Přesto, když došlo vlastní jednání do finále a začali jsme diskutovat o závěrečné zprávě pro Poslaneckou sněmovnu, byla jednací místnost v části určené veřejnosti a novinářům poloprázdná. Přitom v té chvíli jsme začali formulovat výstupy komise. Jen zodpovědní novináři vytrvali a zajímali se i o tuto část práce komise, kterou považuji za mimořádně závažnou.

Poslanci ODS při projednávání zprávy vyšetřovací komise v Poslanecké sněmovně 1. února začali nevybíravým způsobem útočit na závěry zprávy i zprávu jako celek, čímž dali nepokrytě najevo, že umějí pracovat s polopravdami a nedoloženými dohady, kterými se nechávají unést.

Takto se, bohužel, chovala v průběhu vyšetřování komise i mnohá média. Čím větší míra komerce, tím větší zájem o senzace za každou cenu. V takovém zájmu o senzace je lhostejno, zdali bude ta či ona senzační zpráva podložena nějakým důkazem....

Proč o tom píši? Když skončila činnost vyšetřovací komise, kterou jsem řídil, okamžitě chtěla všechna média krátká vyjádření k hlavním závěrům komise. Nebyl mi však dán žádný prostor na objasnění a vysvětlení nesmyslných "závěrů" a výmyslů pravicových poslanců z ODS. Očekával jsem, že zejména televize, případně rozhlasové stanice, si pospíší a připraví urychleně alespoň krátká shrnutí pro své diváky a posluchače hned po skončení zmíněného jednání Poslanecké sněmovny.

Velmi mě ale zarazilo a zamrzelo, že poté, co jsem oficiálně přes tiskové středisko Poslanecké sněmovny ohlásil, že půl hodiny po skončení bodu ve Sněmovně, tedy půl hodiny po skončení projednávání zprávy vyšetřovací komise v plénu sněmovny (tato informace byla zveřejněna 31. ledna v 11 hodin a zopakována 1. února v 9 hodin) uskutečním tiskovou konferenci, novináři projevili o tuto možnost pramalý zájem. Na tuto tiskovou konferenci se dostavila pouze jedna (!!!) novinářka, která tak byla odměněna rozsáhlým rozhovorem.

Kde jinde, než na tiskové konferenci, je velká příležitost objasnit nejasné informace a případně vyvrátit nesmyslná obvinění a tvrzení? Kde jinde je čas a klid pro zodpovězení jakýchkoli otázek?

Bohužel jsem nabyl velmi silného dojmu, že většině médií nejde o to zjistit pravdu, ale zveřejňovat takové informace, které vyvolávají ve veřejnosti především negativní postoje vůči politikům a vůči stranám, kteří nechtějí přistoupit na nebezpečnou hru "jedna paní povídala, proto na tom bude něco pravdy". Jsou jistě i čestné výjimky.

Každá práce, aby byla odvedena co nejlépe, vyžaduje svůj čas a prostor. Myslím si, že stresovým způsobem nemůže pracovat a přijímat závěry žádný kolektivní orgán, ale ani seriózní média. Nebo se řítíme do doby, kdy všechno bude tak rychlé a zhuštěné, tak hektické, že nám, politikům, nedají novináři ani čas na nadechnutí?