Místo kulišáren, mediálního nátlaku a všemožných kliček nejsou dvě hlavní partaje uznat, že před voliči jsou si rovni a domluvit se na společném programu a postupu. Možná že by se zjistilo, že vlastně není taková hrůza se shodnout na základech, kterým směrem se má stát dál ubírat. Voliči vybrali tu nejlepší cestu, která by měla "jít středem" bez zbytečného brouzdání v levé nebo pravé škarpě.

Pokud vezmeme v úvahu, že žijeme v nějakém prostředí, které je třeba respektovat a které bude mít zřejmě čím dál tím silnější vliv na náš dvoreček, tak obě soupeřící strany by se měly snažit, aby byl co nejlépe umístěn v současné Evropě. Možná, že k tomuto cíli vedou všechny cesty, ale těch dobrých je jen pár, a nejlepší jen jedna. Je třeba si v klidu prohlédnout na mapě všechny možnosti a vybrat si tu nejlepší. Není to cesta neprozkoumaným terénem. Mnozí po ní šli před námi a půjdou i po nás.

Pokud bych chtěl shrnout nynější situaci, tak Topolánek vyhrál volby, ale Paroubek má lepší karty.

ODS sice rychle sestavila trojkoalici a zřejmě měla pod palcem vyhlídnutého nějakého Jidáše. Nepovedlo se. Trojkoalice neobsadí většinu míst ve sněmovně a nevytvoří vládu, která sice bude velice slabá, ale nebude možnost jí vyslovit nedůvěru. Takže nevydrží bez problémů do příštích voleb bez toho 1 hlasu navíc. Ten byl jen plácnutím do vody. Topolánek nemá prakticky žádnou jinou možnost překročit hranici 100 hlasů, protože s hlasy komunistů nemůže počítat. Nic by tím nezískali (mouřenín udělá svou práci a může jít). Už jednou se o tom přesvědčili v případě prezidentské volby.

A ČSSD v žádném případě není ochotna trojkoalici akceptovat. Výhodná by pro ní naopak byla menšinová vláda ODS. Zelení a lidovci by měli jasno, že pokud chtějí do vlády tak se musí obrátit pouze na Paroubka. A ČSSD stačí ulovit jen jednu stranu. Zřejmě by dali přednost zeleným a lidovce nechali klesat pomalu ke dnu. Requiestat in pace.

Potom už by nebyl problém provést převrat. A dosadit silnou vládu.

Zřejmě by narazili na Klause, ale možná by ho časem zlomili. A i kdyby se převrat nekonal, vláda ODS by byla hodně pod pantoflem.

Paroubek se narozdíl od Topolánka o svých 100 hlasů bát nemusí. Komunisté ČSSD v poslední době párkrát podrželi a sami tímto spojenectvím získávají daleko víc, než by měli šanci získat od ODS. S červeným esem je Paroubek hodně silný v kramflecích. A zdá se, že díky tomu se i v KSČM poznenáhlu dostávají do popředí osobnosti daleko tolerantnější a přijatelnější pro ostatní strany.

Mám ale obavu, že ani jedna z těchto možností by pro příští období nepřinesla nic dobrého. Je skutečně třeba - tak jak chtějí voliči - se čestně dohodnout podle skutečnosti, že poloviny jsou skutečně stejné. Není třeba měnit volební systém. Ten jednou vyhovuje jednomu podruhé druhému. ODS nyní doplatila na vlastní změnu.

Naopak cestu bych spíš viděl v posílení poměrného zastoupení a případném snížení hranice pro vstup menších stran do sněmovny. S vládou jedné strany nejsou u nás pozitivní zkušenosti. Pokud vládne koalice, není to skutečně žádná katastrofa. Naopak větší kontrola vlády a víc hlav víc rozumu.

Navíc koalice by zastupovaly větší počet voličů, takže by měly i větší mandát, než současné strany, které se tím tak rády ohání. I jakákoliv velká strana by měla mít úctu i k malé opoziční straně a naopak. Všechny strany reprezentují část voličů a pokud se vzájemně nerespektují, zadělávají si na problémy. Už by myslím bylo na čase, aby byla stanovena taková morální pravidla, která upraví chování stran po volbách na nějaké kulturní úrovni, která bude prospěšná pro všechny.

Např. nejsilnější opoziční strana má nárok na předsedu sněmovny a opoziční strany obsadí parlamentní komise, které jí umožňují mít přehled o tom, jak vláda vládne. A tak dále.

Na druhou stranu ani opoziční strany se nesmějí chovat jak odmítnutá nevěsta a vetovat vše, co se dá. Volbami musí skončit boj mezi stranami a musí začít spolupráce. Pokud naopak chtějí jít politici směrem vlády jedné strany, tak nejstabilnější institucí je potom monarchie. Stačí osvícený monarcha a není třeba se trápit s nějakými volbami.

V současné době žádná strana nemá takovou podporu veřejnosti, aby mohla tvrdit, že má mandát k tomu, aby mohla dělat to či ono. Matematika není příliš silnou stránkou českých politiků. Nejsilnější "stranou" jsou nevoliči.

Ve skutečnosti zastupují i velké strany jen malou část obyvatel tohoto státu. Měly by si toho být vědomy a neprosazovat své názory hlava nehlava, protože v této zemi nežijí jen voliči jejich strany.

Snad současné volby přinutí partaje myslet i na něco jiného, než jak zpracovat ústavu. On ten hlavní zádrhel není v ní ale v nich. Pokud by - když se nedokáží domluvit - byly předčasné volby, nebylo by lepší místo voličů vyměnit politiky?

Marné by taky nebylo, aby byl stanoven limit pro sponzorský dar a náklady na volby. Pokud se všude šetří, tak by se také mělo přehodnotit velkorysé sponzorování státem. Zejména během voleb se vyhodí zbytečně velké prostředky. Mám zkušenost, že reklamní kampaně na voliče nepůsobí. Bylo by zajímavé zjistit, na kolik přijde získání jednoho nerozhodného voliče.

Nevěřím tomu, že lidé volí podle billboardů, protože na nich je to samé, co do nás hustí představitelé politických stran všude jinde. Prostředky jsou navíc směrovány velmi nerovnoměrně. V postatě tyto příspěvky, volební zákony a média jsou schopny zajistit, aby se do sněmovny nedostaly další strany. Zelení jsou snad jedinou stranou, která překročila práh sněmovny po roce 89. Na druhou stranu ji hodně politických stran muselo opustit. Mám obavu, že v tomto dostává demokracie pořádně na frak.

Pokud chce naše reprezentace jít opačným směrem, doporučuji upravit volební zákon tak, aby se do sněmovny dostala jen nejsilnější strana a volební období prodloužit na 10 let. Případně zavést institut doživotního poslance a hlasovat o zákonech v nemocnici Na Homolce.