Zapomíná, že pravomoce prezidenta ve věci demise ministrů JSOU DÁNY EXAKTNĚ a trucování mu nepomůže. Vyžadování podpisů pro většinovou vládu nemá oporu v ústavě a nebylo by od věci prezidentovi připomínat každý den po ránu, jakými hlasy se prezidentem stal a co přitom sliboval. Že nebude aktivistický...

Vláda vládne ve sboru. Původně osmnáctičlennou vládu Stanislava Grosse již sice opustili čtyři ministři, další tak hodlají učinit či tento krok zvažují, chod kabinetu to ale neohrozí, pokud se Gross neústavnímu tlaku prezidenta nepodvolí a vysloví se jasně, že za svou představu o podobě vlády je ochoten jít s Klausem do sporu. Ústava neurčuje, kolik členů musí kabinet mít a při kolika je ještě usnášeníschopný. Určuje pouze, že vládu tvoří premiér, místopředsedové a ministři. Kolik jich musí být, aby mohli "vládnout"? Pět. Jeden předseda, dva místopředsedové vlády a dva ministři prostí. Článek 67 ústavy v odstavci 2 praví, že vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů. Nic víc. Množné číslo říká, že dva je nejmenší počet. Jedině to umožňuje, aby vláda podle článku 76 rozhodovala ve sboru. Spojka "a" vylučuje vládní sbor tříčlenný. Dokonce ani premiér nemusí být přítomen jednání takto minimalizované vlády. Podle jiného článku ústavy předsedu vlády v takovém případě zastupuje místopředseda vlády nebo jiný pověřený člen vlády.

Nic neurčuje, že vláda musela být usnášeníschopná k přijetí usnesení. Nic neurčuje, že vláda musí usnesení přijímat. Předseda vlády organizuje činnost vlády (i kdyby tou činností byla nečinnost), řídí její schůze, vystupuje jejím jménem. Jestliže prezidentovi doručí premiér demisi ministra, ten ho ODVOLÁ. Prezident nemá jinou možnost, i když nemá určený termín.

Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, praví článek 2, odstavec 3 ústavy. Článek 5 pak říká, že politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. To splňují všechny parlamentní strany. Včetně té "rudé", kterou rodiče straší malé děti jak čertem.

Pokud vláda bude vládnout v nadpoloviční většině svých ministrů, bude vládnout stejně jako doposud, včetně příjmu usnesení. Pokud poklesne počet členů vlády na podpoloviční úroveň a nebude nižší než 5, bude moci blokovat ingerenci prezidenta do exekutivních procesů a jeho ovlivňování politického vývoje, aniž se takový stav bude dát nazvat ústavní krizí. Stačí k tomu pouze samotná existence takto minimalizované vlády. Do doby, než se Václav Klaus umravní a přijme demise ministrů, kteří chtějí z Grossovy vlády odejít. Či do doby, určující konec mandátu vlády a termín řádných voleb. Ministerstva budou řídit pověření náměstci, Úřad vlády bude pracovat dál, prezident bude sedět na Hradě a kousat si nehty zlostí. Vláda v redukované podobě bude možnáí vládnout jednodušeji a bude lépe plnit programové prohlášení partaje svých členů. Předseda lidovců Kalousek a předseda US-DEU Němec si užijí dosyta opoziční role, o které si rozhodli oni sami. Daná konstrukce předpokládá, že existuje elementární loajalita ministrů z nejsilnější vládní strany vůči premiérovi, definovaná slovy "odstoupil jsem a nepřekážím". Krach by nastal, kdyby ministři za ČSSD neuposlechli mandátu sjezdu své strany, neřídili se stranickými usneseními a ač podali demisi, dále by chodili na zasedání vlády a hlasovali by spolu s lidoveckými a unionistickými kolegy. To by byl jediný mechanismus, jak ukončit činnost vlády prakticky okamžitě. Do té doby se dá vládnout i ze Sněmovny - prostřednictvím ministerských vyhlášek a osvojení legislativních předloh "vlády" jednotlivými poslanci a jejich schválením v Parlamentu.

Demise celé vlády je nepřijatelná, prohlásil v neděli v České televizi Michal Kraus, předseda poslaneckého klubu sociální demokracie ve Sněmovně. Sociální demokracie nemá důvod tlačit na rezignaci svého předsedy a premiéra. Jeden z nejdéle sloužících poslanců v Parlamentu je tedy o loajalitě svých spolustraníků přesvědčen. Kraus dále uvedl, že za ministry, kteří se rozhodli podat demisi, nastoupí ministři noví. Podle něj to není důvod pro to, aby vláda znovu žádala parlament o vyslovení důvěry. Kraus řekl, že ČSSD preferuje menšinovou vládu, a to i tehdy, kdyby ji po lidovcích opustili i unionisté. V reakci na program ODS řekl, že současná vláda je jediná pojistka proti "nastupující modré diktatuře".

Gross chce spojit osud své vlády se zákonem, který komunisté budou muset podpořit, pokud nebudou chtít ztratit tvář - se zákonem o majetkových přiznáních. Je programem sociální demokracie, takže nebude chucpe, podpoří li jej jak ČSSD, tak KSČM. To není porušení Bohumínského usnesení... Na členech obou klubů bude, jestli nahradí ideologie pragmatickou kooperací nebo budou trvat na dělících siločarách politiky.

Z toho všeho plyne, že nic a nikdo mimo vlastních straníků nemusí přinutit předsedu vlády, aby sklopil uši a poklekl před prezidentem v němé prosbě. I kdyby tím prezidentem byl muž "velikosti a mezinárodního věhlasu" Václava Klause. Gross svůj mandát vést vládu do řádných voleb obhájil na sjezdu své strany. Vláda tedy vládne dál a prezident sedí. Na Hradě. Taková je ústavní i politická realita. Prezidentovi se jeho puč nemusí povést. I když se to mnoha lidem, blízkých opozici, nebude líbit. Sociální demokracii mohou porazit pouze sociální demokraté. Udělají to? V tomhle státě je přeci možné všechno...