V okolí každého jedince - v jeho životním prostředí - se vyskytuje velké množství jiných entit (kameny, vzduch, zvířata a tak). Některé z nich jsou živé. Živé jsou proto, protože uspěly v miliardách let přírodní selekce. V této selekci uspěly proto, protože dokázaly dělat věci zvyšující jejich reprodukční úspěch, a to v konkurenci ostatních entit. (Souhlasíte se mnou doposud?) Lze proto předpokládat, že tyto entity - jako třeba lidé - v podstatě dělají i dnes věci zvyšující jejich reprodukční úspěch, nebo se o to aspoň snaží.

Tím neříkám, že to nutně dělají vědomě nebo že takovouto motivaci pociťují. Jen říkám, že to dělají.

Zvyšování reprodukčního úspěchu - a tedy interakce založené na prospěchu jednotlivce - nutně vedou ke konfliktům. Pokud já ulovím a sním zvíře, na druhého nezbude. Pokud já obsadím jeskyni, na druhého nezbude. Pokud já v harému kontroluji mnoho samic, na druhého nezbudou. Ve všech těchto případech já zvyšuji svůj reprodukční úspěch na úkor druhých.

Až potud to myslím není moc zajímavé, pokud tedy z nějakého důvodu nesouhlasíte s existencí přírodní selekce. (Mimochodem, pokud vím, jejíc existenci i v současnosti uznávaji i jinak proti-darwinovské církve. Kontroverzní Dawrinovo je, podle nich, že tato selekce způsobuje evoluci.)

Z toho ovšem již máme konflikt jako jeden ze základních kamenů lidské existence. To, co máte vy, já chci. Pokud jsem silnější (nebo mazanější) než vy, tak vám to nějak vezmu. Takhle to funguje v mnoha zvířecích společenstvích, takhle to funguje v mnoha primitivních společenstvích i dnes.

Pořád zde nevidím, odkud by automaticky vyplývalo právo na život, na svobodu a na majetek. Mám zde pořád jen spoustu interagujících nezávislých agentů, kteří se snaží maximalizovat vlastní prospěch. (Geny těch, ketří to nedělají, jsou z následujících generací nemilosrdně odstraňovány.)

Takže ve společenském uspořádání minimálního (nebo žádného) státu se velice rychle utvoří hierarchie založená na dominanci, kde bude úzká špička kontrolovat životy (i majetek, i reprodukční úspěch) slabších. Ti slabší nebudou mít právo na život ani na majetek (připomíná to otroctví?), neboť nebude, kdo by jim je garantoval a proč.

Domnívám se, že univerzální právo na život a majetek a svobodu je morální konstrukce (což nijak nesnižuje její důležitost!), která v evoluční strategii snižuje riziko a snižuje "nejvyšší výnos" (riziko je, že mě zabijete; a nejvyšší výnos je, že celá příští generace budou moji potomci, neboť vás ostatní nepustím ke kopulaci) a zvyšuje průměrný výnos. "Dám vám něco málo a třeba se dožiju padesáti", může být úvaha hypotetického osvíceného náčelníka.

Ale také nemusí.

Abych to shrnul:

1. Přijde mi zřejmé, že "přirozená práva" podle pana Záloma jsou vnitřně v rozporu. Mám-li já právo na majetek, zasahuji tím do vaší svobody. Co mám já, vy mít nemůžete; zdroje jsou konečně.

2. Takto podaná "přirozená práva" jsou navíc v rozporu s teorií přírodní selekce. V mnoha živočišných druzích většina samců nemá "právo" vůbec na nic; samice jsou monopolizovány dominantním samcem.

3. Myslím, že kdyby pan Zálom svého uspořádání dosáhl, byl byl zklamán; pokud by nebyl jedním z mála šťastných a špici hierarchie, měl by jen svobodu volby bojovat s výše postavenými jedinci (a nejsíše zemřít) nebo dělat přesně to, co nařizují.

Mimochodem, u amazonských kmenů je pravděpodobnost, že muž (samec) zemře v důsledku násilného konfliktu, až 60%. Ve společnosti západního typu a sociálního státu je kolem 0.5%, a to v to zahrnuji i světové války. Co vám přijde jako lepší místo k životu?