Žádá se, aby byli lidé 21. století v průmyslovém světě vzdělaní a kreativní. Jasně, že na jednoduché práce, člověk v naší části zeměkoule ani dnes nemusí být velikým vzdělancem a ani zítra jím nebude ještě muset být. Na to, aby mohl člověk mohl dávat talíře do myček, asi ani pozítří nebude potřebovat vysokoškolský diplom. Ale ti, co nebudou mít dobré vzdělání, musejí počítat s tím, že nedostanou žádnou kvalifikovanou práci.

V Německu je to už dnes problém. Je tam nedostatek lidí s univerzitním vzděláním a hodně lidí, kteří dobrou kvalifikaci nemají. Na jedné straně nejsou k dispozici pro volná pracovní místa adekvátně kvalifikovaní lidé, na druhé straně je mnoho těch, kteří nemohou najít práci, protože neumějí pravopis ani základní aritmetické úkony.

Ale dnes nechci psát o školství, ani ne o poměrech v rodinách. Chci psát o podstatě kreativity a v té souvislosti s nejsnazším systémem, který člověku může pomáhat a který lidé mohou využívat bez velkých problémů kdekoliv a kdykoliv chtějí.

Znáte to od dětí. Víte o tom jako rodiče, jako učitelé nebo jen tak z doslechu. Oni se ptají, ptají a ptají. A přitom dělají to, o čem i Lenin správně hovořil, oni se učí, učí a učí. Kreativita asi vzniká s pozorováním, s citem a pokračuje otázkou. A takovou asi budete mít, když si vzpomenete na nadpis téhle poznámky. Jasně, ne všechno začíná otázkou, ani kreativita ne, ale co to má dělat s jedním písmenem německého jazyka, které je pro to -- jak bych já řekl -- nejdůležitější?

V němčině začínají veškerá tázací zájmena písmenem w. Jako wer nebo was. Není to různé jako u českých slov kdo a co. A v kanceláři mám na stěně tabulku, která zahrnuje všechna německá slova toho druhu. Někdy tam sedím, koukám na ni a uvažuji, co mi ta slova říkají, hlavně, když nevím dál a hledám nějaké východisko, nějaký nový nápad. A teď na konci téhle poznámky se ještě ptám, co asi by mělo být nejdůležitějším písmenem českého jazyka? A moje tabulka mi nepomůže.