Paskvil existuje dost dlouho. Jak dlouho jste ho připravovali?

Jakub Skalický, režisér: Paskvil jsme si s Honzou Hrubcem a Ondřejem Řičicou vymysleli na podzim roku 1996. Navazoval na čtrnáctideník PULS, jenž ve stejném teamu vznikal od prosince 1995.

Iva Jonášová, moderátorka: Já asi 5 let. Připravovala jsem reporty, check.czechy, rubriku Nahoru dolu a Web.TV. A poslední dva roky jsem Paskvil moderovala.

Tobiáš Jirous, redaktor: Já osobně jsem se podílel asi poslední 3 roky. Psal jsem recenze, ale hlavně jsem měl na starosti rubriku Expo, tedy výtvarné umění.

David Hanzal, produkční: Na pořadu se podílím teprve od roku 2003.

A proč vlastně? Živil vás?

Jakub Skalický, režisér: Uživení nebylo nikdy v prvním sledu. Při konstantním snižování rozpočtu a neustálém ohrožení samotné existence pořadu se nedalo spoléhat prakticky na nic. Ale když pořad běžel v normálním rytmu, měl jsem i normální plat.

Iva Jonášová, moderátorka: Jako almužna to bylo slušné. Hlavně šlo ale o ojedinělou možnost užít si práce v týmu, který respektuju názorově, profesně i lidsky. Ve většině případů jsem totiž nucena fungovat jako solitér. A nakonec není nic lepšího než objevovat pro druhé, ale i pro sebe to podstatné.

David Hanzal, produkční: Pořadu jsem se věnoval v podstatě na plný úvazek, protože jinak by ani Paskvil nemohl fungovat způsobem, jakým se vyráběl. Tedy sice kompletně pod hlavičkou ČT, ale s vlastní externí produkcí. S takovým nasazením se nedalo dělat téměř nic jiného. Tedy ano, v podstatě mě živil.

Tobiáš Jirous, redaktor: Výtvarné umění nemá v TV moc prostoru , byla to možnost, jak dát vědět divákům, že nějaké zajímavé výstavy existují. Na obživu to nebylo, spolupracoval jsem externě.

Jaký měl mít ten pořad smysl? Co jste chtěli v Paskvilu ukazovat, co bylo cílem?

Jakub Skalický, režisér: Vznikl na principech DIY (Do It Yourself/Urob si sám:). Chybělo mi v televizi něco, na co bych se mohl dívat. Oslovil jsem lidi v ČT, dal jsem dohromady trojici lidí, s nimiž jsme pak sehnali neuvěřitelný milion korun od sponzora a začali točit. Do televize jsme dostali progresivní hudbu, film, technologie i výtvarné umění. Věci, které zajímaly nás samotné.

Tobiáš Jirous, redaktor: Za zmínku stojí poznamenat, že když Paskvil začínal, byla jeho náplň považována za normální pořad pro mladé. Za deset let se z něho stala alternativa, jak se teď říká. Náplň se dramaticky nezměnila, jen společnost se masivně komercionalizovala.

Myslíte si, že to má nějakou důležitost, která zároveň souvisí s posláním televize veřejné služby?

Jakub Skalický, režisér: Tak z našeho pohledu asi ano, ale tahle definice by měla být výsostným právem každého z dramaturgů, jenž se na pořadu podílel. Na to, že se jich během existence pořadu vystřídalo už asi deset, ji dosud nikdo neslyšel. Kromě dvou lidí -- Vítka Sýkory a Jana V. Kratochvíla -- s námi o nějakém poslání za ta léta nikdo nepromluvil. A ne že bychom nechtěli. Pánové měli vždycky asi jiné starosti. My, tehdy dvacetiletí benjamínci, jsme byli zřejmě pod jejich rozlišovací schopností.

