Musela jsem na její názor přikývnout. České dívky a ženy drží s některými státy krok již se z nich také stávají jakési hamburgerové typy. Nemusím snad příliš zdůrazňovat, co se tím míní. Stačí chodit a dívat se po ulicích. Jde o ženy s příliš "silnou" spodní polovinou těla. Taková osoba je případně arogantní a někdy i postižená nějakou přemrštěnou extravagancí (tetováním, propichováním, strakatým barvením, obnažováním a jiným hyzděním). Extravagance a arogance mají zakrýt to hlavní, v čem vězí kámen úrazu -- nepěkné tělo. Způsob, jakým se některé ženy vyrovnávají s takovým nedostatkem, nakonec způsobuje ještě větší hendikep. Vyhlášená krása českých žen se ztrácí.

Náročnější tělocvik je pro většinu dnešních žen nepřijatelný. Sport je chápán především jako rozptylující zábava. Navíc tělesné cvičení zaměřené svojí pozorností na vlastní osobu, přivádí člověka k poznání velmi tvrdé životní reality. Člověk při něm zjišťuje potlačené možnosti lidského těla, které jsou v příkrém rozporu s jeho momentální kondicí, životním stylem a agresivním prostředím, které se do lidí zahryzává s korozí sobě vlastní. Tělesné cvičení, které jde na podstatu problému je v prvních fázích svého tréninkového procesu velmi nepříjemnou kázní, která drží člověka těsně při zemi a bohužel zvyšuje psychické deprese, které se obtížně překonávají.

Je tělovýchovným paradoxem, že čím méně cvičíte, tím více si subjektivně připadáte lepší, ale objektivně tomu tak není. A naopak, čím více cvičíte, tím si subjektivně připadáte horší, ale objektivně jste na tom lépe. Kdo si tento rozpor neuvědomí, ten od cvičení znechuceně odchází.

Vedla jsem týden kurz pohybové výchovy na Kypru. V luxusním hotelu blízko pláže, byly přítomny také indické ženy. Nebyly nejmladší, asi ve věku 60-70 let, ale jejich postavy byly vzpřímené. Nebyly nejštíhlejší, ale rozložení tuků na jejich těle bylo jiné, než na které jsme zvyklé u nás v Evropě. Byly zahalené do barevných, volných a vkusných sárí. Při každém jídle tyto indické ženy seděly u jednoho stolu odděleně od svých manželů, kteří stolovali u jiného stolu. Jejich zjev byl graciézní a důstojný. Vůbec na nich nebylo vidět, že by trpěly nějakým útlakem kasty nebo patriarchálního zřízení. Naopak, ačkoliv i ony byly zasaženy evropanstvím, udržely si svoji svébytnou kulturu.

Při snídani procházely kolem stolů nahrbené, pyšné a tlusté Evropanky středního věku (40-50 let). Byly oblečené v krátké šortky a nebylo nemožné se nestydět za svoji kulturní příslušnost. Pohledy indických žen se sice ani nepohnuly, ale bylo zřejmé, co si asi myslí. Zřejmě byly již na ledacos v našem prostředí zvyklé. Z krátkých šortek zpocených Evropanek kynuly po stehnech tukové slapy. Jejich postava byla zhrouceným kosterním věšákem, na kterém nahoře visela svraštělá kůže s ochablými svaly a dole vaky zásob sádla. Z pohledu na stůl obou typů žen, by se každému mohlo zdát, že v Evropě umírají lidé hlady, zatímco v Indii je jídla přebytek. Stoly Evropanek byly přetížené jídlem a stoly Indických žen zely téměř prázdnotou.

Konzumní životní styl, sedavý způsob života, přebytek nezdravé stravy, nedostatek pohybu a jiné všeobecné známé faktory, způsobují ukládání tuků v nepříliš používaných částech těla. Náš sporý, unavený a těžký duševní i tělesný krok směřuje stále jen vpřed a nikdy zpátky a tak se zásoby a následky přílišné konzumace usazují především v oblasti pasu, spodku a pozadí v těla.

Pohodlnost, lenost a duševní těkavost způsobují, že k případnému kondičnímu cvičení ženy přistupují s velkou nevolí. Domnívají se, že nějaké módní cvičení, prováděné např. 1x týdně, je dostatečné a že způsobí samo o sobě zázraky. Pokud se začne skutečně cvičit, tak dáma sečtělá v ženských časopisech rychle vystřízliví. Cvičit kvůli zhubnutí a pěkné postavě, je motivace příliš nedostatečná, která začarovaný kruh metabolizmu chráněného pudem sebezáchovy neprolomí. Vždyť taková motivace je projevem pudu, který se tímto způsobem jen nepatřičně posiluje navíc. Suchopárná rozumová motivace ke zhubnutí, která je odpoutaná od těla (citu), není totožná s podprahovou motivací k pohybu a tak nevede k radosti z pohybu, výdeji energie a ani k zastavení přílišného příjmu potravy. Osobní zřetele nemohou překročit hranice ochranného okruhu pudu sebezáchovy.

Jaká by měla být správná motivace? Toto je především otázka hlavně pro vás, které to zajímá. Nechvátejte při jejím zkoumání. Mnohé jsem naznačila. Držím vám palce.