A mohlo by se stát, že Slovensko, které se v předchozím volebním cyklu lišilo od svých postsocialistických sousedů pravicovou vládou, bude se pro změnu lišit vládou levicovou.

TO VŠE jsou zatím předčasné odhady. Zatím se sčítají hlasy v Polsku, kde končí období levicové vlády i levicového prezidenta Alexandra Kwašniewského (nar. 1954). Ve volbách do Sejmu i v prvním kole prezidentských voleb vyhrály pravicové strany. Vítězem voleb do Sejmu se stala strana Právo a spravedlnost PiS. Získala 27,0 % z odevzdaných hlasů, což jí vyneslo 155 mandátů. PiS založili v roce 2001 bratři Lech a Jarosław Kaczyński, který je předsedou. Většina členů této strany se rekrutuje z různých malých stran.

PiS se pokládá za stranu pravého středu. Její program zdůrazňuje boj proti kriminalitě, a to včetně obhajoby trestu smrti. Klade velký důraz na kritiku korupce. Tato strana je euroskeptičtější než její budoucí vládní partner, strana Občanská platforma. Zároveň PiS hlásá potřebu silného sociálního státu. Je protisocialistická a v pojetí sociálních práv člověka se opírá o učení katolické církve. Jejím kandidátem na prezidenta je Lech Kaczyński, který v prvním kole skončil druhý.

V PRVNÍM KOLE prezidentských voleb slavila úspěch strana Občanská platforma - OP. Je to strana pravého středu, která se oficiálně hlásí ke směsi liberálních, konzervativních a křesťanskodemokratických hodnot. Vznikla v roce 2001. V jejím volebním programu lze nalézt jednotnou daň z osobních příjmů 15 %, zrovnoprávnění státních a soukromých škol, decentralizaci výdajů z ústřední vlády na místní správu, další privatizaci a demonopolizaci, přímou volbu starostů, soukromou zdravotní péči, většinový volební systém, reformu pracovního práva, omezení pravomocí odborů, snížení počtu poslanců v Sejmu na 230 atd.

Předvolební výzkumy slibovaly OP ve volbách do Sejmu vítězství. Skončila na druhém místě se ziskem 24,1 % odevzdaných hlasů, což znamená 133 mandátů. Kandidátem na prezidenta této strany je její předseda Donald Tusk, který v prvním kole zvítězil.

DOSAVADNÍ PREZIDENT a vedoucí strana vládní koalice, tedy Svaz demokratické levice - SDL, patřili k sobě. Kwašniewski této straně až do zvolení prezidentem v prosinci 1995 předsedal. Stranu po svém prvním volebním úspěchu vytáhl k vládní moci. Pak se ale začala hodnocení prezidenta a vlády v očích veřejnosti rozcházet, což se odrazilo na práci SDL.

SDL vznikla v roce 1991, původně jako koalice levicových stran, z nichž největší byla Sociální demokracie Polské republiky. Ta napřed s ostatními levicovými subjekty zformovala pro volby roku 1991 Alianci demokratické levice, jejíž členové většinou pocházeli z Polské sjednocené dělnické strany. V letech 1993 až 1997 vládla SDL spolu s Polskou rolnickou stranou. Pak volby velmi výrazně prohrála. V dubnu 1999 se aliance SDL změnila na jednotnou stranu. Jde o stranu sociálnědemokratického typu.

V roce 2001 vytvořila SDL koalici s Unií práce a po vítězství ve volbách se spolu s Polskou rolnickou stranou ujaly se vlády. V březnu 2003 rolnická strana z koalice odešla. SDL procházela krizemi, spojenými s ekonomickými neúspěchy i politickými problémy. Z vedení strany musel odejít Leszek Miller, předseda vlády v letech 2001 až 2004, ale i Józef Oleksy, výrazný politik, jehož pohřbila lustrační aféra. Privatizační skandály kolem Millerovy vlády zasáhly i do Česka - jeden z nich se týká Unipetrolu.

Od května je předsedou SDL bývalý ministr zemědělství a rozvoje venkova Wojciech Olejniczak (nar. 1974). Převzal stranu v hluboké krizi. Některé výzkumy před parlamentními volbami dokonce naznačovaly, že by se SDL nemusela dostat do Sejmu. Nakonec ale minulý měsíc SDL ve volbách získala 11,3 % z odevzdaných hlasů, což znamená čtvrté místo a 55 poslanců. To naznačuje, že by se mohla vzpamatovat. Jenže její kandidát na prezidenta, u veřejnosti poměrně oblíbený maršálek Sejmu Włodzimierz Cimoszewicz, se ještě před prvním kolem kandidatury vzdal. Se zdůvodněním, že odmítá být předmětem mediální skandalizace.

SKANDÁLY KOLEM SDL a skutečnost, že tato nejsilnější levicová strana nepostavila prezidentského kandidáta, představují asi hlavní důvod dramatického poklesu volební aktivity občanů. Těch se při parlamentních volbách účastnilo 40,6 % a v prvním kole prezidentských voleb 49,6 %.

Další výraznou skutečností, která určila pohyb na polské politické scéně, je sociálně-ekonomická situace. Poslední předvolební údaje o růstu HDP, které si mohl přečíst polský volič, jsou za třetí čtvrtletí: meziroční nárůst o 3,7 % se může v Česku jevit jako příznivý, ovšem loni se růst pohyboval okolo šesti procent. Zároveň Polsko zaujalo první příčku v žebříčku zemí Evropské unie, pokud jde o nezaměstnanost.

Opakující se sociálně-ekonomické problémy a skandály jsou příčinou velké nestability polského stranického systému. V podstatě všichni hlavní účastnici posledního volebního klání jsou velmi mladé strany, které vznikly nedávno transformací, slučováním nebo na troskách jiných stran. Protože krize vládnoucí levice přišla po stejné krizi předtím vládnoucí pravice, bude třeba počkat několik let s tvrzením, že se již stranický systém v Polsku stabilizoval.

PRO SOUSEDY POLSKA, členy Evropské unie, ale i další státy, bude zajímavé, jak se bude vyvíjet jednání o sestavení vlády. OP a PiS se jistě dohodnou, ovšem až po konfrontaci završené druhým kolem prezidentských voleb příští neděli. Dohoda to nebude prostá: programové rozdíly liberálů a křesťanských demokratů jsou výraznější než například v Česku. Určité odlišnosti lze zaznamenat i v deklarovaných zahraničněpolitických postojích. Přitom Polsko patřilo i v době levicové vlády k největším oporám USA při intervenci v Iráku, neváhalo blokovat euroústavu, angažovalo se v oranžové revoluci na Ukrajině a v neposlední řadě podporuje aktivity disentu, včetně disentu z řad polské menšiny, v Bělorusku. V polském tisku lze zaznamenat i řadu výhrad k chování k polské menšině v Litvě. Fakt, že Polsko má velmi ambiciózní zahraniční politiku, která je spojena s vnitřní ekonomickou slabostí, vytváří specifické napětí jak na domácí scéně, tak i v zahraničí. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že patří a bude i po prezidentských volbách patřit mezi nejdůležitější partnery a spojence Česka.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom