Jsem hluboce přesvědčen o tom, že nejlepší reakcí je brát takovou věc jako přirozenou. Bylo by dobré si uvědomit, jak velká část souboru věcí movitých i nemovitých, které tvoří tzv. kulturní dědictví, byly původně vytvořeny k oslavě toho či onoho. Dnes už to tak prostě nevnímáme, protože se onen kontext z obecného povědomí vytratil a zůstává zachycen pouze sporadicky v kunsthistorických pramenech. To, co zůstává, je onen předmět nebo stavba. Dnes je situace taková, že můžeme dokonce na internetu hlasovat, které stavby vyhlásíme za nové divy světa. Těch sedm starověkých zná víceméně každý z nás, přetrvaly v nás i když možná některé z nich ani neexistovaly. Už jen zlomek z nás ví, jak tenhle seznam ve starověku v dílně Filóna Byzantského vznikl. Kdyby autor onoho seznamu před více než dvěma tisíciletími věděl, jaký z toho bude jednou byznys, asi by to ani nedělal. Jemu ovšem přinesl věčnou slávu. Nicméně, víme něco o stavbách, které vybrány nebyly?!? Stěží. Bude někdo za dva tisíce let vědět něco o kontextu, z něhož vzešly nové divy světa?!? Bude vědět něco o tom, proč ony stavby vznikly a proč byly vybrány?!? Rovněž asi stěží...

Přejděme proto další z nekonečné řady mnoha miliónů děl a dílek stvořených k oslavě a uctívání toho či onoho se shovívavým úsměvem a pochopením a řekněme pouze: „Vítejte do klubu...“ Čas ukáže.