Iva Jonášová, moderátorka: Budu teď mluvit nikoli jako tvůrce Paskvilu, ale spíše jako jeho divák. Podívejte se do diskuse na stránky Paskvilu. Zjistíte, že tento pořad je/byl pro spoustu lidí jednoznačným vyjádřením postoje, se kterým souzněli a který není většinový. Zejména pro lidi z menších měst a vesnic byl po jistou dobu jediným spolehlivým přísunem kultury, která je zajímala a ke které neměli moc šancí se dostat (viz mejly ze všech Horních Dolních, kterých jsme dostávali nespočet). Paskvil byl popřením plků o tom, co chce divák sledovat (jak nám to servírují "komerční" média), co podle nich zajímá mladé lidi. Sledovali ho lidé s vyššími nároky a se schopností utvořit si svůj názor. Koneckonců i to může vadit. Zrušení Paskvilu je pro mě bohužel jasným signálem toho, že v médiu veřejné služby začaly vítězit koláče sledovanosti. A někdy se dokonce obávám, jestli to není v něčem jiném: jestli totiž obsah vysílání není náhodou až na posledním místě.

David Hanzal, produkční: Myslím, že Paskvil přesně vystihoval smysl veřejnoprávní televize. Proto nemělo nikdy smysl uvažovat o jeho přechodu na komerční stanice. Tam pro něj oprávněně nebylo místo.

Tobiáš Jirous, redaktor: Důležitost pořadu určují diváci. Je potřeba si uvědomit, že naše cílová skupina, náročnější jedinci-diváci, má dnes větší možnost výběru. Například internet, to před 10 lety neexistovalo.

Dokázali byste se ztotožnit s tím, že pořad obsahoval vazby na pilíře stanovené v preambuli Kodexu ČT, jako je např. "vnímavost vůči potřebám menšinových skupin" nebo "rozvíjení kulturní identity"?

Jakub Skalický, režisér: Podíváte-li se na Paskvil z většího odstupu, zjistíte vazbu až fanatickou. O etnických a kulturních minoritách jsme točili prakticky neustále. Podle mne jsou menšiny zásadním okysličovacím prvkem společnosti. A zvlášť ta naše to potřebuje jako sůl.

Tobiáš Jirous, redaktor: V tom nebyl nikdy žádný problém.

Existuje podle vás pro vysílání Paskvilu podobné odůvodnění, z jakého je vyráběn třeba Křesťanský magazín nebo Folklorní magazín, tedy pořady s důrazem na kulturní jinakost?

Tobiáš Jirous, redaktor: Nepovažuji se za menšinu, ale OK, když tomu tak chcete říkat.

Jakub Skalický, režisér: Souhlasím, že to, co děláme -- viděno jiným úhlem pohledu - menšinové není. V Anglii je například muzika, kterou vysíláme, v podstatě mainstream.

Prodává se v deseti-sto-tisícových nákladech.

Ale pravda je, že v jistém -- tak trochu bizarním - ohledu jsme skutečnou menšinou. Televize je totiž -- co se týče personálu -- zevnitř hodně zestárlá. Zbačkorovatělá. Na nějaké novoty ji příliš neužije. Byli jsme tam vždycky nejmladším štábem. A bohužel mám pocit, že je tomu tak i po deseti letech.

Iva Jonášová, moderátorka: Jakube, problém je taky v tom, že ačkoli to vypadá, že se ČT snaží zachytit mladé diváky, ve skutečnosti se děje pravý opak. Tuším, že vzhledem ke generačnímu zastoupení zaměstnanců mají na Kavčích horách velmi zkreslenou představu o divácích pořadů typu Paskvil. Smutné je nejen to, že se s takovými lidmi zcela míjejí, ale zejména to, že je tito lidé jako diváci vůbec nezajímají. Když si vezmete, jaké máme dneska možnosti informovat se, vzdělávat, bavit, troufla bych si tipovat, že naše generace je pro ČT ztracena.

