Přitom by bylo velmi zajímavé vědět, jak se Velká Británie dnes vyrovnává se svojí obrovskou a otřesnou vinou za kolonialismus a vše, co s ním bylo spojeno (s těmito zločiny vyhnání sudetských Němců nesnese srovnání). A tak už panu Čulíkovi zbývají jen nadávky. Pisatel těchto řádků se snadno a rychle stal v jeho článku "nacionalistou" a "komsomolcem" - v podstatě jen proto, že upozornil na některá fakta, která nezapadala do obrazu, který Čulík zjevně poměrně pracně zkonstruoval.

Protože vina sudetských Němců nespočívala v tom, že byly pasivními oběťmi nacismu, ale v tom, že jejich drtivá většina aktivně pomáhala nacistické panství vnutit tomu, co bylo do té doby demokratickou republikou (se všemi jejími chybami, ale i výhodami). Jestliže toto Jan Čulík bohorovně přehlédl a namísto toho tento problém háže na Prokrustovo lože schémat odvozených od vlády KSČ v letech 1948-1989, pak by neměl diskutovat o historii.

Rovněž zvláštní je Čulíkova otázka "Lze skutečně přesvědčivě a spolehlivě extrapolovat z toho, že sudetští Němci volili v Československu ve třicátých letech Henleina, že si přáli například zavedení koncentračních táborů a vyhlazení židů?" Vyhlazení Židů nebylo jediným zločinem nacistů, i když bylo jedním z největších. Nelze kvůli němu ovšem přehlížet ty ostatní. "Přesvědčivě a spolehlivě extrapolovat" ovšem lze, že sudetští Němci svou volbou potvrdili, že chtějí "domů do Říše". Do říše, kde vládl nacistický režim a Adolf Hitler, kde už tehdy docházelo k otřesným případům politického násilí a diskriminace občanů, a odkud už tehdy utíkali němečtí demokraté. Nemají-li voliči zodpovědnost ani za to, jaký program svým hlasem podpoří, znamená to, že volební právo je v zastupitelské demokracii svobodou bez jakékoli zodpovědnosti?

Dojemně komická je i Čulíkova historická neznalost manifestovaná v tvrzení "sám odsun byl proveden v důsledku rozhodnutí západních Spojenců". Netušil jsem, že Stalin byl "západní Spojenec"... Navíc toto rozhodnutí bylo především důsledkem diplomatické aktivity exilové československé politiky, která si tento souhlas velmi ostře vymáhala. Pro zajímavost - Velká Británie až do heydrichiády uznávala platnost Mnichovské dohody...

Aby bylo jasno, do diskuse jsem nevstoupil proto, abych hájil odsun, ale proto, abych upozornil na nepřijatelnost páně Čulíkovy argumentace. Co asi nejvíce škodí porozumění hloubce a tragice čeko-sudetoněmeckých vztahů je to, že je to stále politikum a bez potřebných znalostí se do něj cítí povolán mluvit každý. Včetně Jana Čulíka.