Jde ale též o logické vyústění názorů, které si úlohu Zelených pletou s úlohou německé liberální FDP (Svobodné demokratické strany), tedy s taktikou umírněného centristického "jazýčku na vahách", který se rozšafně přiklání tu nalevo, tu napravo.

Snaha umisťovat v českých podmínkách SZ doprostřed mezi ODS a ČSSD má však podobnou logiku, jako bychom postavili šestnáctiletou, fotogenickou, ale ještě trochu zmatenou slečnu mezi vycvičeného svalnatého orangutana a šedesátiletého, trochu rozježeného a zpustlého strejdu s konstatováním: "Hle, k oběma to má slečna stejně daleko".

Inu, nemá. I když pro někoho může být pohled na urostlého samce, co se v dravé džungli se svou silou neztratí, přijatelnější než image stárnoucího škrholy s placatkou v zašívaných montérkách, naše šestnáctka a strejc šedesátník jsou geneticky pořád totéž - člověk.

Sociální demokracii totiž zdaleka nedělá jeden obličej darebného kluka z plakátu pro jedny volby. Jde o myšlenkový směr, obsahující několik charakteristik, které v ucelené podobě nenajdeme u konzervativců, křesťanských demokratů ani liberálů, nedemokratické směry komunistů a nacionalistů nepočítaje: Sociální demokracie není okrajová, má vliv a celosvětovou působnost, nepatří jen do jednoho civilizačního okruhu, zároveň má stopadesátiletou tradici, kombinuje individuální tvořivost a kolektivní solidaritu, a i když se za těch sto padesát let dost často pod tlakem levého či pravého extrému ohnula, rozutekla či nechala pohltit, vždy z ní zůstala alespoň menší část, která se v té které zemi a době nedemokratickému ďasu nepoddala.

Když však sociální demokracie ve jménu blahobytu čím dál konzumněji naladěného dělnictva vsadila na centralizovaný stát, k přírodě bezohledné technologie, různé průmyslové lobby, korporace a jaderný průmysl, byli to zelení, kteří její myšlenku solidarity rozšířili i na další vrstvy jako azylanti, menšiny, ženy, squatteři, některé mládežnické subkultury a hlavně na toho, kdo se vlastními silami bránit nemůže -- na přírodu, broukem roháčem počínaje a delfínem konče.

I když by tedy na první pohled jakési tolerantní volné soužití zelené šestnáctky a šedesátiletého dělňase jistě nebylo harmonické a jde o představu na hraně lidské fantazie, je téměř jisté, že pevný svazek šestnáctky s chlupatým tvorem úplně jiné genetické výbavy by zplodil něco mimořádně perverzního.