6. 6. 2007
Uvolnění přišlo až v roce 1963, ale pod pokličkou už to vřeloVážený pane šéfredaktore, k Vaší kritice p. Kotrby bych chtěl poznamenat: Dobrý autor nemusí nezbytně zažít to o čem píše, a přesto dokáže přiblížit pravdivý obraz skutečnosti mnohem lépe než jiný autor, který tu dobu prožil, píše Jaromír Furman. Všimněte si, že všichni Vaši oponenti v otázce Bromovy písničky jsou zajedno a to i se mnou, který jsem v té době právě ukončil své poma-turitní působení na ostravské šachtě Petr Cingr, kde jsem se pokoušel po dva roky získat důvěru dělnické třídy a zrovna přešel na VŠE v Praze. To až po absolvování prvního semestru VŠB v Ostravě, neboť nezbytné doporučení a tedy připuštění k přijímací zkoušce by pro jiné studium nebylo v lidských silách získat. Zdůrazňuji - v OSTRAVĚ ! |
Když odstartoval Gagarin, byl jsem již 2 měsíce studentem VŠE v Praze,
měl jsem za sebou první zkušenost s demonstrací, při které se rozbíjela
okna na belgiské ambasádě( zavraždění Patrice Lumumby) a pořád
ještě jsem měl problém uvěřit, že žiji v tomtéž socialismu, jaký jsem znal
z Ostravy. Připadal jsem si jako bych žil v jiném státě.
To k Vaší poznámce o úhlu vidění nepochybného sovětského úspěchu očima lidí v Ostravě a v Praze. Byl jsem tenkrát dvacetiletý student s ne zrovna příjemnou životní zkušeností z rubání ani ne 40 cm vysokého. Absolutně jsem neměl nejmenší důvod podporovat tehdejší Novotného režim, který po Maďarsku 56 obrátil úžasný rok 1955 v prověrkově represivní stalinistický návrat. V Ostravě panoval ještě pár let po Gagarinovi otupující systém, jenže v Praze, hned po prvním neúspěšném roce zrušené pětiletky, se již hnal ten úžasný osvobozující duch spojený se jmény : Selucký, Šik , Liebermann a další třeba v Polsku. Také se vrátil na VŠE prof. Hrubý, rovnou z kriminálu, do pozice ved. katedry a před školou parkoval jeho Ford Anglia, který dostal k rehabilitaci. Závěrem Vám chci podat svědectví : Přestože v pohotovém vyrobení písně o majorovi Gagarinovi panem Bromem byl nezpochybnitelný kalkul, píseň byla tehdejší českou veřejností přijímána společností kladně. Dovolte mi abych vám řekl, že jste mnohem lepším filmovým kritikem než historikem. A abych byl i já spravedlivý, cením si samozřejmosti, s níž jste uveřejňoval všechny oponující názory a tvrzení, v nichž nechybělo i pár "nálepek". To totiž je přímo "živá voda" v naší ubohé novinářské realitě, která nemá daleko k té , co se prohlašovala za platnou na věčné časy. *** Mile jste mne překvapil okamžitou reakcí, i když hluboko po půlnoci. Měl jste kliku, že jste se narodil o 10 let později než já. Jednak jste nezažil bombardování ani frontu na konci II. SV a hlavně jste byl batoletem, když zuřila padesátá léta. Z vyprávění jste se seznámil s mnoha tragickými příběhy, to je ale přesně to, co jste vytkl panu Kotrbovi. Netvrdím, že mé vzpomínky na Gagarina a politická atmosféra v té době jsou jedině správné a objektivní. Říkám Vám opravdu jenom svůj subjektivní pocit člověka, který se ocitl v báječné Praze, když se mu právě podařilo utéct s velkého ostravského koncentráku.
Už jsem se tam nevrátil přesto, že jsem se tam narodil a morálně formoval v neuvěřitelném skautském oddíle, který právě jenom v Ostravě dokázal přežít všechny zákazy a likvidační akce. Vím, že šlo o jediný nepřetržitě fungující skautský oddíl na východ od železné opony. Vedl jej Karel Líba a družina starších s nasazením života, když v 52. se dál konaly konspirační schůzky a akce ve zřícenině ostravského hradu a kdy pátrající kluci-nečlenové, kteří všichni toužili členy se stát, byli lákáni a odvádění některým z členů družiny starších, převlečeným do romantického úboru Široka z Foglarových knížek. Dnes jsou tihle skuteční hrdinové včetně Karla ve věčných lovištích, ale oddíl stále žije, Karel má svého důstojného pokračovatele v Akimovi (pravým jménem Mika) a kromě toho, že prokládá zájem o život v přírodě tak půl napůl prací s informační technikou všeho druhu, nezapomíná se na mohylu z kamení, kterou pietně vytvořily celé generace členů tak, že na ni přidávali kámen ke kameni. Ta mohyla v Beskydech vznikla na památku členů oddílu, kamarádů Karla a dalších, kteří byli koncem války postříleni po udání, že se připravují k povstání s přibližující se frontou. Ještě Vám připadám jako desperád ? Kdybyste maturoval v 58., nebyl byste přesvědčen méně, než jsem byl já, že po inauguraci Kennedyho se i v Praze začalo dýchat o něco volněji . Hledal jsem fakta, důkazy pro své tvrzení. Prošel jsem svou knihovnu abych zkontroloval datum vydání Jednoho dne Ivana Denisoviče, Seluckého Ekonomiku, morálku, život , Kodetovu Hmotnou zainteresovanost v průmyslu ČSSR a musím Vám dát za pravdu.
Všechny tyhle ideologii bořící díla a dílka vyšly v roce 1963. Jenže už o rok později jsme my, studenti předposledního ročníku dokázali prosadit zrušení státnic z "vědeckého komunismu", zveřejnili do té doby supertajný Šikův návrh ekonomické reformy(ten druhý, t zv. žlutý) a pořádali na škole diskuse s neuvěřitelně odvážným Radoslavem Seluckým, Otou Šikem, Kožušníkem, Komendou. Kodetem, při kterých naši kantoři s výjimkou prof. Kadlece a Šilhána skoro vždycky předposraně chyběli. Znám skutečné důvody pro které byly tyto události , včetně vyvrcholení v roce 1968 zesměšňovány a onálepkovány polistopadovými " odborníky na neoliberalismus v Čechách. Domnívám se, že je znáte i Vy . Omlouvám se za rozvláčnost, pokusil jsem se připomenout lidi a události, které by si podle mého názoru zasloužily trochu více objektivity. |