Nechci srovnávat Paskvil se dvěma velmi odlišnými pořady, jde o to, jakou splňují funkci z hlediska "rozvíjení kulturní identity", jak praví Kodex ČT. Chápu onu ambivalenci v tom, že na jedné straně mluvíte o zaměření na minority a na druhé o tom, že se za menšinu nepovažujete, jako pohled insiderů. Možná by bylo dobré ČT vysvětlit, proč je takový pořad důležitý, třeba to nevědí. Pokusili jste se o to?

Iva Jonášová, moderátorka: Já si myslím, že jedním z úkolů zaměstnanců ČT, kteří rozhodují o skladbě pořadů, je právě to, aby byli sami schopni rozpoznat kvalitní pořady od nekvalitních a perspektivní od neperspektivních. Proto tam snad taky sedí. Mimo to se zdá, že některým chybí komunikační schopnosti a způsob, jakým s námi vedli jednání, byl skutečně tristní. Asi nezapomenu na schůzku s šéfdramaturgem Ivanem Hubačem, na které nám mělo být vysvětleno, proč Paskvil neprošel do vysílacího schématu na další rok. Tragikomický sled vyviňování a přehazování odpovědnosti za verdikt na jiné odpovědné by dojal snad každého.

Nakonec sice Paskvil ještě naposledy na nějakou dobu vypustili na obrazovku, ale až teď můžeme s jistotou říct, co znamenala slova pana Hubače: "nepřesvědčujte přesvědčeného", když promlouval o tom, jak si vlastně za ta léta Paskvil "tak ňák" oblíbil. Co se týká otázky na menšiny: v každé společnosti budou ti, kdo nejsou stádní, jsou schopni analýzy, nadhledu, kdo se vzdělávají atd., v menšině. Zároveň tím chci ale říct, že je potěšením vědět, že právě mezi diváky Paskvilu je spousta takových lidí. Myslím, že taková menšina má sílu a budoucnost. Je to pro českou kotlinu výhoda, nebo nevýhoda?

David Hanzal, produkční: Pro menšinu Paskvil rozhodně byl. Stačí se zaposlouchat, co hrají všechna rádia za hudbu, a na prstech jedné ruky spočítat stanice, které se od nich alespoň trochu odlišují.

Byl někdy nějaký spor o tom, co je obsahem pořadu? Padla ze strany ČT nějaká výtka k nevhodnosti nebo nedostatečnosti? Pokud ano, v jakém smyslu?

Jakub Skalický, režisér: Dřívější management měl větší přehled. Teď je podle mne tak trochu v bezvědomí. Po sloučení hudebních & divadelních tvůrčích skupin s dramatickou tvorbou dostal celý tenhle kolos do čela jednoho jediného šéfdramaturga -- Ivana Hubače. No a ten prostě hudbu naprosto ignoruje. Přišel z té dramatické oblasti, vyzná se asi dobře v inscenacích a seriálech, ale obsáhnout celou tu svěřenou oblast je evidentně nad jeho síly. Nikdy na vás nemá čas, natož aby se nějak zapojoval do řešení obsahu. Jednou za rok jen tak z povinnosti něco vystřelí a pak se diví, že s tím nesouhlasíte nebo že o tom chcete diskutovat. Ta výtka většinou vychází z tak zoufalé neznalosti kontextu, že vás až hrůza jímá.

David Hanzal, produkční: Ne, ale dost často se stalo, že na schvalovací projekce ani nikdo z odpovědných dramaturgů nepřišel. Byl to pěkný pohled, jak běží televize v úplně prázdné projekci. Nicméně za 3 roky, co jsem se na Paskvilu podílel, jsem zaznamenal asi 5 velmi drobných připomínek. Na druhou stranu nám to umožňovalo mít absolutní volnost. V podstatě, a to bez přehánění, jsme si dělali, co jsme chtěli, a ještě k tomu nás to bavilo. Děkuju za to, že jsem to mohl zažít.

Byla někdy nějakým způsobem napadena kvalita pořadu, z jakékoliv stránky vůbec? Je nějaká slabina pořadu, o které se často mluvilo?

Tobiáš Jirous, redaktor: To je asi otázka na Jakuba Skalického, já se z žádnou výtkou nesetkal.

