Nejnovější mediální vývoj se zdá být koordinovanou akcí některých bývalých členů tzv. Keanovy komise pro vyšetření událostí 11. září, kteří zřejmě uplatňují osvědčenou taktiku, v jejímž rámci chtějí zamezit větším škodám řízeným únikem přesně omezené části informací. Původně byla vyšetřovací komise vůbec svolána také díky popudu rozhořčených rodinných příslušníků obětí, ale s omezeným časovým, finančním a především limitovaným záběrem pravomocí. Viceprezident Cheney, prezident Bush a další vysocí představitelé svolili pouze k neveřejné konsultaci, a to bez složení obvyklé přísahy.

Již z tohoto zadání původní člen komise, senátor Max Cleland, porovnal tento orgán k neslavné Warrenově komisi, manipulující důkazy při vyšetřující atentátu na JFK, a odstoupil. Dále řada ostatní členů komise byla nařčena z konfliktu zájmů. Jako především její výkonný zástupce Philip Zelikow, který byl v posledních několika desetiletích úzkým spolupracovníkem Bushových administrativ a neokonzervativních think-tanků.

Deník Washington Post, magazín Vanity Fair, či televize ABC a CNN přinesly nyní vyjádření bývalých členů komise o tom, jak v průběhu vyšetřování dospěli k podezření, že představitelé Pentagonu je kromě zatajování také záměrně uvedli v omyl o zásadních skutečnostech průběhu onoho dne, které se ukázaly značně odlišné od původní prezentované verze. Komise zvažovala podání trestních žalob na armádu, nakonec se však dohodla na kompromisním předání případu ministerstvům obrany a dopravy k bližšímu došetření.

"Byl jsem šokován, jak odlišná byla pravda od toho, jak to bylo původně popsáno," uvedl v nedávném interview John Farmer, někdejší generální prokurátor z New Jersey, který vedl v Komisi tým vyšetřovatelů. "Nahrané pásky vyprávějí radikálně odlišný příběh od toho, co nám a veřejnosti bylo tvrzeno poslední dva roky. Nejde jen o přibarvení příběhu. Toto prostě není vůbec pravda."

Například zářijové vydání časopisu Vanity Fair zveřejňuje přepis a audio záznam komunikace mezi piloty a NORAD (centrem řízení vojenského letového provozu a protivzdušné obrany) a část komunikace s civilním řízením provozu FAA. Historicky bezprecedentní neschopnost ochránit vzdušný prostor byla způsobena jednak plánovaným odkloněním techniky mimo území Spojených států v důsledku kumulace minimálně 15 velkých vojenských cvičení, simulujících scénáře studené války v tento den. Další cvičení simulovala i únos civilního letadla. Ale také i podivným objevováním a mizením mnoha cílů na radarech jak NORADu, tak FAA. Známým je například "fantom let 11" - neexistující letadlo, za kterým se stíhači vydali, místo za pravým únosem.

"..pro Severovýchodní vzdušný obranných sektor (NEADS) nebylo 11. září příběhem 4 unesených letadel, ale jedna obrovská honička za více jak tuctem možných únosů, některých reálných, některých jen jejich přízraků.."

Vojenští dispečeři byli také zaskočeni tím, že " cvičení únosu"přišlo o hodinu dříve, než byl plánován přechod do fáze ostrého zásahu. Tak ve výsledku bylo ještě více zpožděno použití zbývající místní techniky, v oblasti tedy pouhých čtyř letadel, které byly poslány opačným směrem nad moře a bylo jich k efektivnímu zásahu málo. Piloti pronásledovali zmateně nejrůznější cíle (22 předpokládaných únosů) až do pozdního odpoledne - o půlnoci se podařilo celý letecký provoz zastavit. Tyto skutečnosti byly jednak zamlčeny při slyšení komise či přímo odporovaly od začátku prezentované verzi Pentagonem, což nemění nic na faktu, že nezávislá média o tomto skutečném průběhu událostí informují již řadu let.

V této souvislosti nelze neodkázat na případ Indiry Singhové, která jako vysoce postavený IT konzultant pro finanční gigant JP Morgan stála za odhalením skandálu ohledně interoperačního systému firmy Ptech/GoAgile. Tento systém, který slouží k monitorování a řízení sítě dílčích informačních systémů, k jejich spolupráci a dálkové správě získal bez výběrového řízení strategickou zakázku pro FAA, FBI, ministerstvo dopravy a obrany kromě řady privátních finančních institucí, a to nedlouho před 11. zářím 2001.

Podílníky této společnosti byly překvapivě osoby na vládním "seznamu teroristů"jako Sheik Yassin Kadi a další osoby, spojené se skandály ohledně BMI a CARE Int. - společností, vyšetřovaných v minulosti v souvislosti se skandálem Iran-Contra, podpory terorismu, převádění finančních prostředků mezi CIA, pakistánskou ISI atd. Sídlo společnosti Ptech bylo po několika neúspěšných urgencích nižších vyšetřovatelů obsazeno FBI až v prosinci 2002.

Lze namítnout, že tyto v zásadě vnitřní problémy Spojených států nemají pro dění v ČR větší význam. Bohužel, jak se ukázalo v případě údajného setkání Mohameda Atty s iráckým diplomatem v Praze, které dílem posloužilo k vytvoření známého podvrženého balíku "zpravodajských informací" pro Radu bezpečnosti OSN před invazí do Iráku -- a které s takovou pompou do Washingtonu přivezl Miloš Zeman. Následným odhalením naprosto neuvěřitelného rozkladu kontroly naší rozvědky tak možnost, že paralelní politické a zpravodajské kruhy existují a z části zasahují do veřejného dění i u nás, je více než pravděpodobná.

Ovšem lze si také dobře vzpomenout na ty domácí politické představitele středových a pravicových stran, kteří si během nedávné volební kampaně brali 11. září a apokalyptickou, nikdy nekončící "válku s terorismem" do úst s přímo hysterickým zápalem - snad při každé možné příležitosti. Pokládat oslí můstky mezi zdůvodněním možné instalace předsunuté americké raketové základny na českém území a odkazy na 11. září slyšíme přesně ze stejných kruhů.

Závěrem jen připomeňme otevřenost evropských médií jako BBC, Le Monde Diplomatic, Der Spiegel, Frankfurter Allgemeine Zeitung, Die Welt či Dagbladet, diskutujících toto téma, která je jak se zdá pro většinu českých médií zatím stále za limitem redakcí vymezeného bezpečného teritoria. Nebo že by to byl spíš problém jednotlivých novinářů?

Vanity Fair: The Norad Tapes ZDE