S preferencemi ve výzkumech veřejného mínění, které jí dávaly místy až dvacetiprocentní náskok, si to mohla dovolit.

Dnes, po patovém výsledku předčasných všeobecných voleb, po třech sondážních rozhovorech se socialisty a třech sezeních na nejvyšší stranické úrovni je Merkelová u cíle.

Paradoxem je, že dveře k vytouženému kancléřství jí otevírá právě ta koalice, kterou jak v létě, tak ve neděli 18. září (tedy ve chvíli, kdy už věděla, že na převzetí moci sama nedosáhne), tolik nechtěla. Tedy svazek dvou největších partají, který zažilo Německo na federální úrovni pouze jednou.

Cena za ženský kancléřský primát, ozývá se v prvních reakcích, nebude malá. CDU a její sestra, bavorská CSU, mají v 16členném kabinetu šest řadových ministrů, kdežto sociální demokraté osm.

Při druhém pohledu přesto nevypadá rýsující se sestava marně. Vedení ministerstev, která jsou orientována více do budoucnosti a mají co dělat s trendy, jako je posilování role vědy a výzkumu, patří unionistům. Resorty, které musí pokračovat v reformách nebo nepopulární škrty teprve provést, připadly naopak výhradně SPD.

Už hůře si stojí promovaná doktorka přírodních věd ve světle výhrad, které znějí z vlastních stranických řad, stejně jako z tábora liberálů FDP (původně jasný koaliční favorit) a s vládou se loučících Zelených (dělali si naděje na účast v jamajské koalici, spolu s CDU/CSU a FDP). Tito kritici tvrdí, že touha obou "velkých" po postech byla silnější než snaha dostát předvolebním slibům. CDU/CSU je náhle svolná ponechat bez zdanění výdělky z nedělních, nočních a svátečních směn a nezná se k ohlášenému zátahu na tarifní autonomii. SPD zase přitakává zavedení školného.

Bývalý kancléř Kohl, exšéf CDU Schäuble, finanční expert Merz, neúspěšný kancléřský kandidát a první muž CSU Stoiber. A teď i Schröder -- to je výčet známých mužů, kteří lemují vítězné tažení Angie Merkelové až na vrchol. Třebaže vysněná meta, pozice mocné kancléřky s drtivou parlamentní většinou, jí zůstala odepřena. Z těchto výšin vede jen jedna cesta -- dolů.

Není sporu, že to dosavadní obyvatelka strohé kanceláře v 6. patře stranické centrály v Domu Konráda Adenauera a příští paní v budově kancléřství v zátočině Sprévy dobře ví. Dbát zásady "Nikdy neříkej nikdy", tváří v tvář utahanosti největší evropské ekonomiky, nechtěným koaličním partnerům a ambiciózním mužským spolustraníkům, se jí může více než hodit.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom