Dalo by se krásně vyvrátit tvrzení o nutnosti racionálního přístupu, o potřebách nejrůznějších, zdánlivě bezdůvodných válečných konfliktů a o dobrých důvodech započaté dílo dokonat. To by ovšem byla o řád vyšší myšlenková konstrukce, než jakou předvádí zmíněný komentátor zmíněného periodika. Postačí tedy jen přeformulovat jeho vlastenectví v maloměšťáctví člověka, vynášejícího romantické soudy o hrůzách, jež vnímá jen skrze obrazovku svého televizoru.

Je údajně nesnesitelně dojemný ten cit, který vztahuje matka vůči svému zemřelému synovi. Nesnesitelná je určitě smrt, je nesnesitelná bolest ze smrti, ale nesnesitelné dojetí? Dojetí může být nesnesitelné pouze tehdy, spojuje-li se zároveň s výčitkami svědomí. Už tady by bylo možné prohlásit každého nesnesitelně dojatého za pokrytce, ovšem těch nesnesitelností se v úvaze K.Myerse skrývá mnohem více.

Gordon Gentle byl voják, složil přísahu ,vzdal se tím svobody rozhodování a vyměnil ji za čest sloužit vlasti. Charakteristika jako vystřižená z dob bombardování Londýna letectvem nacistického Německa. Žijeme však více než šedesát let poté a vojáci Jejího Veličenstva už neslouží ve zbrani s odhodláním dostát slibu krve, potu a slz. Gordon Gentle řešil vstupem do armády problém nezaměstnanosti, jeho pohnutky byly tedy daleko prozaičtější. Pokud vím, výše žoldu nedokáže vyčíslit "racionální" hodnotu lidského života.

Nemusel ani řešit dilema mezi žádoucí a nežádoucí válkou, které Myers vykrádá z úst zoufalé matky. Snad existuje koeficient, který by to dokázal rozlišit, na to by ovšem člověk potřeboval krapet racionálnější založení. Vzpomínám maně na Hitlera, racionalita per excellence, hlavně ve vztahu k lidskému životu. Mladý britský voják nešel bránit svou vlast, on se dal do armády s bláznivou představou o cestování.

Jak vytvořit obraz ospravedlnitelnosti neospravedlnitelného? Historie je přece plastelína, tak si něco uválíme. Co třeba představa poválečného Iráku jako poválečného Německa? No, to je dost názorné a jednoduché, stejně jako udělat z plastelíny kouli. Nevím, zda-li má vůbec smysl rozebírat rozdíly mezi postnacistickým Německem a postsaddámovským Irákem. Proč házet hrách na stěnu opakovaně. A co takhle vylodění v Normandii, není vám ta podobnost s hlídkováním v Basře nápadně povědomá? Jen se ty plastelínové nožičky musí trošku zkroutit. Váhám pouze mezi nesmírnou drzostí a obdobně významnou hloupostí.

A vůbec nejhorší je, že matku rozhněvanou nejprve ignorancí a poté hnusně a pokrytecky předstíraným zájmem premiéra široce citují média, vždyť ona je tak autenticky iracionální! Je vskutku neprofesionální nechat veřejně promlouvat člověka s krutou osobní zkušeností, daleko přijatelnější by přece pro veřejnost byl nějaký ten filtr, proč hned vzbuzovat dojem, že snad není něco v pořádku. Vždyť veřejnost by se tak ráda nechala přesvědčit o věčně svítícím slunci nad starým dobrým světem spravedlivých válek vedených pro její bezpečnost a mír světa. A když se do toho pustí ještě dobře poučení a časem prověření komentátoři, pak možná bude mít i bůh možnost znovu ochraňovat královnu. Od čeho tady ta BBC vlastně je, placená z daní poddaných? Přece od toho, aby diskuse byla jasná a "racionální". Emoce jsou pro zlomené matky pokud možno v ústraní.

Zbraně schopné zničit svět Gordon ani jeho kolegové v zaměstnání na svých cestách nenašli. Prý proto, že přicestovali zoufale nepřipraveni na "poválečnou situaci". Poválečná - nemírová situace vůbec přináší jedno překvapení za druhým. Prý nechat vše tak a odejít je stejně nezodpovědné, jako srazit chodce a bez poskytnutí pomoci odejet. Ano, pomoc je v tomto případě nasnadě, ale proč při couvání zpět nebohého chodce ještě dorážet? Aby nemluvil?

Dopravní nehoda stala se autorovi ze Sunday Telegraph nosnou metaforou. Kdyby tak Gordon zemřel při dopravní nehodě, byla by jeho matka silou své bolesti rázem odbornicí na řešení nehodovosti? Ne, nebyla, stejně jako výrokem o špinavé válce neaspiruje na generálskou hodnost, ale upozorňuje pouze na dokazatelnou lidskou vůli, která připravila o život jejího syna. Pokud vím, dopravní nehody se nedějí z lidské vůle, ale z jejího nedostatku. Ale možná, že v Británii je to jinak, přece jen, jezdí se tam vlevo...

Omluvme tedy nakonec nebohou matku, zaslepena svým žalem neví co činí, prostinká. Dejme jí deset let, aby se mohla procházkou mezi ropnými vrty prosperujícího Iráku rozejít s mylnou představou o zbytečné smrti syna. S radostí a srdcem usmířeným levnějším benzínem dožije s fotografií Tonyho Blaira vedle té synovi.

Jak se zdá, nejen Gordon ztratil hlavu ve službách britského ministerského předsedy. Je opravdovým projevem loajality, že tak činí konzervativně (až zakonzervovaně) smýšlející člověk ve prospěch labouristického premiéra.

Možná, že K. Myers by rád žil tam, kde matky i přes svou bolest samy berou pušku a vkládají ji synovi do rukou, aby šel a bojoval. Doporučil bych mu lokality Blízkého východu, třeba Palestinu či Irák, neboť tam se zatím daří civilizovanému světu udržovat tenhle historický skanzen, kde je ještě možné přesvědčit matky mrtvých vojáků o racionalitě a smyslu jejich smrti. Měl by si však pospíšit, co kdyby Bush s Blairem nevyhráli příští volby.