Burlesonská školní rada na předměstí Fort Worthu má smlouvu se společností Response Options na výcvik studentů i učitelů pro případ, že by se v některé škole náhle objevil ozbrojený vetřelec s úmyslem zastřílet si ostrými náboji. Jedním z instruktorů firmy je pan Robin Brown, britský major v záloze. Má naprosto odlišné názory od převládajících rad, jak se mají děti ve škole v takovém případě chovat. Funkcionáři školní rady s ním souhlasí, že je třeba přerušit dlouhý řetěz vražedných událostí v amerických školách, ať to byla tragédie v r. 1999 v Columbine nebo nedávné vraždy v poklidné obci pennsylvánských Amišů. Kanada není vůči tomuto druhu násilí immuní, jak svědčí nedávná událost v Montrealu.

Major Brown prohlásil, že školy v Burlesonu, převážně dělnickém předměstí se 26 tisíci obyvatel, budou prvními ve Spojených státech, v nichž se budou žáci i učitelé cvičit, jak využít všeho, co je po ruce, aby násilníka udolali. Žáci na všech stupních mají reagovat okamžitě při spatření střelné zbraně v ruce neznámého člověka ve třídě. Házet po něm vším, co kolem sebe najdou, mířit na hlavu a při tom silně křičet. Ihned se mají k němu rozběhnout, vrhnout se na něho a držet se ho všemi silami a strhovat ho svou váhou. (Když zdejší loupeživá mládež útočí ve skupinách v tmavých uličkách a zákoutích na občany, říká se tomu "swarming" čili "rojení" - v tomto případě má být ale "rojení" použito proti násilníkovi).

Major Brown zdůraznil, že se nesmí na ozbrojeného vetřelce hledět jako na nějakého boha ani jako nepřekonatelné zlo. Pět nebo šest studentů sedmé třídy i s 45-kilovou učitelkou kreslení jsou podle jeho názoru a zkušeností schopni srazit k zemi a udržet 90-kilového muže se zbraní do chvíle, než dorazí policie.

Tato nová filozofie má původ ve známém teroristickém útoku na budovy Světové obchodní organizace v New Yorku. Cestující v letadle United Airlines, linka 93, ukázali, že neplatí rada pro únosy "nesnažte se být hrdinou a nikdo nebude zraněn". I zde byla rada změněna a nyní se doporučuje, aby palubní personál i cestující spěchali do pilotní kabiny.

Paní Hilda Quirozová z Národního střediska pro bezpečnost ve školách (National School Safety Center), neziskové poradní společnosti v Kalifornii, sdělila, že mimo burlesonské školní rady není zatím v USA žádná jiná školní rada, která by školila zaměstnance a studenty, jak se aktivně bránit vetřelcům. Považuje strategii majora Browna za kontroverzní. "Pokud by tento postup zachránil životy dětí, bylo by to skvělé", prohlásila. "Dojde-li ale k usmrcení studentů, čí vina to bude? Zachovají si studenti při nastalé panice racionální myšlení?"

Na rozdíl od ní se nové taktiky zastává paní Stacy Vaughanová, předsedkyně Sdružení rodičů a učitelů při Norwoodské základní škole v Burlesonu: "Jsem pro to, aby byli naši žáci informování o tom, že existují aktivní možnosti obrany". Pan Terry Grisham, mluvčí úřadu tarrantského okresního šerifa, má z nového přístupu obavy, přestože s ním nebyl do podrobností seznámem: "Žádáte po dětech, aby dělaly to, k čemu jsou cvičeni taktičtí policisté - jenže oni mají pistole a balistické štíty. Kdyby se takto mělo postupovat ve škole, do které chodí moje děti, upřímně řečeno bych se naštval". V celém článku na toto téma nepadla ani jediná zmínka o možnosti, že by násilník vystřelil a některého studenta zranil nebo dokonce usmrtil.

Sotva jsem dopsal poslední řádek, ukazovala kanadská televize CTV v programu W-5, jaké jsou bezpečnostní problémy v kanadských školách i bez ozbrojených vetřelců. Někteří dnešní studenti, a to i velice mladí, jsou pro učitele noční můrou. Napadají je nejen hrubými nadávkami, ale dokonce fyzicky. Jeden učitel si pochvaloval, jak vhod mu přišel jeho dřívější výcvik ve válečném umění, když ho na střední škole napadl nožem jeho student. Bez výcviku by prý byl určitě do krve zraněn. Násilné jednání dnes ale není výhradní doménou hochů, nýbrž velice tvrdě se prosazují i dívky - sražení učitelky na zem a kopání do těla i do hlavy není ojedinělým jevem. V programu vystoupila dřívější učitelka, kterou napadla nožem mimo školu její studentka. Svůj útok neprovedla jen proto, že se nablízku objevilo několik lidí, ale stačila zasyčet, že jinak "už mohla být ta mrcha mrtvá".

Z vysílání vyplynulo, že asi třetina nových učitelů odchází ze škol pro násilí během prvních 5 roků po nastoupení učitelské dráhy. Opět jen asi jednu třetinu fyzických útoků učitelé ohlašují svým ředitelům, ale ti ve velké většině útoky bagatelizují a snaží se učitelům namluvit, že je to s učením jako se sportem - i tam prý dochází ke zranění. Někteří učitelé se potom domnívají, že si fyzické násilí zaviňují sami nějakými chybami, o kterých ale nevědí. Podle názoru mnoha učitelů si jsou studenti dobře vědomi naprosté beztrestnosti, ať se chovají sebe hruběji. Na rozdíl od dřívějších generací nejsou rodiče na straně učitelů nýbrž svých potomků. Jinou kapitolou byly tedy útoky rodičů proti učitelům a to jak ve školách tak i na veřejnosti nebo v soukromí.

Jestli se burlesonský příklad rozšíří a děti na dalších školách začnou dostávat lekce, jak provádět "prospěšné rojení", nebude jistě dlouho trvat, než nově nabytých zkušeností použijí i proti svým spolužákům a učitelům. Nedivil bych se ani, kdyby už americká National Rifle Association připravovala plány, jak vycvičit i mladé studenty v používání střelných zbraní.

Zdroje: The Associated Press a kanadská televize CTV, Program W-5.