Jakub Skalický, režisér: Párkrát ano, ale šlo spíš o technické záležitosti. V kontextu těch asi tří set padesáti pořadů, které jsme vyprodukovali, je to mizivé procento. Už si ani nevzpomínám o co šlo. Důležité myslím bylo, že si postupně všechny ty schvalovací stupně zvykly na náš výtvarný styl - neostrosti, netypické barevnosti, střihové vylomeniny. A pak byl klid. Teď podobné postupy využívají už třeba i v upoutávkách. A to je vám docela zvláštní pocit satisfakce.

Podle vyjádření z posledního dílu Paskvilu uvedla ČT jako důvod pro jeho zrušení nízkou sledovanost. Co přesně vám bylo coby tvůrcům pořadu sděleno?

Tobiáš Jirous, redaktor: Nic. Jen, že pořad bude zrušen. V normální firmě vám po deseti letech práce dají aspoň kytku. Tady myslím neproběhlo ani poděkování.

Jakub Skalický, režisér: Poděkování, Tobiáši, proběhlo, dokonce osobní a od samotného imperátora Hubače. Na schůzce jsme se dozvěděli, že nás sám od sebe navrhl na zrušení, jelikož neplníme sledovanostní koeficient. Na naši argumentaci, že je to hlavně tím, že máme premiéry (ze kterých se to numero počítá) často až po půlnoci a v nepravidelném rytmu, jen krčil rameny. Přitom o víkendových reprízách koeficient spolehlivě splníme, takže by stačilo jen administrativně přehodit reprízu za premiéru. No, škoda slov. Jediné, co nás tam s kolegou Hanzalem zahřálo, byl postoj dramaturga pořadu Jana Kratochvíla, který s tímhle postupem nesouhlasil. Ale na to pan Hubač nedá, on chce prostě o všem rozhodovat sám. I když na ten pořad vůbec nekouká.

Iva Jonášová, moderátorka: Když se bavím s lidmi, kteří se teď pídí po důvodech zrušení Paskvilu, občas mě zarazí jejich naivní přesvědčení, že zrušení musí být podloženo nějakou konkrétní výtkou k obsahu pořadu nebo nedostatkem peněz na výrobu. Nám ale žádný seriózní důvod sdělen nebyl, pokud nebereme v úvahu výkřik, že už údajně diváky neoslovujeme, nebo trapné debaty o nízké sledovanosti, která se měří z premiéry, zařazené v poslední době většinou na všední den po půlnoci. To je výsměch. Pro mě je odstrašující zkušeností hlavně způsob ponižující komunikace-nekomunikace ze strany ČT. Minimálně by ale ČT měla svůj krok vysvětlit divákům Paskvilu a svým koncesionářům. Těším se na nějaké tučné a pěkně prorostlé klišé.

David Hanzal, produkční: Vše již bylo řečeno. Mně to jen připadá jako v Hlavě 22. Můj osobní názor je, že nízká sledovanost byla stejně jen záminka. Ne náhodou se ještě před oznámením zrušení pořadu připravoval nový hudební pořad, který by se měl na podzim začít vysílat. To je samozřejmě naprosto v pořádku a televize má právo na jakékoliv rozhodnutí, jen bych ocenil, kdyby to bylo řečeno na rovinu.

Čím ČT ten důvod podložila? Viděli jste nějaký dlouhodobější průzkum sledovanosti?

David Hanzal, produkční: Sledovanost je měřená na základě peoplemetrů, sledovanost byla opravdu nízká...v časech po půlnoci.

Jakub Skalický, režisér: Přesně tak. Může si za to samotná programová skladba, která místo veřejnoprávní mise honí nějaké koeficienty sledovanosti. Až za dva, tři roky zmizí z ČT reklama, budou jí ty dnešní ratingy opravdu hodně platné.

A s čím vlastně porovnávali sledovanost Paskvilu? Nevíte, podle čeho ČT určila kritérium sledovanosti? Bez objektivního kritéria lze těžko mluvit o míře sledovanosti..

