Není vážně lehké ignorovat přímo dojemné naladění vzájemně si rovných; prozíravá šéfka silového resortu Vlasta Parkanová vystihla třaskavé jádro diskurzu kolem americké národní obrany umístěné v ČR, když zapěla zdravici prvnímu občanu Spojených států amerických. Citlivé laudáte odvozené od songu na oslavu majora Gagarina, pro jehož literárněvědný rozbor si hodlá najít chvíli také dolní komora parlamentu. Podrážděný hlas internetového lidu opáčil majstrštyku rázněji: staronově nosným projektem pomníku na Letné; hle podobizna G. W. Bushe, kolem níž poklonkují Parkanová, Topolánek a Vondra s roztaženými deštníky a americkým povolávacím rozkazem!

Nic proti projevům lidové tvořivosti, leč laik na ministerstvu obrany Parkanová si dosud zjednávala pozornost výhradně mediálními výstupy, které jí nemohl poradit nikdo jiný než skrytý, vnitřní nepřítel. Oč ještě konkrétně kráčí? -- O výroky typu "jsem z toho hotová" (po podarování použitým dresem Kateřiny Neumannové) a o dekorování služebních psů věnci vuřtů, zatímco si i vládní poslanci příslušného sněmovního výboru stěžovali na její častou neúčast na zasedáních. Velmi osobitý smysl nese čerstvý výrok nositelky lidovecké tradice bezpáteřní účasti na moci, že "je pořád lepší, když je ministrem obrany politik, který nemá tak důkladné znalosti o vojenství, než voják, ze kterého uděláte politika". Jaký div, koluje-li mezi oficíry nedávno profesionalizované Armády ČR útrpný žert, že místo vlasti slouží Vlastě. Nejpopulárnějšímu z politiků otčiny.