Oba dav jsme při střetnutí vyčkávali,
jak se vyjádří protistrana.
Má očekávání byla velmi mlhavá,
ale nějak jsem tušil,
že tu pravou poznám.
Při rozpoznání vzájemného nezájmu
jsme se míjeli jako dva lidé,
kteří po chvilce zjistili svůj omyl
a dělají, jako že nic.

Řada a řada dalších stání
probíhala podle stejného scénáře
a nebyl jsem si jistý,
že se dnes nemineme.
Nebyl jsem úplně přesvědčen
o smyslu svého očekávání.

Ta pravá se však nakonec
přece jen dostavila.
Vešla stejně jako ostatní
a se stejným otazníkem
jsme si pohlédli do očí.
Úplně stejně v nich
na moment změkl karamel
a slil se v pomalý,
ale s každým okamžikem vlastního vývoje
přesně vznikající úsměv.

Neodešla jako její předchůdkyně.
Zdržela sebe
i svůj vlastní,
nekonečný návrat.
Chodba se vyprázdnila
a tak jsme si s úsměvem
sedli naproti sobě
a jen jsme se na sebe dlouze
a soustředěně dívali.
Sledovali jsme na sobě každý detail
a úsměv se zvláštně zatřpytil,
když jsme jeden nebo druhý
rozeznávali další důkaz
osudového setkání.

Vzájemně jsme se více a více fascinovali
a oddávali se dokonalosti,
která k vyjádření nepotřebuje slova
a dokonce ani symboly.
Ani v této situaci jsem ale nedokázal
nemyslet na mdlé události dřívější
přehršle nechtěných setkání.
Dřívější i budoucí.
I přes to všechno jsem stále setrvával
v tom příjemném okamžiku.
Rozhodl jsem se,
že kvůli němu rád zmeškám.

S ohledem na možnosti okamžiku -
- každý musí přece jen jednou skončit.
Přesto, žádné dojetí,
žádný stesk.
Zvláštní klid,
který rozloučení prodchnul,
jakoby říkal,
že vzájemný obtisk zůstane,
i kdybychom se už neviděli.
Zamávali jsme si pouze jednou,
chodba se rychle zaplnila
řadou na vlas stejných odpůrkyň.

Až dlouho poté
se mi se značným zpožděním
donesl zvuk otevírajícího se okna
a já definitivně vstal
a šel k němu.
Drzý černý kocour od vedle
se nám při kraji noci
usadil na parapetu a čekal,
až mu tu cennou vteřinu předám.
Když k němu
se zdviženou hlavou doputovala,
zavřel jsem okno
a kocour spokojeně seskočil.
Aby si vše vychutnal
na útulnějším místě.
Já jsem se pomalu vrátil,
sedl si
a s úsměvem vzpomínal.