Teď nemá smysl připomínat, kde všude se letos v létě válčí (nebo "jen" se bojuje se zbraněmi a jsou zabíjeni nic netušící a vůči konfliktu neutrální lidé, anebo jsou "přinejmenším" vyháněni ze svých domovů, zbavováni možnosti --- byť bídně --- žít). Jenže tento týden začal opět jeden ze setrvale doutnajících konfliktů zase naplno hořet. My v České republice máme teď mnohé jiné --- a docela vážné --- problémy. Má je i tak či onak se globalizující okolní svět. Za nemalé miliony dolarů byla nyní inscenována porada tzv. "G-Osmičky", se stejně tak hermeticky aranžovaným mezipřistáním v půvabném Stralsundu.

Samozřejmě že ti hodně staří mezi námi ještě si budou pamatovat, že rodícímu se Izraeli, když měl být jako stát smeten do moře, vydatně k přežití zhoubného útoku pomohly zbraně z tehdejšího Československa. Také si nyní nebudeme citovat všechny ty následné války, které Izrael se svými sousedy vedl, vesměs jako odpověď na chystaný nebo již realizovaný ozbrojený útok. Dodnes představitelé některých arabských států mají za to, že by neměl Izrael existovat. Případné pokusy o mírové ujednání vzájemných vztahů aspoň mezi Izraelem a Palestinskou samosprávou mívají hodnotu přinejmenším udělení Nobelovy ceny míru. Nejen bohaté arabské státy, nýbrž i rozpočty USA i EU pamatují na finanční injekce pro chudobné obyvatelstvo na území Palestinské samosprávy (PA). Napětí mezi Izraelci a Palestinci se zvýšilo po nedávných volbách na území PA, když je překvapivě s převahou vyhrálo hnutí Hamás, radikálně orientované protiizraelsky. Tohle všechno se dobře ve světě ví. Přitom s jistými šancemi na hledání kompromisu (na straně Izraele) v USA, s jinými aspekty takového kompromisu (na arabské straně) dříve v SSSR a nyní v Rusku nebo v Číně.

V těch rozmanitých úvahách a komentářích se samozřejmě přemítá o roli toho či onoho politika v předmětném sporu. Že vždycky takové konflikty odnesou nejhůř obyčejní lidé, už jako by nepadalo na váhu. Když začnou padat bomby nebo rakety, málokdo přemítá nad tím, co všechno a jak zde působilo. Bylo by třeba být aspoň dočasně v kůži těch možných obětí konfliktu na obou stranách té neustále nažhavované hranice. A vnímat, co všechno tomu předcházelo ve vějíři chytlavých předpokladů, ne-li přímo latentních příčin.

Žijeme ve světě, v němž už svými investičními náklady je válka v Iráku (a v Afghánistánu) jakoby v tom "nejstředovějším" centru pozornosti světa; a samozřejmě USA jako stávajícího "hegemona". V neklidné a málo stabilní Africe si zajišťuje příští dodávky surovin velmi masivně Čína jako uvažovaný příští "hegemon" (s problematickými právy občana; ale se silnou vrstvou zbohatlíků). Ještě se moc ve světě nevnímá, že vbrzku bude nejlidnatějším (demokratickým) státem světa Indie; mající pořád před sebou nevyřešený územní spor s Pákistánem ohledně Kašmíru. Pokud jde o výši HDP, Japonsko jako druhý zatím ekonomicky nejvýznamnější stát světa hledí především aspoň udržet nynější hospodářský vývoj (roční růst o 1 %). Občas je nějaký komentář k politickému vývoji "doleva" v některých státech Latinské Ameriky; starosti o stále se zmenšující rozlohu tropického pralesa jsou v médiích nesrovnatelně menší. O krizových oblastech v Africe se moc nepíše; a ještě méně je rozhodnosti k nějakému riskantnímu zákroku zvenčí (viz přinejmenším Dárfúr nebo Somálsko, anebo vnitrozemí Konga). Když se podaří dočasně aspoň trochu přitlumit tu či onde latentní problémy Afriky, "jede se dál".

Současný izraelsko-palestinský problém má svou víc jak půlstoletou historii. S dočasnými válečnými epizodami, jež vesměs přispívaly ke stabilizaci Izraele v oblasti. Nějaké pokusy o vzájemné mírové soužití mezi Izraelci a Palestinci jsou --- jak se zdá --- předem vždy odsouzeny k nezdaru. Izrael po léta za nemalé peníze posiluje svou bezpečnost. Na území PA (a ovšem všude, kde žijí Palestinci, kteří z Izraele uprchli, včetně Libanonu) se udrželo vědomí jakési "historické nespravedlnosti", počavší vznikem státu Izrael. Přitom stěží se lze v PA vyhnout možnosti přilepšit si na částečné omezení stávající sociální bídy aspoň trochu podnikatelskými a obchodními vazbami s Izraelem, jehož životní úroveň je nesrovnatelně vyšší. I to zřejmě přilévá oleje do ohně. Jako kdyby i tu vysokou nezaměstnanost na území PA zavinil Izrael. Palestinců žijí na území PA necelé čtyři miliony. Ne každý Palestinec je příslušníkem Hamásu. Ale Hamás vyprovokoval nynější konflikt s Izraelem v oblasti Gazy. V jižním Libanonu je protiizraelsky zaměřeno hnutí Hizballáh. Je rozhodně hodno pozoru, že k raketovému útoku na izraelskou Haifu se Hizballáh jako její předpokládaný původce nepřihlásil. V Libanonu naposled Izrael vojensky operoval v roce 1982. Teď už je tam hlášeno 150 mrtvých a raněných.

Pro libanonskou vládu to vypadá jako ze strany Izraele nevyhlášená válka. Citlivou otázkou tu ale zároveň je, jak to, že libanonská vláda připouští ze svého svrchovaného území ozbrojené útoky na území Izraele. Navenek ten spor vypadá "jen" jako daň prestiži. Kdo přímo není v kůži těch rukojmí, anebo už neoplakává oběti tohoto ozbrojeného konfliktu, může v závětří čekat na další zprávy z bojišť.

V racionálním a "informačním" 21. století stále ještě obecně neplatí, že bychom uměli dávat přednost jednacímu stolu před bojištěm. Nezavíráme navíc oči před možnými souvislostmi s náladami a možnou přípravou výroby atomových pum v Íránu? Ta nebezpečná hra s raketami v Korejské lidově-demokratické republice také nemá zatím žádné schůdné řešení. A to pořád zůstávají neméně prioritní otázky očekávané změny klimatu mezi státníky světa jakoby založeny až v posledním "šupleti"...