Ekonomický růst je ovlivňován především populací, hrubým domácím produktem, energetickou náročností hospodářských odvětví, účinností při výrobě a spotřebě energie, rozvojem urbanistických oblastí, elektrifikací, dopravní obslužností. Primární energetický sektor ve světě dnes využívá fosilní paliva (uhlí 23%, ropa 35%, zemní plyn 21%), uran (7%) a obnovitelné zdroje (voda 2%, biomasa 11%, ostatní 1%). Tyto zdroje jsou pak spotřebovávány v elektroenergetice, teplárenství, dopravě, průmyslu, domácnostech a službách. Světová výroba elektrické energie je zajišťována z elektráren uhelných (39%), plynových (18%), jaderných (17%), vodních (17%), olejových (8%) a ostatních (1%).

Nejvíce alarmujícím a podlomeným pilířem 3E je ekologie, a to ekologický efekt těžby energetických zdrojů (likvidace deštných pralesů jako světové zásobárny kyslíku, zábor půdy při těžbě uhlí a výrobě energie z některých ekologicky čistých zdrojů), nakládání s pevnými odpady při výrobě energie (popílek, vyhořelé jaderné palivo) a především znehodnocování zemské atmosféry (emise skleníkových plynů a oxidů síry a dusíku způsobujících kyselé deště při spotřebě fosilních paliv, globální oteplování). Lidské společenství si čím dál více uvědomuje kolektivní zodpovědnost za negativní globální změny klimatu. Příkladem je Kyotský protokol z r. 1997, ve kterém se všechny průmyslově vyspělé země zavázaly ke kontrole a snížení škodlivých emisí do r. 2012. I přes tato opatření je však zřejmé, že pokud budou pokračovat současné trendy v ekonomice a energetice a nedojde k zásadním změnám v myšlení a jednání politiků a investorů, ocitne se svět během příštích 30 let tváří v tvář nekontrolovatelným energetickým a klimatickým problémům.

Populace

Tří miliard dosáhla světová populace v r. 1960 (první miliarda v r. 1800). V současné době žije na Zemi více než 6,3 miliard obyvatel s průměrným ročním přírůstkem 1,3%. Každých 12 let se počet obyvatel zvyšuje o 1 miliardu. 79% světové populace žije v méně vyvinutých zemích (Asie, Afrika, Latinská Amerika). Přírůstek této populace je 1,6% ročně, až ½ obyvatel v méně vyvinutých zemích je mladší 15 let, zvyšující se lékařská a sociální péče vede k prodlužování života, dochází k vyšší migraci obyvatelstva do městských aglomerací s vyšší spotřebou energie. Přesto dosud nejméně 2 miliardy této populace nemá přístup k elektřině, 1,3 miliardy nemá přístup k nezávadné pitné vodě, 2,4 miliardy používá biomasu pro vaření a vytápění, 2,5 miliardy lidí zde žije za méně než 2US$/den. Těchto 79% světové populace se zatím podílí na spotřebě energie jen 35%. Je zřejmé, že nastartovaný ekonomický růst v takových regionech jako je Čína (růst HDP 6% ročně) přinese i zvýšené energetické potřeby (současný roční nárůst spotřeby elektrické energie 8-10%). Zintegrujeme-li uvedená čísla přes absolutní počet obyvatel a připočteme doprovodné ekologické důsledky, stane se tento region jedním z rozhodujících co do ovlivnění světového klimatu. Toho si je zjevně vědoma i Čína, a rozhodla se postavit svoji budoucí energetickou politiku na ekologicky přijatelné jaderné energetice (v příštích 30 letech plánuje výstavbu 50 GW_e jaderných kapacit) stejně jako druhá nejlidnatější země světa Indie.

Ekonomický růst

Pro porovnání ekonomické výkonnosti jednotlivých zemí je nejpoužívanějším ukazatelem roční hrubý domácí produkt na obyvatele a spotřeba energie na jednotku vyprodukovaného HDP. HDP můžeme vyjadřovat buď ve směnném kurzu národní měny k US$ či