Nebudu však porovnávat tyto strany jako celek, ale výhradně environmentální myšlení a cítění obou stranických vůdců. Takové zúžení omlouvají, kromě samotného rozsahu textu, ještě tři okolnosti.

Jiří Paroubek v případě České strany sociálně demokratické a Gordon Brown spolu s Tony Blairem v případě britských labouristů dokázali ve svých stranách oproti zavedeným zvyklostem významně posílit osobní pozici i moc. Paroubkovo slovo, včetně slova věnovaného environmentální politice, je v ČSSD daleko silnější než slovo Vladimíra Špidly či Stanislava Grosse, a to samé bude platit i v případě dovršení vnitrostranického úspěchu Gordona Browna. Jejich poměr k environmentálním otázkám bude tedy značně ovlivňovat environmentální politiku jejich stran.

Gordon Brown a Jiří Paroubek jsou navíc srovnatelní nejen významným zvýšením vlastní stranické moci, ale i poměrem k environmentálním problémům. Oba se profilují spíš v ekonomických, případně sociálních otázkách a environmentální politika rozhodně není jejich hlavní doménou. Oba je možné dokonce považovat za environmentální laiky - Gordon Brown je vzděláním historik, Jiří Paroubek ekonom.

Zásadní myšlenky obou potenciálních stranických vůdců (a to od roku 1996 do roku 2007) jsou dostupné jak v reprezentativní podobě knih sebraných autorských článků, tak v upravené podobě na www stránkách obou politiků. Jak v případě knihy "Můj život v politice" Jiřího Paroubka, tak v případě knih "Moving Britain Forward" (Kupředu Británie!) a "Speeches" (Projevy) Gordona Browna před námi jejich autoři mnoho neutajili. Množství materiálu, který je k dispozici, má už významnou vypovídací hodnotu.

Jaká je tedy "osobní environmentální politika" možných lídrů české a britské levice? Začněme u nejméně průkazného, kvantitativního srovnání.

Dvě a půl procenta

Zásadním tématem většiny projevů Gordona Browna je ekonomická situace Velké Británie a postavení chudých či utlačovaných doma i v zahraničí. Přesto se takřka ve čtvrtině svých projevů (21 %, 39 z celkových 184 článků, v úvahu bereme obě Brownovy knihy a jeho internetové články) o environmentálních problémech zmiňuje. Gordon Brown se taky v necelé třetině (27 %) svých ekonomicky orientovaných článků snaží problém ekonomického růstu Velké Británie či světa a problém ohrožení životního prostředí propojit. Jeho knihy složené z rozsáhlejších studií navíc vždy obsahují jeden ryze environmentálně orientovaný esej. V knize "Kupředu Británie!" je zařazen na čtvrtém místě z deseti, v knize "Projevy" na místě posledním. Pro britského politika tedy není environmentální téma zásadní, avšak ani okrajové.

Hlavními tématy Jiřího Paroubka jsou vnitrostranické záležitosti ČSSD a boj o moc s ostatními stranami (32 % - 101 článků z celkových 317 zkoumaných), polemika s novináři (13 % článků) a prosazování konkrétních rozhodnutí, jako zvyšování dluhu města Prahy, obhajoba politického lobbingu nebo prosazování sociálního bydlení apod. (11 % článků). Environmentální témata jsou zmíněna v celkem osmi článcích z 317 zkoumaných (tedy 2,5 %). Z těchto osmi článků jsou však čtyři výhradně kritikou zelených jako nebezpečné konkurenční strany s úmyslem odradit její potenciální voliče. Takže článků, ve kterých jsou zmíněna reálná environmentální témata, zbývá pouhých 1,25 %. A článek srovnatelný s Brownovým environmentálně orientovaným esejem jednoduše nenajdeme. Oproti téměř 22 normostranám analytického textu Gordona Browna nabízí Jiří Paroubek nejvýš dva odstavce obecných proklamací - a to ještě jako spoluautor s dánským sociálním demokratem P. N. Rasmussenem nebo českým sociálním demokratem a stínovým ministrem životního prostředí Petrem Petržílkem.

Myslím, že i přes výrazný rozdíl celkového počtu článků obou autorů je první informace o jejich vztahu k životnímu prostředí jasná. Na řadu ovšem přichází otázka daleko zásadnější. Jaký je vlastně obsah článků Jiřího Paroubka a Gordona Browna - a co se z něj můžeme dozvědět o autorech?

