Sodano včlenil tento titul do textu kázání při zádušní mši pro papeže na Svatopetrském náměstí, i když ho nevyslovil.

Jeho pokus povýšit zemřelého papeže do postavení světce už pouhých 24 hodin po papežově smrti je zjevně snahou postavit konzervativní dědictví vlády Karla Wojtyly mimo jakoukoliv pochybnost a zmrazit debatu o příštím papeži. Zjevně začíná válka o duši římskokatolické církve, míní britský list Guardian.

Americký prezident George W. Bush označil papeže jako "bojovníka za lidskou svobodu", navzdory tomu, že Jan Pavel II. se otevřeně stavěl proti válce v Iráku.

Snad nejpozoruhodnější pocta zemřelému papeži Janu Pavlu II. přišla od kubánského prezidenta Fidela Castra, který vyjádřil svou soustrast a vyhlásil na Kubě oficiální tři dny smutku.

V pondělí se poprvé scházejí kardinálové, začnou připravovat složitý papežův pohřeb a začnou jednat o hledání nástupce.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Papabili

Pavel Pokorný vydal v České tiskové kanceláři přehled takzvaných papabili, tedy kardinálů, kteří jsou zmiňováni jako možní nástupci papeže Jana Pavla II.

Marco Cé (Itálie, 8. července 1925) - benátský arcibiskup a obdivovatel Jana XXIII., kardinálem jmenován v červnu 1979.

Jean-Marie Lustiger (Francie, narozen 17. září 1926) - Pařížský arcibiskup, jako žid konvertoval ke katolicismu. Jeho matka zemřela v Osvětimi; v dubnu 2000 se Lustiger nebývale otevřeně vyjádřil o papežově zdravotnímu stavu, když uvedl, že svatý otec trpí progresivním ochabnutím těla.

Carlo Maria Martini (Itálie, 15. února 1927) - někdejší jezuitský páter a nejznámější katolický liberál, do roku 2002 dvě desetiletí milánský arcibiskup. Tisk ho po léta považuje za favorita volby, kurie patrně nikoliv.

Joseph Ratzinger (Německo, 16. dubna 1927) - prefekt mocné Kongregace pro nauku víry, vatikánský "hlídací pes" pro doktrínu víry, velmi konzervativní.

Angelo Sodano (Itálie, 23. listopadu 1927) - působil jako vatikánský diplomat, od prosince 1990 vatikánský státní sekretář (de facto předseda vlády). Schopný byrokrat Sodano je spojován s konzervativními kruhy, chybí mu pastorální praxe.

Jan Pieter Schotte (Belgie, 29. dubna 1928) - kardinál od roku 1994, již léta pracuje ve Vatikánu. Jako generální sekretář biskupského synodu se setkal téměř s každým biskupem na světě.

Darío Castrillón Hoyos (Kolumbie, 4. července 1929) - Prefekt vatikánské Kongregace pro kněze, konzervativní. Jeden z nemnoha papabili pocházející z Latinské Ameriky.

Camillo Ruini (Itálie, 19. února 1931) - papežův generální vikář pro římskou diecézi, hlava italské biskupské konference. Tyto funkce z Ruiniho, kterého Jan Pavel II. jmenoval kardinálem již v 51 letech, činí nejmocnějšího kardinála v Itálii.

Alfonso López Trujillo (Kolumbie, 8. listopadu 1931) - od listopadu 1990 předseda Papežské rady pro otázky rodiny, zastává konzervativní stanoviska v otázkách homosexuality i antikoncepce.

Francis Arinze (Nigérie, 1. listopadu 1932) - od října 2002 prefekt vatikánské Kongregace pro svátosti a liturgie, z pozice předsedy Papežské rady pro dialog mezi církvemi (1985 až 2002) se zasloužil o dialog s ostatními křesťanskými církvemi i náboženstvími. Mohl by být prvním papežem tmavé pleti v dějinách.

Godfried Danneels (Belgie, 4. června 1933) - arcibiskup bruselský, jeden z mála takzvaných progresistů, kteří by mohli být akceptováni i konzervativní většinou.

Giovanni Battista Re (Itálie, 30. ledna 1934) - od října prefektem významné Kongregace pro biskupy, po víc než deset let byl papežovým důvěrníkem; zkušený znalec vatikánských poměrů, kterému však chybí větší pastorační zkušenosti.

Dionigi Tettamanzi (Itálie, 14. března 1934) - od září 2003 stojí v čele mocné milánské arcidiecéze, kam se přesunul z Janova. Je považován za konzervativního teologa a jako spoluautor se podílel na několika papežských encyklikách týkajících se otázek etiky. Favorit sázkových kanceláří.

Cláudio Hummes ¨ (Brazílie, 8. srpna 1934) - arcibiskup ze Sao Paula, naděje největší katolické země světa Brazílie na papežský stolec. Pro mnohé jednotící prvek v rámci církve; konzervativní, kardinálem jmenován v únoru 2001.

Karl Lehmann (Německo, 16. května 1936) - modernista, často vystupoval s kritikou kurie. Jmenování mohučského arcibiskupa a předsedy Německé biskupské konference kardinálem v únoru 2001 se stalo téměř senzací; jeho šance na zvolení jsou ale minimální.

Jaime Lucas Ortega y Alamino (Kuba, 18. října 1936) - kardinálem od listopadu 1994, velmi konzervativní.

Angelo Scola (Itálie, 7. listopadu 1941) - od roku 2002 patriarcha benátský, rektor Papežské Lateránské univerzity v Římě a předseda Papežského institutu pro studia manželství a rodiny. Kardinálem od října 2003. Je považován za umírněného.

Norberto Rivera Carrera (Mexiko, 6. června 1942) - arcibiskup v Mexiko City, který má za sebou věřící z Latinské Ameriky. Vystudoval katolickou filozofii a teologii. Spolupracuje s řadou laických organizací, aktivní obránce práv chudých; konzervativní.

Oscar Andrés Rodríguez Maradiaga (Honduras, 29. prosince 1942) - kardinál od února 2001, schopný a charismatický řečník. Nepovažuje se za vhodného uchazeče, jeho přívrženci však ano.

Christoph Schönborn (Rakousko, 22. ledna 1945) - narodil se v Čechách; arcibiskup vídeňský, žák nejvýznamnějšího vatikánského teologa kardinála Ratzingera. Proslul prací mezi chudinou. Možný kandidát, protože uspokojuje jak konzervativce, tak modernisty.

Vinko Puljić (Bosna a Hercegovina, 8. září 1945) - sarajevský arcibiskup; kardinálem jej papež jmenoval ještě před padesátkou v listopadu 1994. Jeho nevýhodou, stejně jako kardinála Schönborna, je na budoucího papeže nízký věk.