Narůstá vážný rozpor -- česká politika se na míle vzdaluje občanům

Internetem a mobilní komunikací (v ČR je statisticky nejvyšší počet mobilů na jednoho obyvatele ve světě) dochází každým dnem k stále vyšší individualizaci každého jedince. Každý občan České republiky je dnes dostupný kdykoliv a sám může komunikovat s kýmkoliv. To vše ovšem vede k sebezáchovnému svírání pomyslných kleští a k podstatnémuzavírání a opevńování se vůči veřejnosti. Zaznamenáváme snahy této početně velmi malé (!) skupiny osob - politiků - všemi prostředky a novými zákony pacifikovat spoluobčany, aby nemohli mít dohled a spolupodílet se na řízení své země. Konec služby politika by měl začínat u sdělení, že "bezejmenný dav 10 miliónů osob je jen hloupou masou a nebude rozhodovat za nás". Místo slušnosti a zodpovědnosti nastoupila vulgarizace života, ignorace, veřejnosti je předkládán nakažlivý příklad, jak rozbíjet rodinu a milence pár týdnů po porodu zajistit v parlamentu lukrativní pozici. A strážní psi demokracie servilně mlčí, ba dokonce jsem zjistil, že místo toho naopak vesele obhajují "soumrak klasické rodiny". Žijeme v pseudodemokracii a máme strach věci nazvat pravými jmény?

Velmi důležitým prvkem k obhajobě existence a vůbec i smyslu politických stran je neustálé vyvolání strašáka komunismu a nyní i jakéhosi sílícího "ruského imperiálního vojenského nebezpečí". V Polsku byl mimochodem nespokojeným národem právě od moci smeten antikomunista Kaczyński, který málem zavlekl do země nežádoucí cizí vojska a raketové základny. Démonizace komunismu je u nás rovněž účinnou metodou, jak dosáhnout snadno nebezpečně až zuřivé politické polarizace společnosti na "rudé" a "modré", k psychologickému roztříštění jinak pro politiky nebezpečného jednotného davu na ty "úspěšné" a ty na tzv. "socky"

Sílí snahy menšiny získat informační a propagační převahu a tím i moc nad většinou a to na základě informačních technologií, postupné detailní evidence, snadné identifikace -- zákony zajistí, aby každý občan se musel "výhodně a dobrovolně" nechat elektronicky zaevidovat. Policejní stát nezmění zákony, které by podstatně mohly snížit počty trestných činů, policejní stát vykazuje pouze snahu kontrolovat všechny, kšeftovat s informacemi a trestat občanskou nebo oponující politickou neposlušnost. Lidé u moci chtějí podrobně znát veškeré citlivé osobní údaje občanů (zvyky, pohyb, stav kont, chování a zájmy, denní režim). Kdo má peníze -- jen ten má moc. Kdo se nepodřídí moci, může mít sice pravdu, ale bude díky chobotnici všudypřítomné politické kádrové mafie a politické korupci jako nepohodlný zničen. Díky tomu bude možné kohokoliv sledovat, evidovat, zastrašovat a omezit jeho svobodu projevu. V jemnější podobě lze v konzumním netečném poklidu vymodelovat každému jednotlivci "na míru" jen jemu určenou vysoce účinnou a cílenou osobní propagandu.

Další známkou eskalace politicko-společenské krize je zapojení klasických marketingových nástrojů a propagandy do zkomercializované prodejné nekontrolovatelně prosperující politiky. Za státní peníze nás všech se platí veřejný průzkum u "nezávislé" agentury. Agentura je na míru politické a dobře placené poptávky vyrobí a vypustí do "nezávislých" seriozních médií k ovlivnění nerozhodných - k vyvolání sílící marnosti a beznaděje, že sám jednotlivec nic nezmění, že vlastně je o všem již rozhodnuto.

Jak z toho ven?