Čistá technologie moci

Začnu oklikou. První, co překvapí na knize Jiřího Paroubka "Můj život v politice", zejména pokud byste ji četli až po knihách Gordona Browna, je počet článků, které se zabývají čistou technologií moci. Hlavním tématem Jiřího Paroubka je téměř vždy otázka vnitrostranické a společensko-politické moci ČSSD. Články typu "V sociální demokracii nastal čas hledání" (1996), "Zpět ve světě reálné politiky" (1997), "Dělba moci u sociálních demokratů: větší pravomoc pro poslanecký klub" (1998), "Svržením vlády se vážné problémy nevyřeší" (1999), "Co je v zájmu ČSSD" (2000) atd. v jeho knize jednoznačně dominují.

Navíc pokud se Jiří Paroubek vyjadřuje ke konkrétním tématickým problémům (včetně těch environmentálních), jsou mu tato konkrétní témata téměř vždy prostředkem k získávání voličské přízně (tzn. budoucí moci), nikoli cílem o sobě. Řeší-li Jiří Paroubek třeba problematiku bydlení (např. v článcích "Deregulace byt každému nezajistí" (2004) nebo "Jak dosáhnout na byt, aby lidi nezruinoval" (2004)) dočteme se následující: "V podstatě jde o jediné - vytvořit dostatek bytů ve vyhovující struktuře a v takových cenových relacích a škále vztahů, aby bydlení bylo dosažitelné pro každého ... Připočteme-li navržené novomanželské půjčky, můžou se mladí lidé dopracovat k 'startovacím bytům' už třeba i v Praze". Takovými větami se však témata neřeší, pouze využívají. Cílem tohoto typu argumentace není vyřešit problém, ale získat politické body.

A stejně postupuje Jiří Paroubek i u témat dalších. Řeší-li problematiku privatizace ČEZu, využije k prosazení svého názoru i argument klimatických změn (článek "ČEZ by měl i nadále ovládat stát" z roku 2006), řeší-li však rozvoj letecké dopravy (projev u příležitosti otevření nového Terminálu Sever 2 letiště Praha z roku 2006), jsou emise CO2 náhle neexistujícím či naprosto nedůležitým problémem. Jediná témata, u kterých je možné vystopovat skutečné Paroubkovo zaujetí, jsou už zmíněná moc, boj s českými novináři, obhajoba dalšího zadlužování města Prahy a obhajoba politického lobbingu.

Otevřeme-li knihu Gordona Browna, dostáváme se do úplně jiného světa. Sám za sebe nesouhlasím takřka s polovinou Brownových názorů, ale mentalita jeho textů přináší po knize Jiřího Paroubka skutečnou úlevu. Proč?

Gordon Brown především usiluje o osobní a myšlenkovou konzistenci. Názory na environmentální problémy, které vyjádřil ve svém článku "Ochrana a zlepšování našeho životního prostředí" (2006), se snaží zahrnout i do svých názorů týkajících se změn světové ekonomiky nebo problémů chudoby třetího světa. Dokumentovat to lze na několika konkrétních příkladech. Věty z uvedeného článku o životním prostředí zazněly i ve zcela nepřátelském prostředí saudskoarabských ropných magnátů a prokazatelně ovlivnily i následné Brownovy ekonomické texty. A naopak, svým ekonomickým názorům se Gordon Brown v žádné části svého zásadního environmentáního textu nezpronevěřil. Nejsem si jist, zda je možné sloučit environmentální a ekonomické vidění světa, Gordon Brown se o to však upřímně snaží. Shrnuto: vlastní názory nejsou Brownovi pouhým prostředkem dosahování politické moci. Záleží mu na nich.

Snad ještě důležitější je fakt, že Gordon Brown má cíle, které prosazuje bez ohledu na politickou výhodnost a moc. Čteme-li Brownovy články o chudobě jako "Mezinárodní boj proti chudobě" (2005) či "Skončeme s dětskou chudobou" (2004), je těžké nevěřit, že autorovi skutečně jde o boj s chudobou. Na rozdíl od textů Jiřího Paroubka je v nich naprosté minimum politických proklamací, zato velké množství vyargumentovaných konkrétních návrhů. Téměř v žádném ze svých projevů Gordon Brown neopomíná zdůraznit, že jsme ještě světovou chudobu nedokázali vyřešit, že to není přijatelný stav světa a co všechno můžou adresáti jeho projevu udělat pro zlepšení současného stavu. Politické public relation tvoří v Brownových textech 10 % obsahu, argumenty a návrhy řešení procent 90, což je zhruba převráceným obrazem textů Jiřího Paroubka.

