CDU/CSU se také pře o sociální reformy

Jedinou jistotu v tomto rozbouřeném moři vášní byla vítězně kráčející CDU/CSU, která od září roku 2002 nepocítila chuť porážky. To však již nemusí být dlouho pravdou. Poslední údaje před zemskými volbami v Sasku i Braniborsku ukazují, že to zde nebude mít lehké. V prvním případě se bojuje o absolutní většinu a v druhém o koaliční vládu s SPD. Jedním z příčin tohoto vývoje je, že zatím obě unijní strany nepředložily společný soubor tolik potřebných reforem. Volební experti by mohli namítnout, že do voleb zbývá skoro 2 roky. To je pravda, ale Německo se nachází v takové fázi vývoje, že stará podoba sociálního státu se přežívá a novou podobu může stávající vládní koalice vytvořit pouze v součinnosti s dnešní opozicí, která má v  horní komoře Bundesratu, představující spolkové země, většinu. Příčinou tohoto je napětí mezi CDU a CSU o rozsahu reforem. Zatímco CDU, a o liberální FDP nemluvě, jsou zastánkyní větších zásahů do sociálního státu, tak CSU vedena svým heslem "Blíže k lidem" prosazuje spíše opatrnější formu reforem.

Stoiber kritizoval vedení CDU a FDP

Olej do ohně přilil v této situaci šéf bavorské CSU, když na uzavřeném jednání s vedením své strany údajně označil Andreu Merkelovou, předsedkyni CDU za "východoněmeckou protestantkyni " - a Guido Westerwelle, předsedu FDP za "mládence z Bonnu". Dle mínění prvního muže v Bavorsku oba dva budou mít velké problémy získat u unijních voličů dostatečnou podporu pro porážku rudo/zelené koalice ve spolkových volbách. Tyto výroky byly však sice brzy dementovány, ale poukázaly na skrytý boj o kancléřskou kandidaturu mezi Edmundem Stoibrem a Andreou Merkelovou, která si nechce ujít šanci být první německou kancléřskou. Guido Westerwelle, který se nedávno představil se svým životního přítelem, je pro mnoho věřících voličů CSU také silným tabákem. Zatímco vážným sporem se však skrývají i regionální německé rozdíly.

Konzervativní jih versus liberální sever Německa

Poslední spolkové volby v roce 2002 ukázaly i na tyto odlišnosti v přízni voličů. Zatímco tehdejší kandidát unie Edmund Stoiber triumfoval na jihu Německa, tak na severu to bylo horší a na východě to bylo doslova špatné. Této zkušenosti s "bavorským" kandidátem se chtějí právě v příštích volbách vyhnout CDU a FDP. Naproti tomu Edmund Stoiber má oprávněnou obavu, že "východoněmecká protestantkyně" a "mládenec z Bonnu" není to správné kafe pro konzervativní a na rodinu orientované unijní voliče z německého jihu (Bavorsko, Baden-Würtemberg a Rheinland-Pfalz).

Tento nepříjemný spor, který jistě zanechá stopy na vzájemné komunikaci mezi CSU a CDU/FDP, prokázal, že volby do spolkového sněmu v roce 2006 jsou stále nerozhodnuty, zejména pokud se SPD zkonsoliduje.

Ta však v dnešní situaci vypadá spíše na hádání z karet, jelikož se její členové neustále hašteří a nejsou schopni se sjednotit pod liberálně "reformním" kursem současného spolkového kancléře Gerharda Schrödera. Jeho partner Joshka Fischer, jinak jeden z nejpopulárnějších německých politiků, by tuto sociálně-demokratickou daň nejednotnosti nemusel uhrát.