Rekordní české bezvládí nám neublížilo, naopak lidé získali podezření a sílící pocit, že se obejdeme bez politiků, že naše zem potřebuje pouze profesní odborníky bez patologické touhy po moci - osoby, které pragmaticky vyřeší problémy svého resortu s výhledem k dalšímu a předpokládanému vývoji situace a bez škodlivých zvratů, ke kterým u nás dochází pravidelně po rozkoukání politiků - laiků ve funkcích téměř každé 4 roky.

K mému překvapení jsem zjistil, že v Německu nad stejným problémem uvažuje vystudovaná 31letá právnička Juli Zeh. Mladá, úspěšná spisovatelka, jejíž knihy byly přeloženy do 28 jazyků a vyznamenány mnoha literárními cenami. Juli Zeh se veřejně intenzivně zamýšlí nad rozpory nové doby a umí si velmi dobře představit demokracii zcela bez tradičních politických stran a začíná -- jak sama říká -- aktivněji vstupovat do oblasti, která je zatím zcela tabu. Tvrdí, že pokud je stát přetížen a neschopen strukturálně sám řešit palčivé problémy prostřednictvím těžkopádného systému politických stran, pak musí nastoupit systém, který umožňuje řešit problémy obyvatel jejich vlastními silami. Dnes už není těžké definovat a formulovat základní problémy společnosti.

Volební formulář budoucnosti by vypadal takto: do dotazníku se uvedou všechny otázky, které se musí řešit. Každá politická strana uvede svůj postoj ke každému společensko-ekonomickému problému. To ale občan - volič neví, on se soustředí odpovědět na otázku typu - například: Chci, aby stát mladým rodinám s malými dětmi financoval provoz dětských jeslí? Jestliže chce, zatrhne v možnostech "ano a "ne" závazně například "ano". Tím jsou volebně preferovány (nebo získávají bod) jen ta politická seskupení, která to občanům nabízejí. Výsledkem volby je udělení volebního hlasu té straně, která počtem ANO či Ne nejlépe vyhovuje všem názorům voliče.

Domnívám se, že takové navrhované okruhy všeobecných otázek by mohly být propojeny také s odbornými otázkami: například okruh problémů, kam a jak mají být použity a investovány státní vybrané daně (policie, armáda, školství, zdravotnictví, doprava,..) . Tady by mohli v případě nevolebních celostátních "referend" být podle jistých kritérií (a z tradičně přežité obavy z "hloupého davu") občané "voliči" rozlišeni do 2-3 tříd dle své odborné kvalifikace a způsobu obživy ("pravice" a "levice").

Chceme mít v čele naši maličké země pouze a napořád apolitické osoby, které ve svých resortech dosáhly autority, získaly bohaté zkušeností, prošly oborem od nejnižšího postu? Odborníky, které ze společných peněz zaplatíme za úspěchy a jejich šedivý služební plat doplní proměnlivá odměna (výslužka) za úspěšné vedení resortu na konci jejich "profesně volebního" období na základě závěrečného auditu?

Kdo může takové změny provést?

Katalyzátory změn mohou být rebelující členové politických stran - ustavené a nadstranické sdružení bez ohledu na členství - kteří také už rozhodně nejsou spokojeni se současným stavem. Ti mohou připravit cestu odborníků do vládních funkcí, aby se už nebál odborník (povolávaný do funkcí neuctivou "esémeskou"), že se jen zesměšní jako bezmocná a poslušná loutka v rukou politického pohlavára. Jedním z kroků by mohlo být prosazení ústavního zákona, aby byla automaticky nastolena "úřednická vláda", jestliže žádná politická strana, ani v uzavřené koalici, nebude mít mandát od minimálně 2/3 hlasů všech voličů ČR a nově - i od krajanů v zahraničí.

Na jedné lodi plujem, na jedné palubě, i když neveslujem, voda nás sama nese. Na jedné lodi plujem vstříc stejné záhubě, mrtvé vyhazujem a živým smějeme se. MG