Jakub Skalický, režisér: Kritéria si stanovili sami. A nám o nich řekli v momentě, kdy nás zrušili.

David Hanzal, produkční: S ničím to neporovnávají, měří to na jednotlivé cílové skupiny a především pak na celkový součet všech diváků od 0-99let ;)

Jasně, ale jaké tedy bylo to kritérium. Mluvili jste o nějakém sledovanostním koeficientu. To je rozhodně zajímavé, protože o tom není v Kodexu ČT nic napsáno. Jaký měl Paskvil sledovanostní koeficient, s čím byl poměřován?

Jakub Skalický, režisér: Začnu trochu zeširoka. Někdy kolem roku 1999, pod producentem Jurou Kavanem, měl Paskvil více než rok stabilní vysílací čas. Byl sice podvečerní - začínalo se krátce po sedmé, ale pravidelný (týdenní). Vysílali jsme živě, do studia jsme zvali kapely, dj's. Divák zkrátka věděl, kdy si nás zapnout. A že tam bude mít aktuální téma, muziku, hosty, soutěže a pohotovou Katku Kozákovou (tehdejší moderátorka, pozn. redakce). Mělo to po čase své výsledky. Konkrétně i 4% sledovanosti (cca 400 000 diváků). Divák si nás prostě mohl nalézt bez toho, aby zkoumal, je-li zrovna lichý či sudý týden a jaký se právě hraje či nehraje hokej, fotbal, házená či metaná. Což jsou problémy, které provázejí čtrnáctidenníky v pozdně-večerních vysílacích oknech na ČT 2. Tedy okna, kam jsme byli jako "alternativní zábava" posléze odloženi. V momentě kdy zmizí pravidelnost, není sledovanost. To je dost jednoduchá matematika.

David Hanzal, produkční: V ČT mají takové nepsané pravidlo, že laťka mezi ještě ucházející sledovaností na ČT2 je cca kolem 0,6 -- 0,8 % což v cílové skupině muži a ženy 0-99let je cca 60-80 tisíc diváků. Paskvil dlouho balancoval na této hraně. Ale v premiérách po půlnoci jsme byli někdy klidně i na 0,3 %. Nicméně sobotní polední repríza měla někdy i 1,4 %, ale jak již bylo řečeno, ta se do statistik nepočítá:(

Tak mě napadá, že i kdyby byla sledovanost pořadu nízká, nemělo by to hrát nijak velkou roli. V Kodexu ČT se totiž dá číst třeba tohle: "Vytváří (ČT, pozn. red.) pluralitní, invenční a rozmanitou programovou nabídku, která splňuje vysoká etická a kvalitativní měřítka, a nepodřizuje snahu o kvalitní výstup tlakům trhu." Anebo: "Rozšiřuje divácký výběr tím, že poskytuje nabídku programových služeb, jež komerční vysílatelé normálně neposkytují. Nepovyšuje kritérium sledovanosti pořadů ani rychlosti informace nad jejich maximální možnou kvalitu".

Jakub Skalický, režisér: Pěkná citace. Pošlete ji panu Kraflovi prosím, ať se k ní vyjádří. Moc by mě zajímalo, co vám odepíše. V České televizi vzor 2006 je to totiž přesně naopak.

Iva Jonášová, moderátorka: Já myslím, že si tu odpověď můžeme zformulovat sami. Bude vhodné něco jako: "V důsledku inovace programové skladby a vývoje nových formátů pro mladé diváky..."?? (Zhruba v tomto znění se na dotaz BL skutečně vyjádřilo tiskové oddělení ČT, viz přepis emailové komunikace s tiskovým oddělením ČT)

David Hanzal, produkční: ČT se teď prostě vydala směrem za sledovaností. Kodex nekodex. Ale jak víme, stačí si počkat, až se opět vymění management, a třeba se kodex znovu opráší. Pánové si k tučným šekům přidají ještě tučnější odstupné a přijdou jiní a ti jistě něco pěkného vymyslí.

