Úvahy Max Parkové působí kontroverzně a jistě nemá cenu je vyvracet rozumovými argumenty a tvrdit, že realitu zplošťují. Vždy bychom dostali stejné odpovědi: vždyť je to jenom taková sranda... nebo a co realitu nezplošťuje? Námitky by to byly zcela jistě oprávněné. Máme přeci postmodernu!

Velmi zajímavá je paralela Česka s Jižní Koreou. Co dělají dnes mladí lidé v Koreji, jejichž předkové byli lámáni v neúprosném kole dějin? V podstatě to samé, co mladí Češi. Učí se cizí jazyky, baví je moderní technologie a chtějí se podívat do světa. A jaký je jejich přístup k historii národa? Je jim to tak trochu JEDNO. Mírněji řečeno, zajímá je více budoucnost, než by se znova a znova vraceli k minulosti, rozmazávali staré křivdy a omílali staré hříchy svých předků. Agenti, práskači, komunisti, politické procesy a bůh/bohyněví co ještě. Mimochodem, mladí Němci jsou taky otrávení tím, jak jim už od mateřské školy lijí do hlavy zločiny spáchané jejich dědečky v minulosti. Myslíte, že je i přes tuto osvětu v Německu méně neonacistů? Nemá cenu hodnotit, jestli je to dobře nebo špatně. Prostě to tak je.

A dál? Co takhle přelétnout trochu současnost? Třeba politika. Měla by mladého člověka zajímat politika? Jistě. Odpoví středostavovský intelektuál středního věku a intelektu. A proč? Protože přece zde běží i o VAŠI budoucnost! křičí z plných plic. No jo, ale koho volit? Losnu, Mažňáka nebo Bahňáka? Asi ani jednoho. Existuje u nás nějaká neextremistická strana (po experimentátorství minulého století už prosím žádné extrémy!), která by vycházela vstříc mladému voliči? Třeba ODS se svým euroskepticismem, KDU-ČSL s neskrývanou averzí k soužití dvou osob stejného pohlaví, ČSSD s cele rehabilitovaným, upřímným předsedou nebo snad marginalizovaná US-DEU či rozhádaní Zelení? Věru, těžké rozjímání...

Vezměme si ale příklad ze zahraničí. V naší komunismem pustošené zemi se přeci politická kultura obnovuje velmi pomalu. Vidíš, pořád ti to říkám, toho dědictví minulosti se jen tak nezbavíš! Na demokratickém Západě (kam jsme se vždycky chtěli podívat, ale nemohli jsme) je to přeci úplně jiné! Sem obraťme své zraky. Skepticismus se však jen tak z mysli nevypudí. Šíření demokracie v současném světě stojí sice pár set tisíc životů, ale přináší přeci mír a svobodu. A navíc zbavíme moci diktátora, který ohrožuje celý svět neexistujícími zbraněmi hromadného ničení.To nám za to rozhodně stojí...

A co dál? Devastace životního prostředí, tání ledovců, kácení deštných pralesů, chudoba Třetího světa, odvrácená tvář globalizace, útlak, nesvoboda atd. atd. -- stará známá písnička. Je to už trochu nuda. No jo, ale co sakra s tím? Co bych měl udělat? Demonstrace už nikoho nedojímají. Upálit se? To je klišé.

Asi si nasadím zbrusu nová sluchátka Sony, píchnu je do iPoda, pustím si MP3 z výtečného alba Britney Spearsové a půjdu se povyrazit do klubu v některé světové metropoli. Tedy pokud mám to štěstí, že patřím k osmi procentům vyvolených v naší globální vesnici.