6. 6. 2007
Palba do vlastních řadNemohl jsem se kdysi zbavit dojmu, při četbě Orwellova "Holdu Katalánsku", že mocenský boj mezi partajními komunisty podporovanými SSSR, anarchisty, socialisty a dalšími levicovými frakcemi měl všechny rysy zcela absurdní situace. Silný nepřítel by totiž měl opozici sdružovat s stmelovat, ne stavět její členy proti sobě. Je to otázka priorit a proto se domnívám, že představitelé iniciativy Ne základnám ztrácejí kurz. |
Pokud se ještě vrátím ke klasikovi, tak podle něj byl cíl komunistů zřejmý. Převzít moc v republice, stabilizovat politické poměry, v tomto smyslu ji v zahraniční politice zdůvěryhodnit a spolu s dodávkami zbraní ze SSSR a přílivem dobrovolníků snad porazit Franka. Způsob provedení však byl pochybný, jenže, moc je sladký nektar pro každého a nezáleží na tom, zda je vlevo, vpravo, či uprostřed, ostatně naše nová superstar dokazuje, jak dokáže pocit moci oblbnout. Revoluce se tím rozpadla a i přes hrdinství interbrigád a neskrývaný obdiv Orwella k nim se Španělská revoluce vyčerpala a nakonec padla. Ideální by samozřejmě bylo spojit své síly proti společnému nepříteli, zvláště tehdy, je-li tak silný. Vždyť základní cíl je pro všechny ne-li stejný, tak velmi podobný. Nemohu se tedy ubránit dojmu, že demonstrace iniciativy Ne základnám se příliš nechávají vtahovat do politické rétoriky, kterou filtrují jisté penzum svých příznivců, kteří by ji jinak podporovali. V Čechách není moc zvyklostí řešit potíže. Vždy čekáme, že je za nás vyřeší někdo jiný se slovy "no já sám to stejně nezměním". Jenže takové myšlení má 99% obyvatelstva a to je ona tichá většina, dovolím si ten příměr bez urážky kohokoliv, stádo pakoňů ženoucí se vpřed a už ani nevědoucí za kým. Iniciativa Ne základnám by měla mít tendenci se opřít o co největší spektrum obyvatelstva, které má vůbec tu sílu (a to je to, co bychom měli vyzdvihovat) přijít na její demonstrace. Neměla by plýtvat slovem MY v tématech, které nejsou všem společná. Tím zcela zbytečně celé spektrum případných příznivců štěpí, což se mimochodem včera projevilo půtkou mezi komunisty a mladými anarchisty, kteří byli, ruku na srdce, dost směšní ve svých maskách přes obličej a lahví levné frankovky na zádech (netvrdím, že byli opilí, ona jedna láhev na 5 lidí kocovinu nezpůsobí). Mluvčí iniciativy se jistě rádi opřou o veřejné mínění, které je proti americké základně v Brdech. Ale mezi odpůrci základny jsou samozřejmě také voliči komunistů a to jistě ne zanedbatelnou měrou. Asi nebudeme daleko od pravdy, pokud budeme tvrdit, že 100% komunistických voličů patří mezi odpůrce základny a to je tedy cca 1/3-1/4 celkového počtu! Je skutečně moudré stavět se proti zřejmě statisticky nejvýznamnější skupině odpůrců radaru, ať jsou vnitřní zájmy této skupiny jakékoliv? Nebudu totiž daleko od pravdy, když budu tvrdit, že i valná většina komunistických voličů jsou prostě normální lidé, kteří si chtějí žít ten svůj nicotný život v klidu, nemusíme je hned obviňovat z členství z jakékoliv organizace. Iniciativa Ne základnám by tedy podle mého měla změnit směr (a také scénář svých akcí a asi i své mluvčí, protože ne všichni jsou dobří řečníci a první část akce byla katastrofální, stejně tak jako překlad amerického veterána války v Iráku -- ostatně proč nebyl použita stejná osoba jako v případě předešlé akce?), plně se soustředit na hlavní téma, oprostit se od politiky a kohokoliv, kdo by měl vystupovat v zájmu nějaké výrazné politické organizace (viz minule zelení, ČSSD a komunisté), protože všemi těmito kroky zbytečně ztrácí sílu a to ani silácké řeči o vlastní dokonalosti nezachrání. Máme před sebou společného nepřítele, musíme tedy společně bojovat a ne hledat vzájemné rozdíly. |