Posledním zásadním rozdílem mezi Gordonem Brownem a Jiřím Paroubkem je úroveň argumentace. Samotný fakt, že průměrný Brownův text je zhruba 3-4krát delší než text Paroubkův, samozřejmě nic neznamená. Stejně jako u konzervativce Davida Camerona však Brownovy texty vždy(!) obsahují odkazy na vyjádření odborníků - velmi často vědců - k danému tématu, mnoho konkrétních údajů a především srozumitelně a přesvědčivě strukturovanou argumentaci. Brown jen velmi zřídka užívá politických floskulí a pseudointelektuálního newspeaku. Podívejme se pro názornost na následující citace.

Jiří Paroubek (článek Globalizace je všudypřítomná z roku 2000): "Globalizace integruje státy, trhy, technologii a komunikace, nahrazuje tradiční metody novými efektivními přístupy ... Na rozdíl od minulosti dnešní globalizace, charakterizovaná do značné míry amerikanizací, pokrývá celou zeměkouli ... Velkým přínosem globalizace, hlavně zásluhou internetu, je rozsah a zrychlení výměny informací."

Gordon Brown (Mezinárodní boj proti chudobě z roku 2005): "V boji proti chudobě si musíme nejprve připustit následující fakta: 1. Ještě před deseti lety směřovala do Afriky pomoc ve výši 33 dolarů na osobu a rok, k dnešnímu dni tato částka nestoupla, nýbrž klesla na 27 dolarů na osobu a rok. 2. Dnešní dotace na vzdělání dětí v subsaharské Africe nedosahuje ani 1 dolaru na žáka a týden, přičemž víc než 80 milionů dětí nedostává vzdělání žádné. 3. Ve 24 státech subsaharské Afriky umírá jedno dítě z deseti před dosažením jednoho roku, přičemž celkový počet nakažených HIV/AIDS je vyšší než 25 milionů osob. Přitom každý z těchto států vydává na zdravotnictví pouze 12 dolarů na osobu na rok ... Británie tedy zvýší svoji pomoc na 6,4 miliardy liber v roce 2006 s tím, že musíme dohlédnout i na efektivitu využití naší pomoci. Navrhuji tyto změny ..."

Ke kvalitě textů obou lídrů není co dodat. Zatímco Gordon Brown využívá politickou moc i moc slova k řešení problémů, které považuje za zásadní (odstranění chudoby, zvýšení bohatství lidí Velké Británie, zlepšení životního prostředí), Jiří Paroubek chápe konkrétní problémy jako příležitost zvýšit svoji politickou moc. Tím se dostáváme k nejdůležitější části eseje, k porovnání samotných environmentálních textů obou autorů.

Prohnanější Gross

Stejně jako u textů týkajících se jiných témat nahlíží Jiří Paroubek na environmentální problémy v duchu technologie moci. Lze-li problematiku životního prostředí využít, učiní tak, je-li potřeba se jí zbavit, učiní tak taky. Prohlásí-li Mirek Topolánek z ODS po mediálně velmi sledované kauze Libčevsi, že "dovoz odpadu jako primárního paliva nebo na spoluspalování budeme i nadále podporovat", a Jiří Paroubek ví, že nálada veřejnosti je proti dovozu odpadů ze západních zemí, neváhá a píše velmi krátký environmentálně zaměřený článek "Chceme zastavit dovoz odpadků do České republiky!" (2006). Navrhuje-li však Strana zelených ekologickou daňovou reformu, obrátí se Paroubek ihned proti a v několika článcích dokazuje, že environmentální politika je ve svém důsledku pravicová. Problém klimatických změn objeví ve chvíli, kdy potřebuje oddálit privatizaci společnosti ČEZ. Program vlády, ve které byl ministerským předsedou, připomíná dort kočičky a pejska - individuální automobilovou dopravu omezuje rozvojem dálnic a zelenou energetickou politiku uskutečňuje ve prospěch společnosti ČEZ.

Vůbec nejkvalitnější Paroubkovu pasáž týkající se životního prostředí je možné najít v článku "Progresivní program prosperity pro Evropu" (2006), který napsal spolu s P. N. Rasmussenem. "Vzhledem ke klimatickým změnám a potenciální nejistotě, pokud jde o dodávky ropy a zemního plynu, musíme vytvářet dobře promyšlenou strategii růstu. Základem omezení naší spotřeby energie, zlepšení našeho životního prostředí a snížení nákladů na podnikání je získávání většího množství energie z obnovitelných zdrojů a větší energetická účinnost. Mnoho sociálně demokratických vlád oznámilo, že v posledních měsících značně investovaly do našeho programu růstu, sociální spravedlnosti a trvale udržitelného rozvoje. Musíme navázat na toto úsilí a snažit se o jeho rozšíření po celé Evropě s cílem zajištění lepší budoucnosti." I to je ale zase jen o něco maskovanější politická reklama.

