Jménem OSN se ve zprávě říká, že velké mezinárodní soukromé společnosti, usilující o větší podnikatelský vliv na produkci vody, se snaží vyhnout problémům spojeným s projekty, jež mají za cíl poskytnout, především chudým lidem,  bezpečnou, pitnou vodu. Hlavní odpovědnost za hospodaření vodou mají vlády, nikoli soukromé firmy, orientované především na zisk, domnívají se experti OSN. Dodávky vody by měly zajišťovat třeba docela malé lokální projekty, které se opírají o dobrou znalost prostředí a místních potřeb.

Rychlý růst populace, urbanizace, změny klimatu, ale také zvýšená spotřeba vody v zemědělství mají za následek její rostoucí nedostatek ve velkých částech světa. Kolem 70% čerstvé vody na světě spotřebuje zemědělství na zavodňování, ale někde se jí vrátí do prostředí méně než třetina. Voda je navíc, právě pro zemědělské účely, údajně většinou příliš levná a to pak zapříčiňuje její plýtvání. Současně jedné pětině lidi na světě chybí nezávadná pitná voda, dvěma pětinám chybí i základní hygienické možnosti.

To všechno zatím nejsou naše bezprostřední problémy, my máme spíš občas vody nadbytek...A hospodaření s vodou naše vlády a samosprávy už prodaly soukromým firmám. Dosud si asi myslí, že úspěšně.

Vzduchu, i když možná ne vždy čistého, je zatím kolem zeměkoule dost, některé země na něm ale vydělávají takřka nekřesťansky. To si myslí ministři dopravy EU o Rusku, které za přelety civilních letadel na trase do Japonska, Číny a dalších asijských zemí přes Sibiř údajně vybírá nějakých 350 miliónů Eur ročně, což spolyká dopravním firmám vše, co ušetří na palivu, díky letům nejkratší trasou. Přitom má Evropská komise od loňska s Ruskem smlouvu, že postupně, do roku 2013, tento unikátní poplatek zruší. Rusové ovšem dodnes odmítají informovat o tom, jakým způsobem míní podmínky smlouvy splnit. Evropská komise teď hrozí, že pokud se problém nevyřeší, nebude souhlasit s přijetím Ruska za člena Světové obchodní organizace (WTO). Pikantní v té souvislosti je, že zmíněnou smlouvu za EU vyjednal tehdejší komisař pro dopravu Pascal Lamy, který je dnes generálním ředitelem WTO a podle svého nástupce Jacquese Barrota říká, že se vždy tiše předpokládalo, že vstupem Ruska do WTO zmíněné poplatky zmizí. Pascal Lamy nyní také údajně slíbil, že bude stanovisko Evropské komise podporovat.

Rusko má ovšem i mezi těmi, k nimž se nechová právě nejlépe, také příznivce. Jedním z nich je britský občan amerického původu William Browder, kterého po přistání v Moskvě v listopadu loňského roku vrátili z letiště do Londýna pro údajné "ohrožení národní bezpečnosti` a od té doby ho do Ruské federace nepustili. A to přesto, že do Ruska dosud přivedl investice za více než 4 miliardy dolarů a chystá další. Nedávno se v Londýně obsáhle vyjádřil o svém vyhoštění i o svých názorech na podnikání v Rusku. Pan Browder, velký příznivec prezidenta Putina a ruské ekonomiky, si ze svého vyhoštění nedělá starosti, považuje ho za dočasné a způsobené hrstkou byrokratů ve službách některé ze společností, která z jeho aktivit není právě nadšená. Jiná 'hrstka byrokratů`, amerických, britských i ruských, mezitím pracuje na tom, aby to údajné ohrožení národní bezpečnosti Ruska, způsobené panem Browderem, sprovodila ze světa. Zatímco se ve světě byznysu spekuluje nad tím, zda mezi firmy, jež si obstaraly byrokraty (to je "skoro" jako v Česku) proti Billu Browderovi patří také Gazprom, Browder ujišťuje, že ruský trh nabízí akcionářům nebývalé možnosti a že je jedním z nejlevnějších na světě. Asi má pravdu. Problémem podle něj je, že stále nelze věřit informacím od firem a od makléřů (to také není v Česku zcela neznámé). Pan Browder každopádně tvrdí, že zůstává příznivcem ruského prezidenta a o zahraniční investory se nebojí. Na argument o osudu donedávna nejbohatšího ruského občana Chodorkovského a jeho firmy Jukos říká, že zákrok proti nim byl oprávněný, jen ho úřady lajdácky provedly.

Jiný příznivec ruského prezidenta, který si s nim dokonce tyká a mluví o něm jako o svém příteli Vladimírovi, je bývalý německý kancléř Schröder, který se nedávno stal předsedou Společnosti severoevropského plynovodu. Plynovod sice zatím neexistuje, ale spolu se svým přítelem Vladimírem umožnil Schröder, ještě jako kancléř, vznik společnosti pro jeho výstavbu. K malé radosti Polska, které plynovod obejde. Gerhard Schröder se možná ani nemusí bát, že ho 'nějakou firmou` najatá hrstka byrokratů nepustí do Ruska -- Gazprom je nadpolovičním majitelem společnosti, jíž předsedá. Aby exkancléř Schröder měl až do penze zajištěnou existenci, stíhá také radit majiteli českého Blesku Ringierovi i panu Rotschildovi, který vlastní investiční banku. A kdyby jeho rady -- například do čeho v Rusku investovat -- měly být neúspěšné, má pan Schröder také advokátní firmu, aby se z případných nepříjemností mohl vysekat.

Ačkoli velcí finančníci obdivují ruské investiční možnosti, podle výzkumné skupiny respektovaného britského týdeníku The Economist zůstává pro podnikání nejatraktivnější zemí -- Dánsko -- a to i přes rizika způsobená nedávnými vážnými nepokoji v různých částech světa -- údajně vyvolanými zveřejněním karikatur s prorokem Mohamedem. Na druhém místě je Finsko, třetí Kanada, USA klesly z pátého místa na osmé. Pro Rusko, či jiné nové tržní obry není umístění nijak příznivé. Čína je na padesátém, Indie na padesátém osmém a Rusko dokonce na šedesátém místě. Čína i Indie si v porovnání s minulostí aspoň trochu polepšily, Rusko naopak o jedno místo kleslo. Česko jsem ve zveřejněné, selektivní tabulce nenašel. Dánsko bylo vyhodnoceno za to, že mělo dosáhnout rovnováhu mezi vlivy státu, trhu a zájmy trhu práce.

Podotýkám, že Economist je považován za výrazně konzervativní časopis, ale zřejmě ani jeho výzkumníci nevěří, že by samotný trh mohl vyřešit vše...

ZDE 16. - 22. 3. 2006 - 4th World Water Forum, Mexico City, Mexico