Berlusconi zavedl Itálii do války proti zřetelné vůli většiny národa (či vůli tvůrců statistik veřejného mínění...). Jedná se o vnitropolitický italský problém, z kterého by voliči měli, cítí-li jej za dostatečný důkaz selhání Berlusconiho vlády, vyvodit při nejbližší příležitosti náležité důsledky.

Ano, občan nezmůže nic než vše rozpačitě sledovat a jednou za pár let zkusit změnit směr, kterým se jeho země ubírá.

Nicméně pokud už Silvio Berlusconi jednou zemi do války zavedl, je logické, že musí udělat vše pro to, aby z ní Itálie nevyšla hůř, než do ní vstoupila. Pacifikace sil irácké radikální opozice (ať už jsou nazýváni teroristy či partyzány) a následná demokratizace Iráku (jakkoliv se o jejím provedení dá nyní pochybovat) je jedinou možností, jak nasazení italské armády ospravedlnit.

Přestože zřejmě před začátkem války Irák neměl s islámským terorismem moc co do činění, nyní je otevřeným bojištěm mezi ideologiemi "vyspělého světa" a teroristických vůdců. Tato válka nikdy neměla začít, ale ještě důležitější je, aby nebyla "spojenci" prohrána.

Enzo Baldoni si musel uvědomovat, že jede do válečné zóny. Současná situace, kdy média snad ani nestíhají informovat o všech zajatých, popravených a propuštěných rukojmích, nenechává nikoho na pochybách o taktikách povstalců.

Když se Bush prohlašuje za "válečného prezidenta", tak to znamená mnohem více, než jen dětinské alibi pro státní finance ruinované válečnými výdaji. Přestože oficiálně válka skončila, ve skutečnosti pokračuje, a přesto, že nepřítel není jasně definovaný, nesmí se mu ustoupit. Byla by to cesta rovnou do pekel.

Jednorázovým stažením vojáků by byl sice zachráněn život zajatého novináře, Irácký problém by to však nevyřešilo. Na budoucnosti Iráku záleží budoucnost celého regionu, bude se od ní odvíjet i podpora místního obyvatelstva muslimským teroristům a potažmo i bezpečnostní situace v Itálii.

Jakkoliv ve svých začátcích irácké tažení nemělo ráz boje proti terorismu, nyní se jím bezesporu stalo. Tato válka musí být dobojována. A Berlusconi to dobře ví, bez ohledu na jeho či jiné postranní zájmy.