Ženská mystika je sociologická analýza, kterou Friedmanová vypracovala v roce 1957. Autorka se zabývala zkoumáním dějů, které působily na života žen po druhé světové válce - tedy nutnosti vést "rodinný život" s limitovanými profesními i životními vyhlídkami. Zabývala se úzkostí z nedostatku vlastní identity, kdy je žena vnímána pouze jako něčí manželka či matka a nemůže uplatnit své další dovednosti, ani vybudovat vlastní kariéru. Friedanová se zabývala nespokojeností žen, které neuspokojovalo leštění podlahy v kuchyni a jako jedna z prvních dokázala napsat, že nespokojenost s čistou domácností není chyba ženy. Kniha, jak tvrdili současníci Friedanové, donutila ženy vyjít z kuchyně do vnějšího světa.

Touto knihou se z vzorné manželky a maty tří malých dětí stala uznávaná odbornice na chápání ženské pozice ve společnosti. V druhé polovině 60. let se Friedanová stala vůdčí politickou aktivistkou slavné celonárodní organizace NOW (National Organisation for Women), bojující zejména za rovné pracovní a společenské příležitosti. V roce 1969 se Friedanová stala zakladatelkou národního sdružení pro zrušení zákona o potratech. Jednou z nejviditelnějších akcí byla stávka žen za rovnost, která se konala 26. srpna 1970, v New Yorku a v dalších městech USA. Ne všechny nápady Betty Friedanové ale byly úspěšné -- například pokus o První ženskou banku se nevydařil a banka již neexistuje.

Později sice bylo dílo Betty Friedanové označeno některými feministkami za zastaralé, jeho plody jsou patrny dodnes -- možnost žen realizovat se v politice, lékařství či armádě.

"Postupně, aniž bych to v danou chvíli mohla vidět jasně, jsem si uvědomovala, že se způsobem života americké ženy je něco v nepořádku," napsala Friedanová v předmluvě k Ženské mystice.

Friedanová ve svém stěžejním díle čerpala z historie, sociologie a ekonomiky, stejně jako z rozhovorů se ženami z celé země.

Portrét tehdejší ženy, který vytvořila, byl pro mnohé studenou sprchou. Ačkoliv mnohdy vysokoškolačky, soustředil se jejich život téměř výlučně na děti, vaření, pečení, praní a šití. Šťastnou ji pak učinila skutečnost, že dokáže udržet večeři teplou, než se její manžel vrátí z práce. Tento život všichni prohlašovali za uspokojivý -- vždyť byla materiálně zajištěna.

Friedanová se poprvé odvážila napsat, že s tímto způsobem života jsou ženy nejen nespokojeny, ale často jim působí těžké psychické problémy.

Kritika Ženské mystiky se pohybovala od zuřivosti k opatrné pochvale. Všechny ženy však Betty Friedanovou nemilovaly -- podle některých se chovala poněkud drsně a despoticky. Rovněž jí bylo vyčítáno, že se zabývá hlavně problémy bělošských středních vrstev a ignoruje menšiny a ženy lesbické. Přes všechny tyto výhrady je ale pravda, že se zřídkakdy stane, aby měla jediná kniha odpovědnost za takto razantní sociální transformaci. A to se Betty Friedanové a její knize Ženská mystika podařilo.