Zklamání zažívá ministr vnitra, kterého vlastně zprostředkovaně i s celou vládou donutili odejít z funkce dva četníci. Jeden tím, že pár dnů před volbami shromáždil několik odposlechů, několik podezření a několik pomluv, dal je do destiček s mašličkou, orazítkoval "tajné" a odnesl do Sněmovny na "tajné" zasedání "tajného" výboru, aby tak mohly být hned druhý den publikovány. Druhý tím, že se nechal zrovna Prvního máje vyprovokovat (doufám) a fyzicky napadl mladou ženu, ze které se jak na potvoru vyklubala kandidátka dosud mimoparlamentní strany a pracovnice Úřadu vlády. Přitom scénář obou náhodných událostí jako bychom už za posledních šestnáct let v několika variantách zažili.

Zklamání ale vyjadřují také všichni ti obchodníci, kteří poskytli desítkám tisíc spoluobčanů výrazné slevy na zboží, pivo zdarma a podobné marketingové lahůdky výměnou za nepoužité volební lístky s číslem 10 a 20. Zklamání proto, že to prý stejně nestačilo. Občané si ve volební místnosti mohli vyzvednout lístky nové. Obchodníci ale aspoň slevovali ze svého. To pan doktor Mládek, ředitel IZIP, rozeslal milion zoufalých agitačních dopisů, důrazně nabádajících k té pravé volbě evidentně za peníze těch, kdo jsou pojištěni u VZP. Zneužil údaje v databázi k účelům politickým. I to už tady kdysi bylo a i proto vznikl Úřad na ochranu osobních údajů...

Nebo poraďte. Co mají teď dělat obětaví organizátoři předem nepřipravených pražských demonstrací, když ty teď jsou jakoby zbytečné (vláda odstupuje tak jako tak), přitom není vyhráno. A až budou třeba znovu potřeba, už se bude zase blbě znovu vytvářet "ta pravá" atmosféra. Navíc ten fotbal do toho... K vzteku.

Propagátoři většinového systému zase řeší problém, jestli by takové volby po letošních zkušenostech nevehnaly v budoucnu většinu levicových voličů do náruče kandidátek "pod vlivem komunistů". Národní fronta -- to tak ještě.

Mnozí by rádi, aby třetí nejsilnější poslanecká frakce zůstala ve sněmovně zcela bez funkcí, aby nechodili do médií apod., ale nepovede taková ostentativní diskriminace naopak k posílení jejich autority, nebo třeba ke vzniku iniciativ pravících, že "s komunisty se mluví"? A když to prosadíme protentokrát, neudělají oni příště totéž nám? Únor, brrrr...

V obou "vítězných" stranách je zase dost těch, kterým je bližší košile osobního prospěchu, než kabát volebních programů a předvolební rétoriky. Těm by se hodily jejich strany "nezatížené" svými vůdci. Pak by se snad dalo snáze domluvit. Když ale zase, jak to udělat, když oni oba jsou vnímáni jako strůjci těchto vítězství.

Volby skončily(?), ale nikdo vlastně neví jak, a předvolební kampaň -- jakoby pokračuje.

Jeden den ráno jsou ještě hlava státu a odstupující premiér kritizováni tím (asi) nastupujícím, že se nemohli domluvit a letět na fotbal jedním letadlem, on, že jede autem, abychom se druhý den, zase ráno, dozvěděli, že nakonec tedy letěli všichni tři a každý zvlášť. Pokud toho ovšem oba premiéři nevyužili, aby se tajně sešli, jak lidu obecnému předtím slíbili. A tak dále, a tak dále.

Absurdita toho všeho nespočívá ale v tom, že se to všechno děje. Známe ze světa i větší zhůvěřilosti. Ani v tom, že u nás to máme v tak koncentrované podobě a i před 22. hodinou. Absurdní je to, že už nás to nepřekvapuje, zvykli jsme si, a že už je to tak vlastně normální.

Prostě. Kafka nebyl Němec, Kafka byl Čech a moc by se mu to líbilo. František Kafka - jak mile česky domácky, prostě "gemütlich" to zní...

Kafka by možná dokonce tušil, jak ty naše volby nakonec dopadly, a kdo se z jejich výsledku bude nakonec ve skutečnosti radovat a kdy. Měl bych tip, ale raději si ho nechám pro sebe.

Autor, člen SDS, je asistentem místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu Vojtěcha Filipa