S jejich asistencí a podporou studuje autorka kulturu života v této zemi: poměry doma i v zaměstnání, pevnou víru v Boha a z ní plynoucí hrdost a štěstí, vztah ženského světa k mužskému, zásnubní a svatební rituály, módu, stolování a jídelníček. Co korán a podle něho rodiče nepovolují, je haram -- nepřístojnost, hřích: dívky nechodí do společnosti, kde jsou muži (výjimkou jsou příbuzní), venku se neusmívají a někdy ani nepromluví v obchodě s prodavači, nenechají se fotografovat, nesportují ...

A přesto mají své dívčí sny, včetně těch méně emancipovaných, které nejsou vyučené a zaměstnané; rády by cestovaly, uplatnily se v životě tvůrčím způsobem, poznávaly svět a cizí mravy, aniž by odložily své. A především se všechny chtějí vdát (ženicha vybírají rodiče a ony ho vděčně přijmou), mít spoustu dětí a věnovat se povoleným a výhradně ženským záležitostem -- péči o krásu, oblečení, líčení -- a pak nákupům, vaření, návštěvám a také svým tajnostem.

Realizovat tyto tužby se podařilo dvěma jordánským přítelkyním K.Klímové díky vzájemné výměně názorů a účinné pomoci Evropanky. Místy k tomu bylo potřeba i nevinného triku, za nějž se autorka patřičně červená. Také ona se cítí přátelstvím s muslimkami obohacena. Začne si vědomě vážit toho, že je žena, a pochopí, že být krásná pro svého manžela je její výsadou, nikoli povinností. Poznává v tomto pro Evropana většinou těžko pochopitelném světě, že dobré přátelství je s to překonat předsudky, zvyky, strach, nejistotu, ale i politiku a náboženství.

O tom všem podává Klímová neobyčejně svěžím a čtivým stylem věrohodnou zprávu. Přes cílenou instruktivnost je její vyprávění vtipné a když se snaží postihnout intimní záležitosti, nepostrádá diskrétnost a takt. Knihu Mužům vstup zakázán, vydanou v nakladatelství Portál, doplňuje Klímová fotografickou přílohou dokumentující život, módu a odívání žen v Jordánsku.

K tomu přidává malý slovníček použitých termínů a poznámku k výslovnosti. Autorčin názor na muslimské ženy může být samozřejmě ovlivněn navázaným přátelstvím a volbou liberálnější země -- neunášejí se zde cizinci a nekonají se atentáty, politické i přírodní podmínky jsou poměrně příznivé. Bezesporu se jí však podařilo podat v knize informaci tím nejvhodnějším způsobem -- totiž osobní konfrontací a pokusem žít s těmi, o nichž si chtěla udělat co možná objektivní představu. A to by měl čtenář ocenit.