Žádná jiná planeta, která by byla momentálně poblíž naší Země, zde k mání není. Zachránit si tedy život v situaci, kdy bude atmosféra zamořená atomovým ohňostrojem, závěrečnou oslavou boje za světový mír, asi znamená asi stejnou naději jako přežít ve zdraví uprostřed explodujícího Černobylu.

Ano, lze žít v oblasti Černobylu. Dokonce zde lze požívat i jablka ze stromů, které výbuch přežily. Ohryzek však kvůli radioaktivitě zakopejte tři metry hluboko pod zem.

Jestliže bude na našem území radar, znamená to, variantu pomalé smrti, nebo právě rychlé? Zničí náš zavilý nepřítel přednostně naše území kvůli umístění strategického cíle, jakým je radar? Pak by ovšem byl radar pro nás výhodný, jako varianta rychlé smrti.

Jestliže nebude na našem území radar, znamená to, že se neuchráníme před dopadem případné strategické střely? Pak by ovšem byl radar nevýhodný jako varianta pomalé smrti. Přežili bychom v Černobýlu. Tak, teď babo raď! Toto by měli řešit odborníci, profíci a experti.

Přichází pak v úvahu už jenom jediná varianta. Totiž ta, že bychom plující koráb, alespoň u nás doma, vyhodili preventivně do vzduchu sami sobě. Aniž bychom se předtím ovšem naučili plavat, abychom nepřežili ani náhodou. V této otázce jsme tedy vlastně všichni za jedno: Temelín je potřebný. Je potřebný pro jeho zastánce i odpůrce. Ti odpůrci by si to měli konečně už dodatečně uvědomit. Alespoň v jedné věci by u nás nastala shoda a soulad.

Ještě to však vysvětlit těm Rakušákům, ušákům a zajícům bázlivým? Mají se asi moc dobře, že nemyslí na svoji poslední hodinku. Ostatně jako skoro všichni? Počítáme, že bude stále lépe, že budeme stále mladší, krásnější, chytřejší a že se budeme mít stále jenom lépe. Až do nekonečna. Ačkoliv tomu zbla nevěříme, připravujeme se na to. Každý sám si buduje svoji kocábku a učí se sám plavat, aby sám přežil na bouřlivých vodách světového oceánu, ve kterém již dávno předem utopil všechny ostatní. Ano, duch boží se smutně vznáší nad vodami.