Kupodivu i ti, kteří sami se hlásí k národu, který v minulém století trpěl nejvíce. Ti jejichž předkové byli -- stejně jako tehdy méněcenní homosexuálové -- vražděni v nacistických lágrech. Solidarita zjevně nefunguje vždy, ale jen tehdy, když se to hodí. Ti, co jsou pro podpis normy, patrně žádné textovky psát nebudou. Považují totiž za "normální", že lidé mohou společně žít s právy a povinnostmi, které k tomu náleží. Prohlášení, že "práv mají až až", jak pravil jeden z oněch odpůrců, považuji za zvrhlost.

Senát kupodivu přijal normu bez problémů -- ačkoliv se zdálo, že právě tam bude problém největší. Pominu nyní výlevy senátora Martina Mejstříka, který se celkem málokdy zabývá fakty - pokud zrovna s očima vizionáře nepléduje za Velký Pátek jako státní svátek způsobem, jímž uvrhuje všechny křesťany v podezření, že zešíleli. Jeho proměna ze svazáckého aktivisty ve studentského vůdce a v náboženského fanatika je fascinující. Roztomilé je, že zrovna vůdce studentské revoluce je proti svobodě jiných. "Tímto zákonem otevíráme cestu, která povede k rozmělnění hodnot euroamerické civilizace -- klasické rodiny," pravil ten dobrý muž během projednávání ve výboru. Na plénu pro jistotu chyběl. Jak zákon rozmělní rodinu, nám nesdělil. Zřejmě na to jeho fantazie nestačí. Ale -- co je to klasická rodina? Máma táta a děti? Máma a děti? Táta a máminy děti z předešlého vztahu? Máma, táta a adoptované děti? Táta a děti? Tradiční rodina je v menšině. Pár, který se během života nerozvede, je bílou vránou. 65% rozvedených sňatků -- to jsou ty vrány černé. Registrované partnerství není hrozbou. Tito lidé by totiž žádné rodiny -- ony "klasické" rodiny stejně nezaložili. Představa, že homosexualita je léčitelná, je scestná. Koneckonců - podle zákona to ani nemoc není. Její léčení nebude zdravotní pojišťovna hradit. Vymítání ďábla exorcismy v ČR hrazeno není.

O to více k pozastavení je názor Ladoslava Jakla - ano, "toho z Hradu", který má zřejmě s homosexuály nějaký blíže neujasněný problém. Ostatně -- prohlašuje, že

"V současné společenské a právní realitě je to vztah muže a ženy, oficiálně stvrzený státem. Je to tedy druh veřejné instituce. Stát stanovuje podmínky, při jejich splnění dává tomuto vztahu jistá privilegia a také určuje mnoho pravidel, kterými se vztah musí řídit, včetně pravidel pro jeho ukončení. Jen stát může vztah mezi dvěma lidmi, který dříve uznal za svou instituci a tak ho postátnil, oficiálně zrušit."

Podívejme se tedy, co je třeba pro uzavření sňatku -- podle ministerstva vnitra:

No..... nic moc, že? Vlastně stát za podporu jen chce, abych měla platnou občanku, rodný list, nebyla zrovna vdaná a byla svéprávná. Jediná podmínka snad je, že to má být muž a žena. Tak. Nemluví se tam o žádných dětech, ani o ničem jiném. Předpokládám, že většina homosexuálů má platný občanský průkaz, rodný list, nežije v oficiálním svazku s někým jiným, a jsou svéprávní.

Takže tento argument páně Jakla - jinak odpůrce státu (pak tedy ovšem nevím, proč dělá tajemníka hlavě státu - prezidentovi) - odpadá.

Ono to vůbec s argumenty proti registrovanému partnerství je takové všelijaké. Vymyslet si, proč by dva lidé nemohli oficiálně spolu žít, to dá práci.

Je to nepřirozené? Ale lidé se tak rodí. Rodí se tedy nepřirození? Nelogické, že? Odporuje to pojetí rodiny? A neodporují mu ti, kteří již absolvovali několik manželství? Nebo si heterosexuálové prostě jen představují, jaké to je, když spolu souloží chlap s chlapem a otřásají se u toho s hrůzou (zatímco při představě ženy s ženou tiše slintají)?

Pokud argumentuje kdokoliv představou, že pokud se považuje manželství za přežitek, pak není důvod, proč schvalovat registrované partnerství, jistě uspěje ve chvíli, kdy bude manželství zrušeno jako instituce.

Podle Jakla neexistuje žádné právo na to, aby kterýkoliv vztah ryze intimního a soukromoprávního charakteru byl uznán za státní instituci. Nicméně na státu pak -- dle stávajícího právního řádu, který využívá i Ladislav Jakl - je, aby řekl, kdo je osobou blízkou a může znát partnerův zdravotní stav, kdo může jako druh dědit v "první skupině" -- bez daní, kdo může koho pohřbít a tak dále. Stát vstupuje do každého vztahu, ze kterého vyplývají jiné výhody než ze vztahů jiných. Manželství je instituce. A tedy není intimním vztahem? Je to jen něco jako pracovní poměr? Ženit ani vdávat se přece nikdo nemusí. Intimita manželství je věcí soukromou, právní důsledky z jeho uzavření vyplývající pro instituce státu (berňák, důchoďák, evidence obyvatel, úřad práce apod.) jsou věcí veřejnou.

Omletá fráze říká, že svoboda končí tak, kde začíná svoboda druhého. Mou svobodu homosexuálové opravdu nijak neomezují. Neomezují ničí svobodu. Neosobují si právo rozhodovat, zda si JÁ mohu vzít koho chci. Proč si tedy osobujeme my -- heterosexuálové - takové právo při rozhodování o "nich"?

Rozhodování o "nich" už tu jednou bylo. A pak je nakládali do vagonů. Každý z nás totiž může být jednou "oni". Třeba jen proto, že nebude dostatečně dlouholebý.