Chápu Vás velmi dobře, také nemám koho volit, už léta, za komunismu jsem měl odvahu k volbám nechodit, a nevím, zda to, v čem žijeme, dá-li se to tak říci, splnilo očekávání, která všichni do toho na přelomu roku 1989/1990 dávali

ale k věci:

vaše výzva má jednu kosmetickou vadu, nemá zpětnou vazbu, je to černá skříňka, na uvedenou adresu mohu dát svůj podpis, adresu, eventuelně nacionálie, ale nemohu se tam vůbec podívat, kdo je tam se mnou, takhle to vypadá, neříkám že je či musí být, jako kdybyste to podepsali jen ti, co jste podepsáni pod "zvacím dopisem".

Kromě toho se vystavujete nebezpečí všelijakých anonymů ... já čtu v těch novinách, které mi internetem chodí, celé diskuse čtenářů a mám na to svůj názor, ale to by bylo dlouhé povídání,

Váš program je, nezlobte se za ten výraz, destruktivní, není konstruktivní.Nemyslím si, že byste měli nabídnout program nějakého nového politického subjeku. Strany takto vzniklé, víceméně z popudu lidí kolem předchozího prezidenta, nezískaly kromě zakladatelského společenství nikoho, připojoval jsem se právě v takových akcích k mnohým z nich, ale nikdy z toho nic nebylo.

Pod pojmem destruktivní myslím, že neříkáte, co potom, až vláda padne. Jaké jsou vůbec možnosti? Úřednická vláda, která se bude rekrutovat z těchže partají. Nové volby, chtějí čas, co mezi tím? Ale co z nich? Vybíráme, abych tak řekl, pořád že stejného nočníku, takže je velká pravděpodobnost, že si umažeme ruce.

Nejde o to, která vláda odejde, ale o to, jaká vláda přijde. Koho mi chcete nabídnout?

Chce to novou formu vůbec. Partajní systém, v zemích kde ať skutečně, ať pofidérně (ČR) jde o moc nebo o peníze, totiž, abychom byli přesní, o osobní peníze, končí. Americký systém 50/50, program = reklama pasty na zuby, krásné známé ksichty ... to je volba královny krásy, pozorujte k tomu hollywoodské filmy, i s tím, že jejich výběr do našich TV je daný jednak financemi, jednak blbým vkusem televizníků, jednak pedagogicko-politickým záměrem, prozrazují hodně o zákulisní politice.

Demokracie stojí a padá s multiplicitou. Povšimněte si prosím, jak se právě do toho systému: ultrapravice (ODS) versus ultralevice (KSČM) plnou parou ženeme.

Proti Americe, kde program A = program B a to ostatní je reklamní trik, jsme stále ještě někde na ocase, potřebujeme jakési zbytky ideologie, jakési zbytky skutečnosti. Zbytek = historie.

Tragédie tady je historismus. Příšerný historismus. KSČM se vrací do včerejška. Ale ODS do předvčerejška. Rvačka o prachy je dána chudobou, nikdo nedokázal lidem říci, že jsme chudí. Jak se ukazuje, jsme i chudí na inteligenci. Rvačka o sociální status, ta s tím souvisí. Lidé tu myslí sociálně, svědectvím toho je například angažovanost v Čečně (kdysi) nebo teď ve věci tsunami. Nepočetný lid, jemuž vládli cizinci - není to kolonializmus? - prostě nesnese tak velké sociální rozdíly, jako národy početnější. Na to by snad měla být nějaká matematická formule.

Čím více se zde politikové budou snažit to sociální cítění zadupat, tím více budou nahrávat vzpomínkám na komunismus. Kdo se nepoučil jednou, bude od nich muset dostat výprask asi vícekrát. Kdo tu pracuje, musí koukat, aby se neutopil, ten nemá na politiku čas. Jinými slovy je tu jakési síto, které bylo ještě posíleno požadavkem kauce: politickým subjektem se může stát jen ten, kdo složí peníze, pokud si dobře pamatuji.

Z tohoto hlediska růst preferencí KSČM je přímo matematicky zákonitý. Vládní strany se mu brání nabídkou úřednické práce v úřadech. Tím se drží i volebně u kormidla. To je ta protiváha. Na výrobu a na její dnes nutné vědecké pěstění se zapomnělo.

Ano, cirkusy také vydělávají (Aréna na hranicích Libně a Vysočan), ale kde brát peníze na ty kolotoče. Z této socio-ekonomické struktury zcela logicky plyne kriminalizace. Kriminalizace všech od neplacení jízdného v tramvají až po machinace ve vládách. To je také jeden z důvodů, proč žádná změna v politicích nezpůsobí změnu v politice. Dostanete vždycky stejný vzorek. Na vysokých postech se to teprve rozjede do velkých rozměrů. Když vyženete čerta dveřmi, vrátí se vám komínem. Jak se zdá, je toto české politické perpetuum mobile.

Není oč se opřít. Evropa roku 1990 není Evropou roku 2010. Tzv. demokratická politika se přiblížila potravní pyramidě (čemuž se říká národní zájmy). Kříže ve slabších státech se prohloubily. Lhostejnost k ním také. Nevidím růst vědomí jednoty, ale přesně naopak.

No, to snad stačí: domnívám se, že vás projev je spíše citový či pocitový.