriku v Nairobi. Liga lidských práv byla přijata za člena FIDH v roce 2004.

Poznámka:

Podle čl. 36 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod "Předseda Soudu může v zájmu řádného výkonu spravedlnosti vyzvat každou ... dotčenou osobu, která není stěžovatelem, aby předložily písemná vyjádření nebo se účastnily slyšení." FIDH tohoto práva využila právě v případu D.H. a ostatní proti České republice" viz Observations presentees par la Féderation Internationale des Ligues des Droits de l'Homme conformement a l'article 44 § 2 du Reglement de la Cour dans l'affaire D.H. et autres c. République tchéque (req. No 57325/00), le 12 octobre 2006. Pro argumenty Evropského soudu k informovanému souhlasu rodičů, kterými potvrdil poznatky prezentované FIDH, srovnej body 202-204 rozsudku Velkého senátu z 13. listopadu 2007.