Pokud bych chtěl nějaké důkazy pro toto přesvědčení, stačilo by mi jen pohlédnout přes Shatt-al-Arab na masakrování, k němuž nyní dochází v Iráku. Tam Američané použili svých nadřazených vojenských schopností k tomu, aby svrhli tamější režim a vyvolali v této sousední zemi občanskou válku. Tragedií a ironií celé věci je to, že se Bushovi podařilo zlikvidovat jediný režim v takzvané "ose zla", který nevyvíjel zbraně hromadného ničení.

Ano, ono to bylo zřejmě právě proto, proč se Bush zaměřil na Irák a nikoliv na ty dvě druhé země, a proto se ten starý hlupák Saddám Husajn snažil na poslední chvíli tak silně vytvářet dojem, že nějaké zbraně hromadného ničení schované má, doufal, že se mu podaří odstrašit Pentagon od útoku.

To se mu nepovedlo, a tak je nyní 58 000 Iráčanů mrtvých, stejně jako tisíce západních vojáků a celá katastrofa radikálně zrychlila jaderný program dvou zbývajících členů osy zla.

Je to přesně z toho důvodu, že se Irák stal takovou katastrofou, že jsou Bush a Blair nyní morálně zcela ochromeni a nemohou se už snažit vyvést nás z této děsivé slepé uličky. Kdo proboha by nyní důvěřoval Tonymu Blairovi, kdyby nám tvrdil, že je zapotřebí dalšího vojenského útoku. Existuje snad někdo, kdo by mu věřil jediné slovo?

A jak může Bush nutit Írán, aby si nezkonstruoval jadernou bombu, když nebyl schopen zabránit tomu, aby tajemství jak vyrábět jaderné bomby nezískali Severokorejci?

Co tedy nyní dělat? Odpovědí, samozřejmě, je nezpanikařit, nezačít střílet z šesti pistolí najednou a nezačít používat ultimát používajících jazyka z Divokého Západu. Vůči Severní Koreji i Íránu bychom měli zaujmout zcela odlišný postoj.

Mám zoufalý pocit, že v případě Íránu bychom si měli přiznat, že jsme už prohráli. Írán dříve nebo později získá jadernou bombu a neexistuje vůbec nic, co bychom proti tomu mohli udělat. Všechno naše rozčilování a výhrůžky jsou zbytečné.

Možná, že je načase dát Íránu ze Západu jaderné zbraně -- ano -- možná je načase, aby Američané převzali budování íránského jaderného programu.

Vzhledem k tomu, že je zřejmě nevyhnutelné, že Írán jadernou bombu stejně získá, možná, že bychom měli obrátit celou tuto věc na hlavu. Možná je na čase přestat s vyhrožováním, vyvoláváním napětí a s eskalací podezřívání. Možná, že by Američané skutečně mohli Íráncům pomoci s jadernou technologií tak, jak s ní pomohli Británii, oplátkou za určité ústupky od Íránu -- že přestane íránské vedení verbálně útočit na Izrael, že začne podporovat demokracii, a tak dál.

Znamenalo by to likvidaci Izraele, které má 200 jaderných hlavic? Samozřejmě, že ne. Logika vzájemného jaderného odstrašení by stále fungovala a ani islámští kněží by nebyli natolik šílení, aby zaútočili na zemi, který by měla schopnost proměnit jejich poušť v roztavené sklo.

Je pravda, že íránský režim je děsivý, ale v Íránu došlo k určitému pohybu směrem k pluralismu. Čína a Pákistán také mají jaderné zbraně a ani tyto země nejsou nijak intenzivně demokratické.

Tragedie dospívání spočívá v tom, že lidé získají schopnost zabít sami sebe a zabíjet druhé. Lidstvo nyní kolektivně vlastní tuto moc. Íránci se k lidskému společenství v tomto smyslu brzo připojí. Bylo by rozumné, kdyby to učinili v atmosféře spolupráce a porozumění, nikoliv uprostřed sílících hrozeb a hysterie, zejména vzhledem k tomu, že všichni vědí, že tyto hrozby jsou falešné.

No a co se týče Severní Koreje, je zjevně načase zahájit rozhovory a nevyhrožovat, i když, pokud by bylo možné nějakým způsobem zneutralizovat Kimovy bomby do té doby, než jeho hnusný režim padne, měli bychom se o to pokusit. Kam se dnes poděl James Bond?

Podrobnosti v angličtině ZDE