Nemyslíte, že sledovanost je jen nějaký zástupný problém? Nemyslíte si, že podstata tkví někde jinde? Co by mohlo být skutečným důvodem, který by vedl ČT ke zrušení Paskvilu?

Jakub Skalický, režisér: Nevím, možná se vedení ČT zdá, že je zde příliš "stejných" pořadů. Jsou tu pořady zdánlivě tématicky blízké, ale jak výroba, tak jejich náplň je od Paskvilu dost odlišná, takže o nějaké konkurenci se myslím nedá hovořit. Pomeranč se vyrábí v jiném tvůrčím centru - pro děti & mládež a jim je i určen. Stačí naň pohlédnout. Dále ČT vysílá pořad Poprask, takový popový televizní časopis řekněme. Ty lidi známe, jsou fajn a navíc mám pocit, že také v červnu skončili. Nicméně poměřování nás a Poprasku je přesně ta věc, která management usvědčuje z neznalosti matérie, kterou se zabýváme. Což jim na autoritě nepřidá, že.

David Hanzal, produkční: Jak jsem uvedl, myslím si, že to byl zástupný argument. Co je ale skutečným důvodem ke změnám, nevím...

Je podle vás nyní na ČT nějaký pořad, který by funkci Paskvilu suploval?

Jakub Skalický, režisér: Není, ale bezpochyby bude. Na uvolněné místo jistě v brzku přijde nějaká stoprocentní náhrada. Teď hned mě napadá Martin Hrdinka, Petr Salava, Jožka Zeman, ceny Eurovize nebo San Remo. Konečně pořádný pořad, kde budou SuperStar a Michal David a Madonna a Céline Dion a Dan Landa a všichni další, kteří toho pro světovou kulturu tolik udělali.

Iva Jonášová, moderátorka: Jakube, Mistra si neber do úst, víš, že jsem s tím už jednou měla problémy:o)

Vy jste měla nějaké problémy s tím, že jste ironizovala nějakou postavičku z českého show businessu?

Iva Jonášová, moderátorka: Dovolili jsme si přímo ve vysílání podivit se nad velikostí publika Daniela Landy. Mluvila jsem tehdy o tom, proč některé kapely, které nás v Paskvilu zajímaly, jako by v Česku vůbec neexistovaly. Nikdo je tady nevydává, protože prý nemají žádné publikum. A jako ilustrace opačného břehu měly posloužit úspěchy zmiňovaného pána, jehož jméno však ve vysílání vůbec nezaznělo. Bystřejší se ale dovtípili a jeden divák mi poslal mejl s důrazným varováním, abych si už Mistra do úst nebrala. I takoví se najdou. Jiní diváci ale - doufejme - pochopili, že touto poznámkou jsme se taky chtěli vymezit vůči jiným pořadům ČT, které podobné úspěchy považují za hodny úcty a oslavování.

Jaké vůbec byly ohlasy vašich diváků? Díval jsem se na webové stránky pořadu a sešla se tam slušná snůška upřímně působících vzkazů, dokonce i ze Slovenska. Jsou dost monotematické -- nesouhlasí se zrušením pořadu..

Jakub Skalický, režisér: Tak tak, ohlasy i sledovanost www.paskvil.cz byla vždycky skutečně masivní. A je to zároveň i odměna všem našim webmasterům za to, že jsme po nich celá ta léta nechtěli jen "nějaký text a dva tři obrázky". Náš web byl vždycky plnohodnotným info kanálem se spoustou videí a exkluzivit. Ostatně Paskvil měl své webové stránky dřív než Česká televize samotná:), takže si své čtenáře vychováváme už hodně dlouho. A co se týče oněch výtek a kondolenčních mailů, tak ty nás pochopitelně hodně těší. Až je člověku líto, jak okázale je ignorují ti, co by s tím mohli něco udělat.

