Odhaduje se, že když se odposlouchává jeden telefon, policie tak zaznamenává rozhovory s alespoň stem jiným lidí. A tak analytikové dospívají k neuvěřitelnému závěru, že za posledních deset let odposlouchávaly italské úřady 30 milionů svých občanů.

Nedávno byla mobilní telefonní společnost TIM tak znepokojena vzrůstem odposlouchávání telefonů, že se písemně obrátila na všechny prokurátory v Itálii. Varovala, že dosáhla maxima odposlouchávaných linek, které je schopna úřadům poskytnout. Byla nucena zvýšit počet linek pro odposlechy z 5000 na 7000.

Armáda italských policistů může s povolením soudce odposlouchávat jakýkoliv telefon v Itálii po dobu 35 dní - a toto povolení může být rozšířeno. Britská televize dostala povolení natočit pracoviště, kde se telefonní rozhovory odposlouchávají. Italští detektivové málokdy budují trestní stíhání jen z odposlechů, avšak telefonní odposlechy bývají často důležitou součástí důkazů, užívaných u soudu, na rozdíl od Británie, kde je u soudu používání odposlechů v podstatě zakázáno.

V Itálii trvá jen 5 - 6 hodin zařídit u podezřelé osoby odposlech.

Epidemie odposlechů je nesmírně výhodná pro novináře. Buď s nimi hovoří soudci nebo sami odposlechoví policisté. Nejzajímavější podrobnosti z odposlechů se často dostávají na titulní stránky italských novin. Fiorenza Sarzanini z listu Corierre dela Sera takové informace často používala, až jednoho dne zjistila, že i její telefon byl policejně odposloucháván. Byla totiž součástí vyšetřování v určitém trestním případě.

Sarzanini nedávno otiskla článek o tom, jak guvernér Italské banky Antonio Fazio byl obviněn, že se pokusil neprávem ovlivnit prodej jedné italské banky. Z prozrazených informací z jeho odposlouchaných telefonních rozhovorů vyšlo najevo, že dával přednost místní Banca Populare Italiano před jejím holandským konkurentem ABN Amro.

Faziův skandál byl posledním stéblem pro Silvia Berlusconiho a jeho ministry. Italská vláda chce nyní, aby policie telefonní odposlouchávání omezila. V parlamentě je návrh zákona, v jehož rámci má být užívání telefonních odposlechů omezeno jen na nejzávažnější případy. A zveřejňování transkriptů telefonních rozhovorů má být protizákonné.

K rozsáhlým telefonním odposlechům byly v Itálii dobré důvody. V sedmdesátých a osmdesátých letech byla Itálie postižena tereorismem Rudých brigád a snaží se také ovládnout mafiánské organizace na jihu země. Je také terčem islámských teroristů - odposlouchávání telefonů je efektivní v případě všech těchto hrozeb. Na Sicílii zjistila policie odposlechem telefonů, kdo z příslušníků mafie tam zavraždil některé místní soudce.

Proč ale italská veřejnost akceptuje tuto orgii telefonních odposlechů, zeptala se britská televize Miriam Tomponzi, známé italské soukromé detektivky. Miriam Tomponzi většinou nyní bojuje protiopatřeními proti odposlechům, které se široce používají v italském průmyslu. Proč si myslí, že se Italové tak rádi navzájem odposlouchávají?

"Italové velmi rádi chtějí pronikat druhým do soukromí. Asi je to dáno historií - Itálie byla vždycky zemí intrik - knížata a vévodové proti sobě kuli pikle a potřebovali vědět velmi rychle, co plánuje druhá strana."

Jiní však poukazují na to, že pojmy svobody a práva na soukromí mají dosud velmi rozdílnou interpretaci v různých zemích Evropské unie. "Italové jsou proti tomu bezmocní. Nemáme takovou tradici jako Británie. Jsme do značné míry ještě feudální společností. Demokracie tu často bývá otázkou teorie než praxe a lidé vědí, že nemají žádnou možnost, jak bojovat proti moci politických a soudních institucí."

Zajímavé je, pokračovala britská televize, že policejní bezpečnostní televizní kamery, které jsou na britských ulicích skoro všudypřítomné, se v Itálii skoro vůbec nepoužívají. Jde o to, na co jste zvyklí. A Italové jsou zvyklí na to, že když telefonují, pravděpodobně je poslouchá i policista.