Poznámky překladatele

Také u nás se potýkáme s nezanedbatelným počtem rodin, pro něž očkování dětí je více obtěžováním než potřebou. Dnes narůstá skupina rodin, považujících se někdy za elitu, kterou nikdo nebude balamutit, protože všechno znají lépe a z věrohodných úst. Mám na mysli také zdravotníky všech stupňů vzdělání a všech oborů medicíny, kteří povyšují svoji imunizační negramotnost nad doporučení "nějakého pediatra či epidemiologa". Ke všem ještě přispívají nezodpovědné plátky, uveřejňující paličské články o škodlivosti očkování a přehnaně zdůrazňují ojedinělé případy nežádoucí reakce po očkování.

Nejde však jen o očkování.

Například ostravský sociolog David Šubík vydal loňského roku knihu s názvem "HIV? Lež, které uvěřil celý svět". Člověk musí pochybovat nejen o zdravém rozumu autora, ale i těch, kteří se odvolávají na "argumenty" v knize uvedené a opisované z podobných "rozumů". Že se najde nakladatel, který takový paskvil vydá, se po zkušenosti s vydáním Hitlerova díla "Mein Kampf" nelze divit. Tuší senzaci a čekají i tučný zisk - inu peníze nesmrdí, ani když jde o pomluvu imunizace nebo riziko AIDS.

Výjimky z očkování ze zdravotních důvodů umožňují všechny státy

Existuje řada příčin, pro které rodiče si rodiče nepřejí imunizovat své děti. Jednou z nejčastějších je obava z nežádoucích reakcí po očkování. Tak jak klesá výskyt preventabilních infekcí, stále méně lidí se setká z těžce nemocným dítětem některou z těchto infekcí. Proto se rodiče domnívají, že riziko spojené s očkováním dítěte je větší, než kdyby zůstalo neočkované. Proti této domněnce máme důkazy, že to tak není. V nedávné studii se ukázalo, že riziko onemocnění spalničkami během let 1985 až 1992 bylo v USA u dětí s výjimkami z očkování průměrně 35x větší než u očkovaných dětí. Jiná práce doložila, že ve státech se zvláště aktivními odpůrci očkování byl vyšší výskyt pertuse než ve státech, kde většina dětí je očkována.

Ve státě Colorado zorganizovali u dětí od 3 -- 18 let retrospektivní kohortovou studii, vycházející ze standardizovaných dotazníků na onemocnění spalničkami a pertusí během let 1987-98. Porovnávali relativní riziko těchto onemocnění u očkova- ných a neočkovaných, závislost incidence nemocí u očkovaných na frekvenci ne- očkovaných v rámci měst, souvislost epidemií na školách s počtem neočkovaných žáků a riziko dané expozicí neočkovaného v epidemii spalniček.

Neočkovaní měli 22,2x (interval spolehlivosti 15,9-31,1) vyšší pravděpodobnost onemocnět spalničkami než očkovaní a 5,9x (IS 4,2-8,2) vyšší pravděpodobnost onemocnět pertusí. Stoupající frekvence neočkovaných v okrese zvyšovala i incidenci spalniček (RR 1,6) i pertuse (RR 1,9) u očkovaných. Ve školách, na nichž vznikly epidemie pertuse, bylo více neočkovaných žáků (průměrně 4,3%) než v ostatních školách (průměrně 1,5% neočkovaných žáků. P= 0,001). Nejméně 11% očkovaných dětí se v epidemii spalniček nakazilo od nemocného neočkovaného dítěte.

Studie ukázala, že i v současnosti je třeba počítat s mnohem častějším onemocněním neočkovaných osob spalničkami nebo pertusí. U dětí z předškolních zařízení a z prvého stupně základních škol, majících užší vzájemný styk a vyšší vnímavost k ná- kaze, bylo riziko neočkovaných dětí onemocnět spalničkami asi 62x a onemocnět pertusí asi 16x vyšší než u očkovaných dětí. K podobným výsledkům dospěly i jiné studie z USA. Riziko je největší u malých dětí, což souvisí s epidemiologií morbil, u nichž většina neočkovaných dětí onemocní před dovršením 10. roku života. Podíl nemocných spalničkami mezi očkovanými stoupal s věkem, což nejspíše souvisí s primárním selháním vakcinace starších dětí, které byly v sedmdesátých letech očkovány před dovršením 15 měsíců věku.