David Hanzal, produkční: Diváci to v diskusích vystihují ze všech nejlépe. Najdou se tam ty nejlepší argumenty o tom, co Paskvil znamenal, jaké bylo jeho místo a proč neměl být zrušen. Ale je to spíš házení hrachu na stěnu, protože ti, kdo o něčem rozhodují, to samozřejmě vůbec nečtou, možná ani neví, že nějaká diskuse existuje. Bohužel.

Iva Jonášová, moderátorka: A to jsme ještě nezmínili osobní setkání. Třeba když chce s námi debatovat metalák v krnovském pajzlu o tom, proč jsme do nějakého reportu nedali ještě aspoň dvacet sekund skladby, kterou miluje, a že nesouhlasí s jednou větou z rec.desek, které jsme vysílali před dvěma roky. I to potěší a vypovídá o tom, že Paskvil nějak lidi oslovoval.

Tobiáš Jirous, redaktor: Návštěvnost webu Paskvilu nás vždy těšila. Stabilně patřil na špičku celé ČT. To jen dokazuje, že naši diváci jsou počítačově gramotní a náš pořad pro ně byl partnerem v hledání zajímavých informací. Co si budeme nalhávat, dnešní dorost už nevysedává před bednou, ale surfuje po internetu.

A nenapadlo někoho v ČT více propojit Paskvil právě s webem, když je evidentně na vyšší úrovni než stránky ČT? Tím by se přece mohla ČT zařadit mezi weby zajímavé pro internetovou generaci?

Jakub Skalický, režisér: Ale jistě, ale takhle v televizi prostě nikdo neuvažuje. Před dvěma lety nás doslova donutili, abychom s doménou www.paskvil.cz přešli pod www.ceskatelevize.cz. S tím souvisela i změna výroby stránek. Že bychom prý primárně "měli využívat interní zdroje". Rozloučili jsme se tedy s dlouholetým webmasterem (kterému se dalo zavolat kdykoli a kamkoli) a začali vyjednávat s místním internetovým oddělením, které končí každý den v 16.00 ! Do předminulého týdne jsme se tak díky tomu hádali o každý mpeg, o každý překlep. Ty následné opravy pak trvaly někdy i dny. O víkendu se samozřejmě také nepracovalo, jak jinak.

David Hanzal, produkční: To tedy opravdu lidi v ČT hodně přeceňujete, na něco takového nelze alespoň 10let ani pomyslet. Cokoliv navíc je problém, protože to znamená práci navíc, za kterou nikdo nedostane zaplaceno. A proč by někdo něco navíc dělal, když má svůj stálý plat a přesně vyjeté koleje, podle kterých může v klidu a bezpečí jet? Díky tomu, že jsem většinu komunikace mezi Paskvil Teamem a zaměstnanci ČT zprostředkovával já, mohu odpovědně říct , že je to boj s větrnými mlýny, srovnatelný se státní správou.

Jak diváci nejčastěji pořad vnímali?

Jakub Skalický, režisér: Ti z měst jako reference a tipy, kam zajít, a ti venkova zas jako jeden z mála nefiltrovaných informačních zdrojů. Ti druzí mě těšili vždy o něco víc, neboť přesně vycítili, že nepodléháme nějakým marketingovým snahám, ale nabízíme volbu, alternativu.

Iva Jonášová, moderátorka: Já jsem měla radost i z reakcí starších lidí, kteří svorně tvrdili, že hudbě v Paskvilu vůbec nerozumí, že to jde mimo ně, ale že se na něj občas dívají, protože je poctivě dělanej. Nebo reakce tátů od rodin, kteří už nemají čas zajít na koncert, ale občas najdou v Paskvilu tip na muziku, která je baví a za kterou si jdou.

Tobiáš Jirous, redaktor: Jednoduchá odpověď. Výstava, o které jsem natočil reportáž, zaznamenala větší návštěvnost. Příkladů jsou desítky. Jedné začínající galerii dokonce stoupla návštěvnost z 0 na 100 (v počtu platících diváků) hned druhý den.

