Klasické se již staly požadavky ODS na předčasné volby a jejich odmítnutí ze strany ČSSD. Nejzajímavější je tak vystoupení komunistů s návrhem vlády národní shody. Jejich podmínky v podobě zákazu škrtat sociální výdaje, nedovolit u nás vybudovat vojenskou americkou vojenskou základnu a zastavit privatizace jsou z hlediska programu této strany logické. V případě ODS nevyvolaly tyto návrhy žádnou bouřlivou mediální reakci -- ministři ODS vědí, že jejich největší naděje je v předčasných volbách. Zároveň chápou, že programová omezení by se netýkala vlády vzešlé z případných předčasných z voleb. Bouřlivé odmítnutí komunistického návrhu proto obstarali zelení a lidovci.

Martin Bursík pokračoval ve svých antikomunistických výpadech, které však v první řadě míří na Jiřího Paroubka. Jeho požadavek předčasných voleb je na první pohled velmi logický, protože zelení prožívají období velké slávy. Bursík by si ale měl uvědomit, že jeho antiparoubkovská linie získává ve straně většinu jen velmi těsně a s nárůstem počtu poslanců může tuto většinu snadno ztratit.

Vystoupení Vlasty Parkanové na téma vhodnosti předčasných voleb je nesrozumitelné. Jestli by se někdo měl bát takových voleb, je to právě KDU-ČSL. Logičtější jsou návrhy na obnovení trojkoalice či jiný nekomunistický projekt. Problémem je, že bez podpory komunistů může obstát jen velká koalice.

A tak se čeká na restrukturalizaci politické scény. Ta začne po komunálních volbách a po volbě třetiny senátorů, což se uskuteční za necelé dva týdny. V případě neúspěchu ČSSD v senátních volbách nemusí Václav Klaus s touto stranou počítat při svých úvahách o znovuzvolení. Tím se mu situace při rozhodování o tom, koho pověřit sestavením vlády, zjednoduší. Zatím ale platí, že logické by bylo ve druhém či třetím kole pověřit sestavením vlády Jiřího Paroubka.

I komunální volby jsou ale důležité. Dokud neproběhnou, musí lidé jako Pavel Bém říkat, že o funkci premiéra neuvažují. Obdobně musejí i krajští hejtmani tvrdit, že ani náhodou neuvažují o své kandidatuře na funkci šéfa ODS. Až po těchto volbách lze v ODS otevřít diskusi o tom, jak pokračovat dál.

Komunální a senátní volby změní sadu karet v rukou prezidenta a nabídnou politickým stranám nové alternativy. Existují dva prosté tahy, které by situaci zjednodušily. Prvním by mohla být rezignace Mirka Topolánka na funkci předsedy ODS. Tak by se předešlo sporům uvnitř ODS o to, kdo zavinil povolební prohry a neprůchodnost vlády. Zároveň by se dalo uvažovat o novém premiérovi pro vládu velké koalice.

Obdobným zjednodušením by bylo, kdyby se Jiří Paroubek rozhodl pro funkci předsedy Poslanecké sněmovny. I tak by se pootevřela cesta k velké koalici, protože ODS jen obtížně může strávit představu o vládě, v níž sedí Paroubek. Nemluvě o tom, že pro předsedu ČSSD je důstojnější být prvním ve Sněmovně než druhým ve vládě. Ovšem neméně obtížná je i představa, že se ČSSD smíří s vládou, v níž zasednou Ivan Langer či Vlastimil Tlustý.

A tak nezbývá než čekat. A doufat, že vše půjde ústavní cestou.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom