1. 2. 2006
Hra o životInverzní deka přikryla krajinu posedlou politickou tmou, ale nezakryla ekologické úlety domácích výrobních gigantů. Před mnoha lety jsem ležel v horské kotlině nedaleko Hory svaté Kateřiny a v údolních žlabech vedoucích k městům se válela kyselá a spalující mlhovina. Zahrádkáři láli potentátům za zničené ovoce a zeleninu, ženy v punčochách dírky, jako by je kdosi vystřílel brokovnicí; fabrická chasa vypustila komíny a potrubími žíravé plyny, či podobné nechutnosti, ale komandýři a odpovědní strejčci tvrdili: to jsou výmysly namířené proti straně a lidu. |
Když kamsi do vodstva unikly látky neslučitelné se životem přírody, hned se našli obránci, advokáti a školení politruci, plkající o potřebách národního hospodářství a přehnaných ekologických nárocích zelených bláznů a militantních grínpísáků placených jidášskými groši kapitalistické sebranky -- a zelené řeči nadzvedávaly kapitány našeho průmyslu z křesel a od mohutných stolů. Domácí informovanost o zachování čistoty planety nebyla velká -- mlčení udělalo nevyslovitelné škody. Lidé mysleli, že tam za humny je rajská zahrada se samými mičurinci,dbajícími o blaho matky přírody. Věděli jsme, že rybářští vrazi vybíjejí velryby v zájmu zachování blahobytu, státních pořádků a zvyklostí. Prosákly i zprávy o únicích jedovatých zplodin se strašnými následky pro lidi v rozvojových zemích, kde nenasytné trusty sály přímo z národních tepen krev beze strachu z právních postihů -- a když už se stalo, že je někdo pohnal před soudní tribunál, najali si pánové skvělé advokáty, ty krmiče Bohyně spravedlnosti výmysly, kličkami, vyloženou a do nebe volající lží. Postižení lidé dostali směšné finanční vyrovnání a fabriky znovu rozjely naplno výrobou. Diskutovalo se hodně mj. o nevhodném umístění chemiček v severním regionu. Diskuse se vytrácely v měsíční krajině vytvářené velkorypadly povrchových uhelných lomů -- a nedaleko města Bíliny (kdysi lázeňsky známém), vyšuměly do ztracena. Vesnice mizely pod chapadly buldozerů, šachetní střeláci zakládali nálože v kaplích, kostelech, dvorech statků a výstavných vil. Měnil se ráz země a všude pod horami Krušnými zůstávaly jizvy a boláky po těžbě mnohdy nekvalitního uhlí plného letny. Velkostroj zvaný lamači hadrák více nehnutě a chcíple stál, než by těžil. Přijel se na dílo zkázy a technického skanzenu podívat tehdy i ministerský předseda -- vyfasoval přilbu, vypadal pod ní jako lesní podpapírák, holiny na jeho nožkách připomínaly potápěčskou obuv do hlubin oceánských. A protože chlapi menšího vzrůstu většinou musí vypadat nutně bohatýrsky, pohovořil k dělnému lidu: tak co, chlapi, jak to jde? A Chlapi řekli jedním jadrným slovem, za co stojí technické vymoženosti inženýrů. Nu, přestavitel odjel, hadrák těžil i netěžil -- ale přítel mi vyprávěl, že brzy zmutují díky neznámým spadům vytvářejících všelijaké jedovaté koktejly nejprve brouci, pak zvěř a nakonec i my. Vykládal o tom zaujatě a přesvědčivě. V noci na jeho chalupě mě pronásledoval sen o novodobém bestiáři vytvořeném geniálním výtvarníkem Bradáčkem; nepodobni příliš lidem, koupali jsme se v mastných rybnících z vyjetých olejů, potoky barevné vyvěraly přímo ze skalních štěrbin a mrtvé řeky připomínaly v zátočinách podivné duhy... a v prudším toku pak barevnou stoku, celou paletu barev vytvořenou chemickými jedy vyháněnými potrubím mimo výrobní haly. Mraky na nebi se také vybarvily -- ptáci padali po stovkách k otrávené zemi; ploužili jsme se ledovým krajem s přítelem sami, nikde živáčka, stromy hluboká minulost, tráva sem tam, tráva mrkvice zcela zmizela. Měsíční krajina zdobila kotlinu, kdysi oplývající prý i strdím -- kdeže byli básnící a malíři, hudebníci a tanečníci. Proč a o čem tvořit, pro koho a nač v zemi smutečních výrobních plánů a honby za průmyslovými větry? Krmiči nás krmí především bláhovými sliby a dokonce někteří, než nám nalijí šlichtu do koryta, přiznají v euforii z politické slávy, že jejich stranické programy jsou jaksi nadnesené -- volby jsou cirkusem? Pokud ano, pak ovšem se špatnými žongléry a mizernými provazochodci, s křečovitými principály, nepůvabnými krasojezdkyněmi a unylými hadími ženami -- máme, voliči, takový krapítku cirk liliput, v našich, jak jinak, liliput podmínkách. Hrou o život je zvolit ty správné zástupce lidu. Jejich spory o koalice, stranické půtky a dokazování si, že minulost je dána každému jinak -- dle výběru bytostí k odpisu či k nástupu do rychlozdviže k moci, ty jejich baráčnické a spolkařské hádky, urážky, hlouposti, vyložené pitomosti a lidské zrůdnosti -- koho zajímá, zda strejček chodil do Žižkovy vojenské školy, do večerní školy Marxismu a Leninismu? Co bylo a nebylo a bylo by, kdyby bylo - či nebylo? To nezajímá nikoho! Zajímat by nás ale mělo, jak to přijde, že ve vybraných kádrech je tolik korupce, netolerance, nadutosti -- když politik nevydrží a napíše o sobě knihu a jiný psavec k tomu ještě praví: jsem politik západního typu...O Bože, chraň nás před krkolomnými kočičáky! Hospodský nádeník večer po devátém hafánku řekl: volit nevolit, bordel byl, je a bude. Ale čím víc partají, tím líp, aspoň se na nás nedohodnou! Já budu volit Zelený, protože piju zdravou zelenou! Ať žijou Zelený v zeleném a my s nima! Volby za dveřmi -- otevřeš a ony budou říkat: Holenku, tak jak? Inu tak a tak, odpovíš. Mne to nezajímá, co bych tam dělal, k čemu to bude? Všichni jsou stejní -- i my jsme stejní. Já hospodského nádeníka neberu, ale Zelený bych zkusil. Třeba nebude inverze. |