Je to asi vůbec prvá studie prokazující vyšší riziko nemocnění pertusí u neočkovaných dětí v kolektivních zařízeních. Stejně jako u spalniček bylo riziko onemocnění pertusí vyšší u mladších dětí. Příčinou může být to, že incidence pertuse je nejvyšší u mladých dětí a imunita po očkování vymizí zhruba do 10 let po poslední dávce vakcíny.

Tato studie také poskytuje jasné známky toho, že neočkované děti v kolektivu zvyšují riziko onemocnění spalničkami a pertusi i pro očkované. Řada epidemií se objevila v izolovaných náboženských komunitách, v nichž většina dětí nebyla očkována z náboženských důvodů. Neočkované děti mohou přenést infekci i na očkované.

Publikovaná práce má však určitá omezení. Např. při hodnocení individuálního rizika nebyla známa proočkovanost proti spalničkám u 3% a proti pertusi u 9% nemocných dětí. Vzhledem k velikosti souboru by to však nemělo být významné. Ve školních výkazech o očkování byly jako neočkované děti zapsány i ty, které odmítly imunizaci pouze proti jedné z těchto infekcí, ale byly očkovány proti ostatním. Velikost skupiny neočkovaných může být proto nadsazena. Údaj o očkování mohl také ovlivnit pravděpodobnost stanovení diagnozy onemocnění spalničkami nebo pertusí.

I když se názory rodičů a ošetřujících lékařů mohou lišit, vždy by měly brát v úvahu výhody a nevýhody zvoleného postupu. Představy o prevalenci a závažnosti nemoci se často porovnávají s pravděpodobností vzniku nežádoucí postvakcinační reakce. Tak jsou přednosti očkování proti preventabilním infekcím nahražovány pozorností věnovanou těmto reakcím. Bezpečnost vakcín proti spalničkám a pertusi byla zpochybněna v některých lékařských publikacích. Data však byla často mylně interpretována a jako senzace využívána ve veřejných sdělovacích prostředcích. Přesto bylo velkými studiemi prokázáno, že riziko závažných reakcí po spalničkové, nebo po celobuněčné i acelulární pertusové vakcíně je stále malé.

Rozhodnutí o upuštění od imunizace musí vycházet z úvahy o respektování svobody jedince a odpovědnosti vůči společnosti. Kdyby se všechny preventabilní nákazy týkaly jen dotyčné osoby (např. tetanus), pak by následky z upuštění od očkování postihly jen dítě, které rodiče nedali očkovat. Většina preventabilních infekcí se však mezi lidmi šíří. Proto zdraví každého člena společnosti nelze oddělovat od zdraví této společnosti. Jediné neočkované dítě v kolektivu očkovaných dětí má velkou výhodu v tom, že je chráněno kolektivní imunitou před infekcí a navíc není ani ohroženo velmi vzácnými postvakcinačními reakcemi. Pokud však více rodičů chce této výhody využít, je ohrožen celý kolektiv. Podobné situace vznikly v sedmdesátých letech jak v Japonsku, tak v USA. Zprávy o těžkých postvakcinačních reakcích vedly k poklesu proočkovanosti proti pertusi z více než 80% na méně než 30%. Ná- sledkem byly velké celostátní epidemie pertuse. Dokud nebudou stoprocentně účinné vakcíny, nebo dokud příslušná nákaza nebude eradikována, představuje zvyšování počtu neočkovaných jedinců možnost vzniku rozsáhlých epidemií preventabilních infekcí.

Rodiče při svém rozhodování o očkování dítěte by měli uvážit nejen riziko spojené s očkováním, ale i rizika z upuštění od očkování. Zvýšená pozornost věnovaná např. pertusi, která často není diagnostikována, a rychlá protiepidemická opatření (např.profylaxe antibiotiky), jsou možná v lokalitách s vyšším podílem neočkovaných. Zákonodárci by měli zvážit zvýšení odpovědnosti rodičů požadujících, aby jejich dítě nebylo očkováno. Často jde jen o jejich pohodlí (aby nemuseli dojíždět k lékaři) a o obavy z finanční i časové náročnosti imunizace. Úkolem všech zdravotníků musí být poskytovat rodičům potřebné informace ve vztahu k očkování, jeho výhodách i rizicích.

26 citací, kopie v archivu odd.epidemiologie KHS Ostrava