Zajímavé, všechny firmy, které hledají do mladého dynamického kolektivu s nadprůměrným ohodnocením nové pracovníky, vyžadují zejména pružnost (ochotu pracovat přesčas). U premiéra je to však zřejmě nežádoucí.

Interpretace volebního výsledku jsou také velmi zajímavé. Nepovažuji za příliš velký úspěch, že se k urnám dostavilo celých 65 % oprávněných voličů. Na volby nahlížím tak, že za smysluplnou hodnotu k tomu, aby volby byly brány za platné, je třeba účasti alespoň 50 % oprávněných voličů. 15 % nad tuto hodnotu tedy není příliš k jásotu.

Volební výsledek jako vítězství pravice lze také těžko obhájit. Autentická pravice je pouze ODS a KDU - ČSL. V tomto případě pravice dostala hlasů jednoznačně méně. Pak jsou tu zelení. O zelených lze říci, že dostali hlasy jak od červených, tak modrých a pak od těch co nechtěli volit ani červené ani modré a chtěli prostě volit zelené. I kdyby zelení nedostali ani jeden červený hlas, ale pouze hlasy modré a zelené, stále to není vítězství pravicových hlasů.

Přestože vedení zelených bez ohledu na složení svých voličů trhlo (ne)překvapivě kormidlem doprava (co jiného bylo možné čekat, když současný předseda přišel jako turista z pravého rodného hnízda). Jsou snad jediní takto ladění zástupci zelených v Evropě , ale i tak je stále poměr hlasů 1:1. V takové situaci pak nemá nová vláda morální právo provádět pravicové reformy takové hloubky, jak je psáno v jejich programu. Může maximálně udržovat status quo. Potom jsou zbytečné otázky směrem k premiérovi, za jakých okolností nechá Mirka Topolánka sestavit novou vládu. Odpověď je totiž zřejmá -- pouze v tom případě, že nebude plnit program ODS nebo snad již schválený vládní program.

Ostatně velmi mne překvapil vysoký zisk ODS, když se samo ODS nějaký měsíc před volbami zaleklo své tvrdé pravicové rétoriky a podstatně ubralo plyn. Že by se lidé nebáli o svoji budoucnost, že by se jim skutečně zamlouvalo placené školství a tvrdé řezy ve zdravotní péči, důchodová reforma? Mají lidé rádi utahování šroubů nebo spíš nepřemýšlejí o zítřku a žijí ze dne na den? Uvědomují si třeba vůbec důsledky své volby? Jak je to vlastně se zdravotní péčí? Jsou skutečně nutná restriktivní opatření pro lidi nebo jen stačí uzavřít nějaké penězovody? Vzhledem k tomu, že já sám mám spotřebu léků poměrně vysokou, nechal jsem si udělat v minulých letech výpis ze zdravotní péče a můj příspěvek do systému byl stále dost vyšší než spotřeba. Rád tyto peníze, které platím jakoby navíc poskytnu prostřednictvím systému někomu kdo je aktuálně potřebuje víc, protože v budoucnu to mohu být opět já, kdo je bude potřebovat. Jako člověk omezený chronickou chorobou jsem totiž pochopil, že existuje koloběh: dostupnost léku = fungující organismus = schopnost pracovat = schopnost přispívat do systému + schopnost kvalitně žít. Z tohoto systému není úniku. Pokud dojde k jeho přerušení, pro mnoho lidí to bude znamenat sestup na sociální dno. Uvědomují si to lidé?

Uvědomují si třeba, že když oni sami jsou zdraví, může tento solidární systém potřebovat jednou jejich dítě? Vzhledem k rostoucí zadluženosti domácností lze asi těžko hádat, že by pak měli potřebný obnos na hotovosti díky penězům, které ušetřili tím, že neplatili do systému. Pak asi budou muset uspořádat sbírku nebo prodat majetek. Hodně pochybuji o tom, že by se zadlužovali pouze voliči ČSSD nebo KSČM.

Jak je to s důchodovou reformou? Poslouchal jsem velmi pozorně povolební debatu, na které premiér Paroubek prohlásil ono: "Bez nás si ani ruce neumyjete." V této debatě padla slova , že byly vypracovány modely a z těchto modelů vyplynulo, že nejméně do roku 2030 není tato reforma nutná. Výsledek byl znám všem zástupcům stran kromě Zelených. Proč tedy tuto reformu teď?

Co tedy voliči ODS volili? U těch bohatších je to jasné, ale co ti, co ODS volili, ačkoli mají hlouběji do kapsy? Skutečně se majoritní část lidí při volbách odpovědně rozhoduje nebo je to volba typu, že párek v rohlíku dnes odhlasují i to, že je za týden vykoupou ve vařícím oleji?