Byl to sám Mohammed, kdo vyzval své stoupence k tomu, aby se odlišovali od nemuslimů. Někteří muslimští teologové a hlavně ideologové islámského reformismu, ale poukazují na fakt, že na počátku islámu byl kladen důraz na víru a věrnost obci a rituály byly brány pouze jako osobní záležitost jednotlivců s tím, že se i v jisté míře tolerovalo jejich veřejné nedodržování.

Teprve s postupem doby se vytratil důraz na víru a byl v muslimské komunitě nahrazen důrazem na rituál bez smyslu a duchovního významu.

Výsledkem takovéhoto kladení důrazu na rituál a ne na jeho význam je situace, kdy v muslimských zemích v niž vládnou rigidní až fanatické muslimské skupiny, jsou tvrdě pronásledováni a trestáni ti, kdož porušují půst, či příkaz modlit se apod. A mnohdy právě z tohoto "teroru" proti nepraktikujícím vzniká pokrytectví ohledně dodržováni ramadánu.

Není se pak čemu divit, že v muslimských komunitách v Evropě dochází k tomu, že mnohdy tam mají autoritu spíše nábožensky orientovaní jedinci, kteří svým "pokojným" nátlakem na nepraktikujici jedince mnohdy vyvolávají ono ramadanové pokrytectví.

A samozřejmě existuje také velká část muslimů pro které jejich náboženství nemá duchovní význam, ale význam praktikování v kulturní podobě s dodržováním rituálů, na něž jsou od mala zvyklí, ale v které nevěří a nechápou jejich skutečný význam.