Měli jste i nějaké negativní ohlasy? Pokud ano, čeho se týkaly?

Jakub Skalický, režisér: Souhlas, kromě téhle "negace" si ještě vzpomínám na pár zuřivých mailů na konto našeho osmdesátkového speciálu, kde jsme se tak trochu vyrovnávali s degenerativním vlivem socialistické pop-music.

David Hanzal, produkční: Samozřejmě, takové ty standardní subjektivní názory typu: moc nebo málo hip hopu, taneční hudby apod. Je ovšem pravda, že taneční hudbě jsme se moc v posledních letech nevěnovali.

Tobiáš Jirous, redaktor: Ano, negativně byl vnímán náš vysílací čas, změny v programu a celková délka, která byla redukována postupně až na 28 minut za 14 dní.

V ohlasech na webu se dost často vyskytovaly dopisy typu "sleduji Paskvil už několik let". Dalo by se říct, že jste vytvořili stálou diváckou komunitu?

Jakub Skalický, režisér: Ano a je nám ctí. Mise byla úspěšná.

David Hanzal, produkční: Troufl bych si říct, že někteří na něm i vyrostli, a to nejen fyzicky, ale především intelektuálně. Přehodili jsme výhybku v pravý čas.

Tobiáš Jirous, redaktor: O tom není potřeba pochybovat.

Je nějaká možnost, že by se pořad ještě jednou vrátil? Jednou už byl, tuším na půl roku, u ledu, pak se zase dostal na obrazovku. Jak se to tehdy podařilo?

Tobiáš Jirous, redaktor: Paskvil byl u ledu z důvodů generálních škrtů v celém rozpočtu ČT. Dnes je situace jiná, rozpočet byl stabilizován a náš pořad nestojí výrobně víc než obdobné pořady. Jedná se o stejnou částku jakou ČT platí za reprízu starého komunistického seriálu. To jen tak pro pobavení.

Jakub Skalický, režisér: Nemyslím, že bychom se vraceli. Alespoň ne za stávajícího managementu. Slepým je těžké vykládat o barvách.

Pokud by nebyla žádná možnost v ČT, nezkusíte jít s pořadem do komerční televize? Myslíte si, že by o to některá stála?

Jakub Skalický, režisér: Komerční televize mají úplně jiné priority. Milují efekt sněhové koule, a tak budou vždycky dělat jen to, co má masivní ohlas. Tudíž nikdy nic nikam nehodlají posouvat. A to je zase přesně to, co chceme dělat my.

Iva Jonášová, moderátorka: Mohlo by se stát, že rozutečený tým Paskvilu bude osloven přibližně za rok s tím , že programový audit ČT ukázal, že zde chybí kulturní pořad pro mladé lidi. A že by se mohl jmenovat třeba Paskvil nebo nějak na "P":o))

Tobiáš Jirous, redaktor: Zatím nás nikdo z komerčních subjektů neoslovil. Uvidíme, jak se rozběhne digitální vysílání. Samotná ČT má rezervováno několik kanálů. Těším se, čím nás překvapí. Profesionálů v oboru s několikaletou praxí má jistě v zásobě dost, když nás už nepotřebuje.

David Hanzal, produkční: Ve stávající formě se pro komerční televize nehodí.

A co emigrace? Třeba do Polska...:)

David Hanzal, produkční: Já rozhodně nikam nejdu, mně se tu líbí a holt budu dělat něco jiného.

Tobiáš Jirous, redaktor: Musíme si uvědomit, že to, co bylo dřív považováno za kulturu, je dnes sub-kulturou. Komerční tlak na společnost se nezastaví. Státní televize nemá šanci odolat zájmovým skupinám, kterým jde především o vlastní zisk. Paskvil se nepodílel na tele-shoppingové propagaci produktů nadnárodních společností, a proto byl po zásluze ukončen. Můžeme být rádi, že éra Paskvilu vlastně trvala tak dlouho.

Jakub Skalický, režisér: Krásná odpověď, nemám co dodat.