Podíváme-li se na environmentálně orientované texty Jiřího Paroubka, musíme konstatovat, že životní prostředí pro něj nepředstavuje žádnou významnou hodnotu. Myslím si, že jediné, co od něj můžeme čekat, je pragmatické využívání zelených témat a vytrvalá snaha zničit slabšího politického konkurenta - Stranu zelených. Dlouho jsem přemýšlel, jak Jiřího Paroubka na závěr charakterizovat, a nenapadá mě výstižnější popis než tento: je to snad chytřejší, ale v každém případě životem prohnanější Stanislav Gross. V podstatě stejné zacílení na technologii moci, pouze s poněkud lepším intelektuálním zázemím. A co mohli příznivci životního prostředí čekat od Stanislava Grosse, můžou čekat i od Jiřího Paroubka. Suma sumárum: nic dobrého.

S environmentalismem Gordona Browna je to o poznání složitější. Podívejme se na vybrané úryvky z jeho textu "Ochrana a zlepšování našeho životního prostředí": "Snad nejslibnějším druhem rozvoje, který investice do nových technologií produkujících menší množství emisí uhlíku přinášejí, je růst počtu pracovních míst, nových druhů průmyslu a nových exportů. Jen v samotné Británii vzrostl ekologický trh z 16 miliard liber, 170 000 pracovních míst a 7000 společností v roce 2001 na 25 miliard, 400 000 pracovních míst a 17 000 obchodních společností v roce 2004. Odhaduje se, že během příštích 10 let by mohlo být vytvořeno dalších 130 000 nových pracovních míst. V Evropě se ekologický sektor podílí na zaměstnanosti 1,3 %, což činí 2 miliony pracovních míst. A v roce 2010 by globální ekologický trh (čistá energie, odpad a voda) mohl dosáhnout ceny 700 miliard dolarů - číslo odpovídající velkým průmyslovým odvětvím, jako jsou letecká doprava nebo farmaceutický průmysl. Role vlády je v tomto smyslu jasná - ve spolupráci s obchodem a vědou podnítit sílu a dynamiku trhu pomocí podpory rozvoje nových technologií ... Co se nás týče, Británie věnuje každoročně na ekologický výzkum a inovaci víc než 800 milionů liber ... Spolupracujeme s Norskem na výzkumu možnosti zachycovat a ukládat CO2 v Severním moři. S pomocí několika dalších institucí jsme připravili vznik nového Národního institutu energetických technologií a hodláme pro tuto instituci získat 1 miliardu liber ... Nejdůležitější však bude práce na novém systému daní proti klimatickým změnám (Climate Change Levy). ... Usilujme tedy o novou syntézu ekonomického růstu, sociální spravedlnosti a péče o životní prostředí! Jak vyplývá z údajů, které jsem uvedl, je dosažitelná."

Stejně jako u předchozích textů je další komentář zbytečný. I když Gordon Brown přemýšlí především ekonomicky, je pro něj hodnota zachování životního prostředí důležitá. Neargumentuje pouze pro svoji stranu, ale pro věc. Nemluví rozvláčně a uvádí množství důležitých argumentů.

Co tedy očekávat od případného vítězství neradikální levice ve Velké Británii či České republice? V případě, že se k moci ve Velké Británii dostane Gordon Brown, environmentální témata se pravděpodobně posílí jako jeden z pilířů politiky tohoto státu. Dostane-li se v České republice k moci Jiří Paroubek, budou environmentální témata prostředkem jeho politického boje a zneužití. Zde nezbývá než se zeptat: Nestojí nám snad Česká republika za víc? A nestojí snad za víc environmentálně orientovaným sociálním demokratům Česká strana sociálně demokratická? Nestačí z hlediska mezinárodní ostudy prezident, jenž klimatology-vědce šmahem označuje za spolky environmentálních aktivistů a všechny, kteří mají starost o životní prostředí, za lidi "v bezvědomí"? Musí být i náš příští premiér ryzí environmentální laik a profesionální technolog moci?

Další informace:

Brown, Gordon: Moving Britain Forward. London, Bloomsbury 2006.

Brown, Gordon: Speeches. London, Bloomsbury 2006.

Paroubek, Jiří: Můj život v politice. Praha, Epocha 2006.

www.paroubek.cz

www.hm-treasury.gov.uk/about/ministerial_profiles/minprofile_brown.cfm

Autor přednáší na katedře environmentálních studií FSS MU v Brně.

Původní verze článku vyšla v časopise Ekolist 04/2007.